Professional

61. Kapitola

Ten

Všichni začali jásat a radostně se objímat, hned co jsme opustili jeviště... i já jsem skončil v tom chumlu... ale jediné, na co jsem myslel, byl Tae. Byl tam, opravdu tam byl! Naše pohledy se sice střetly jen na kratinkou chvíli, protože pak jsme museli jít, ale... viděl jsem Taeho! Mé srdce nepřestávalo dělat kotrmelce, úplně se zbláznilo a já jsem sotva popadal dech, jenže tentokrát za to nemohla povedená premiéra, ale jen a pouze on. Po dlouhém roce jsem konečně mohl vidět jeho nádhernou tvář... viděl jsem Taeho! Uvědomil jsem si, že jsem o něm vlastně věděl celou tu dobu, cítil jsem jeho přítomnost a že jsem v podstatě hrál jen pro něho. To pro Taeyonga jsem se tak moc snažil. Netušil jsem však, co si o mě myslí on. Jak mě asi vnímá? Z tak moc krátkého pohledu, kdy jsem byl znovu v šoku, jsem nedokázal nic vyčíst. 

Moc jsem však doufal, že se ukáže v zákulisí a že ho budu moct obejmout. Opravdu moc jsem si přál, aby přišel a dal mi najevo, že už mnou nepohrdá. Pak mě ale napadla mnohem bolestnější myšlenka... je možné, že ve mně pořád vidí jen prostituta, kterým jsem býval a kterému ojel zadek? Pravděpodobně to tak je. Kdyby ne, určitě by už za mnou přišel. Jenže lidé nejspíš dávno opustili sál a Tae se neukázal. Už jsem nedokázal být šťastný, chtělo se mi jen brečet. Zapadl jsem pak ve své šatně, utahaný jako kotě a s nesnesitelně bolestným pocitem u srdce. Netušil jsem, co si mám počít.

Snažil jsem se uklidnit dlouhou sprchou a srovnat si myšlenky, ale bohužel to vůbec nešlo. Nedokázal jsem se uklidnit, jen jsem brečel. Tae za mnou nepřišel, jenže co jsem čekal? Že se objeví po roce a vrhne se mi do náruče? Tak naivní představa... tak ubohá představa. Proč by to vlastně měl dělat? Odešel jsem přece bez rozloučení, možná se naštval. Nebo jsem mu nestál za jedinou myšlenku, to je taky možné. Nejspíš se tady objevil jen pouhou náhodou, nejspíš ani netušil, že mě tady uvidí. Že by jen netušil, jak se zachovat?

Kéž bych věděl, co si myslí a co cítí. Byl rád alespoň trochu, že mě vidí, nebo už nikdy do divadla nepřijde? Viděl jsem Taeho! Pořád jsem nemohl uvěřit, že to nebyl jen sen, jenže současně jsem si až moc bolestně uvědomoval, že tam skutečně byl a taky to, že mé city k němu jsou pořád stejně silné. Celý ten rok jsem se je snažil potlačovat zbytečně. Stačil jeden pohled a já jsem na tom byl ještě hůř než před tím. Nejspíš Taeho miluju, jenže co s tím? Co mám dělat? Jak bych mohl zahodit strach a jít k němu domů, když jsem na to neměl odvahu tak dlouho? Nejsem už sice prostitut, jenže to nic nemění na tom, že jsem jím byl. Může ve mně Tae někdy vidět něco jiného, než použitou děvku? I kdyby mě mohl vnímat jinak než dřív, neznamená to přece, že ke mně cítí to, co k němu cítím já. Netušil jsem, jestli mám sílu riskovat, že mi zlomí srdce víc, než už jsem si ho zlomil já sám.