Professional

84. Kapitola

Ten

„Děkuji." špitl jsem, když jsme se po nějaké době od sebe odtáhli. „Jsi moc milý." „Nejsem sakra milý." ohradil se však dost důrazně Tae. „Říkám ti to tak, jak to cítím a to nemá nic společného s tím, že bych chtěl být milý!" Zlehka pak pohladil mou tvář, když jsem se zachvěl nad jeho tónem a do mých očí vyhrkly další slzy. „Mám tě rád, Tenie, to je důvod, proč jsem ti to řekl a taky proto, že je to pravda." pokračoval už mnohem něžněji. „Myslíš, že bych se s tebou scházel, kdybych v tobě viděl něco jiného než úžasného kluka, kterým jsi? Myslíš, že pořád myslím na... však víš na co... a tajně se tím užírám? Ne, nemyslím, tak na to prosím nemysli ani ty, jasné? Je mi s tebou moc dobře a jsem rád, že o tobě vím tohle všechno, ale rozhodně si nepřeji, abys kvůli tomu plakal na záchodcích, tak toho nech a usměj se..."

Zatahal mě za obě líce. „No tak, Tenie... ukaž mi ty své krásné zoubky..." naléhal, až jsem nakonec nemohl jinak a pokusil se o úsměv. Taeho slova zasáhla přímo mé srdce a moc mě potěšila, jenže současně ve mně vyvolávala nemalé dojetí, zvlášť když se zdálo, že to myslí opravdu vážně. „Taky tě mám rád, Taeyongie." vydechl jsem upřímně, stále se slzami v očích, ale taky mnohem upřímnějším úsměvem. „Děkuji." „Nemusíš mi děkovat, Tenie." pousmál se Tae. „Stačí, když se nepřestaneš usmívat." Na to jsem jen zlehka kývl a snažil se mu vyhovět... vždyť na koho jiného bych se měl usmívat, když ne na něho? Jemně pak chytl mou ruku a odvedl mě zpátky ke stolu. 

Chtěl bych ještě být s ním, jenže jsem se najednou cítil až moc unavený... nejen díky tomu, že jsem sám sebe tak rozhodil, ale taky z práce v divadle, kde se už pomalu ale jistě blížila derniéra a představení obden, včetně víkendů mi dávala dost zabrat... proto jsem se nejistě omluvil, že už raději půjdu domů. Kromě toho, že jsem měl pocit, že každou chvíli usnu, potřeboval jsem být sám a nějak se srovnat, těch emocí už na mě bylo až moc. Přestože jsem věřil, že to Tae cítí tak jak říká, nebyl jsem si jistý, že je v tom to, v co doufám, jenže já jsem si až moc uvědomoval své city k němu. Navíc jsem se dost styděl, že mě načapal v takovém stavu. 

Byl jsem proto moc rád, že nic nenamítá a nebere si nijak osobně, že už chci jít... dokonce mi zavolal taxi. Ještě jsem se však pro jistotu potřeboval ujistit, že další schůzka bude tak jak bylo v plánu a když mi Tae téměř dotčeně odvětil, že rozhodně, znovu jsem ho objal, políbil na líčko a pak jsem se rozloučil s tím, že je mi s ním taky dobře a že se těším na naše další setkání. „Dobrou noc, Taeyongie." zašeptal jsem, hned jak jsem odměnil polibkem taky jeho druhé líčko. Na to jsem se otočil a se zvláštním pocitem u srdce a horkostí ve tváři vystřelil z baru.