Professional

75. Kapitola

Ten

V baru jsem se konečně úplně uvolnil a přiznám se, mohlo za to i to víno, které jsem si dal tak jako Taeyong. Kecal bych však, kdybych své pocity sváděl jen na alkohol, protože za to mohl hlavně Tae. Mile mě totiž zahřála u srdce jeho starostlivost a to jak je milý. Hned jak jsme přišli, odsunul mi židli a pak se mezi povídáním nepřestával ptát, jestli mi něco nechybí, jestli nemám hlad a jestli se cítím dobře a já jsem se jen usmíval a tvrdil, že je mi fajn, že mám všechno a že mi nic nechybí. Opravdu, všechno co jsem chtěl, bylo být s ním a povídat si. Teda, ne všechno, ale na to ostatní jsem nechtěl spěchat, což jsem si umanul už před tím v šatně a snažil se to dodržet. Ani Tae nevypadal, že by chtěl něco víc, ale v tuto chvíli jsem to neřešil, protože jen jeho společnost, dělala mému srdci moc dobře. Proto jsem se snažil užít si každý okamžik s ním.

Uvolnil jsem se natolik, že jsem Taemu povyprávěl o trnité cestě k mému úspěchu... nic jsem si nepřikrášloval, ani neubíral, podal jsem to tak, jak to bylo. Mé srdce tlouklo jako zvon, když jsem viděl, s jakým zájmem hltá každé mé slovo a s jak neskrývaným obdivem se dívá do mé tváře. Neměl jsem sice pocit, že by na mě bylo cokoli, co by měl až tak obdivovat, ale i tak mě jeho obdiv moc těšil a zaplňoval radostí. To, že jsem se rozhodl dokonale změnit svůj život hlavně kvůli němu, to jsem však raději nezmínil... teda, ne že bych o tom neuvažoval už dřív, ale on byl ta poslední kapka a dokonalá motivace, proč překonat strach a jít do toho.

Vždycky pro mě bylo těžké překonat strach a vykročit do neznáma, ale myšlenka na Taeho, na pocity které ve mně vyvolal a hlavně pak city k němu, mě donutily překročit svůj stín a jít si za svým za každou cenu, protože alespoň takto jsem chtěl být šťastný. Toužil jsem alespoň jednou v životě mít pocity štěstí a radosti, které jsem až doposud nepoznal. Vyšlo to a můj sen se splnil, na tom není co obdivovat, ale ani tak mě to nepřestávalo hřát na srdci.

Cítil jsem se v Taeho společnosti víc než dobře a byl vděčný, že mám tak jedinečnou šanci poznávat, jaký doopravdy je... milý, přátelský a hrozně moc roztomilý, kromě toho, že je nádherný, což jsem věděl už před tím. To že je přesně takový jsem tušil už tu noc, kdy mě tak nemilosrdně šukal a choval se ke mně jako k děvce, jíž jsem byl. Jenže na to jsem už nemyslel... ten prevít zmizel, jako by nikdy neexistoval... proto jsem se zabýval jen tím, jak úžasný Taeyong je a že jsem ho tenkrát opravdu odhadl dobře... alespoň zatím to tak vypadalo.