Professional

74. Kapitola

Taeyong

Oba jsme si objednali dvojku bílého a pak jsme si povídali. Večer... nebo spíš noc... plynul rychle, aniž by se kterýkoli z nás pokusil o něco intimnějšího. Šlo spíš o vzájemné poznávání a oťukávání, jako bychom se opravdu viděli poprvé v životě, i když pokud jde o to povídání, tohle opravdu bylo naše poprvé, proto mi to nakonec až tak nevadilo... teda, nevadilo mi, že mi nedává najevo nic víc než přátelskou náklonnost... zatím. Opravdu jsem na Tena nechtěl jakkoli tlačit a něco tak pokazit, proto jsem se nesnažil třeba se ho jen dotknout a políbit ho jsem mohl jen ve svých představách.

Dali jsme si několik skleniček a já jsem byl šťastný, že Ten nikam nespěchá, ani já jsem nespěchal. Bylo opravdu víc než příjemné trávit chvíle v jeho společnosti a já jsem konečně pochopil, proč ho Win už tenkrát vnímal tak, jak ho vnímal... byl prostě úžasný, milý, vtipný, inteligentní a sladký, což jsem před tím přes svou debilitu neviděl, zatímco teď jsem si to uvědomoval mega naplno i díky tomu, že se Ten po skleničce vína úplně uvolnil a choval se, jako bychom byli staří známí, kteří se dlouho neviděli, a proto si potřebují sdělit spoustu věcí. 

Ano, rok jsme se neviděli, až na to, že jsme před tím nebyli žádní známí, bohužel i bohudík. Ta noc byla až příliš úžasná, než abych jí mohl litovat, přestože svého chování jsem litoval spolehlivě. Jenže Ten se naštěstí netvářil, že by zrovna na tohle myslel a nepřestával se usmívat... byl tak rozkošný, že jsem se opravdu musel držet a nevrhnout se na něho.

Moc jsem toužil vědět, jak to s ním vlastně po odchodu z mého domu bylo a on mi k mé neskonalé radosti odpověděl. Řekl, že měl už své práce plné zuby, že chtěl dělat něco jiného a tak odešel z agentury hned, jak se začal cítit líp a opravdu se rozhodl, že změní svůj život. Nenaznačil sice, že by to snad udělal kvůli mně, ale ať už byly jeho důvody jakékoli, hřálo mě u srdce, že měl Win pravdu a že Ten s prostitucí sekl bezprostředně po naší souloži. Opravdu soustředěně jsem poslouchal každé jeho slovo a byl na něho hrdý až na půdu, jak to všechno zvládl a ustál, aby se mohl dostat až do divadla, kde září jako jasná hvězda, kterou pro mě opravdu je.

Vyprávěl mi totiž, jak to bylo těžké, když si toužil splnit svůj sen... jak tvrdě trénoval, ale jak všude před ním zavírali dveře, protože prý nemá žádné zkušenosti a nechtěli ani, aby se zúčastnil výběrového řízení nebo castingu. Tentokrát prý nezkoušel hledat jinou práci, protože by mu to jen bránilo v dosažení svého vysněného cíle, takže žil z úspor, které se nebezpečně tenčily, až jednou narazil na toto divadlo, kde byl nejen úžasný, ale taky hrozně milý režisér, který ho neposlal pryč. 

Dovolil mu přijít na casting, aby ho pak nadšeně mohl nejen přivítat ve svém týmu, ale taky obsadit do jedné z hlavních rolí chystaného muzikálu. Doslova jsem se dmul pýchou a štěstím, že se to Tenovi všechno podařilo, protože se mu nejen splnil jeho sen, ale taky proto, že jsem ho díku tomu... a hlavně díky Winwinovi... mohl najít. Umanul jsem si, že ho už nikdy nechci ztratit, ať už bychom spolu byli jako pár nebo jen pouzí přátelé. Ten už mi nikam neuteče!