45.

2.8K 127 22
                                    

Amelie Evansová

U stolu si všichni povídali, smáli se a bylo to všechno fajn. Dlouho jsem tohle nezažila. Takovou pohodu s rodinou. Vždycky jsem byla ve stresu. Kvůli nevlastnímu otci. Dlouho jsem nad ním nepřemýšlela. Co teď vůbec dělá? Bude se chtít pomstít? Co když si mě najde a odveze zpátky? To bych nepřežila.

„Hej, Am, jsi v pohodě?" Zeptal se najednou Nathan potichu a hladil mě po ruce. V obličeji měl starostlivý pohled.

„J-jo, jen jsem přemýšlela." Odpověděla jsem s úsměvem a přestala přemýšlet nad otcem.

×××

Právě jdeme s Nathanem uložit Annu a Chrise do postele. Chtěli, abychom to udělali my dva.
Došli jsme s nimi do pokoje a oni hned skočili do postele. Smáli se. Těšili se na zítřek.

„Tak jo, teď musíte rychle usnout, aby už bylo ráno a vy si mohli rozbalit dárky." Řekl Nathan, když přikryl Annu peřinou. Já to samé udělala u Chrise.

„Teda pokud tam nějaký budou." Dodal ještě Nathan a já se zasmála.

„Vy jste ale bylo určitě hodní, že jo?" Zeptala jsem se já s úsměvem. Oba hned zakývali hlavou na souhlas.

„Tak dobrou noc a sladké sny." Popřála jsem jim dobrou noc a pomalu šla ven z pokoje. Oba už zavírali únavou víčka.

„Dobrou noc." Řekl i Nathan, a pak už jen zavřel dveře. Potom se na mě usmál a šel do pokoje. Šla jsem hned za ním.

„Je roztomilý, jak se nemůžou dočkat zítřka." Řekla jsem, když jsem za námi zavřela dveře.

„Vžycky jsou hrozně natěšení." Dodal Nathan s uchechnutím a sundal si tričko. Já se automaticky otočila tak, abych na něj neviděla. Pořád si nemůžu zvyknout.

„Nad čím jsi vůbec přemýšlela u večeře?" Zeptal se najednou a já trošku znervózněla. Vždycky, když si vzpomenu na otce, mám stejný pocit.

„Přemýšlela jsem nad otcem.. co když mě za pár let zase najde a j-"

„Hej," Přerušil mě Nathan a já se na něj podívala.

„nikdy ho nenechám, aby ti ublížil, jasný?" Řekl a já už měla slzy v očích. Nerada nad tím přemýšlím. Nathan ke mně přišel a objal mě.

„On už ti nikdy neublíží." Dodal Nathan a rukou mě hladil po vlasech.

×××

„Vánoce!" Zakřičel někdo a já se leknutím probudila ze spánku. Zjistila jsem, že už je ráno a slyšela, jak někdo běží po schodech. Uvědomila jsem si, že to jsou děti. Nathan dál spokojeně spal.

„Nathane, vstávej." Šeptla jsem a pohladila ho po ruce, aby vstával.

„Hmm." Zabručel, ale oči měl pořád zavřené.

„Jsou Vánoce, děti už jsou dole." Pokračovala jsem a on pomalu začal otevírat oči. Začal se usmívat a to mě donutilo se usmát taky. Nathan si sedl a protáhl se.

„Tak jdem no." Řekl Nathan a zývl si. Najednou jsem ho jen tak objala. Sama nevím, proč jsem to udělala, jen jsem to prostě chtěla udělat. Nathan se na mě podíval první nechápavým výrazem, ale pak mě objal nazpátek. Najednou i se mnou vstal a rozešel se ven ze dveří.

„Co děláš?" Zeptala jsem se nechápavě se smíchem, ale Nathan neodpověděl. Jen se mnou šel s úsměvem dál. Těsně před tím, než se mnou sešel poslední schody, mě dal dolů. Dal mi krátkou pusu, a potom už jsme šli do obýváku, kde už všichni byli a děti si radostně rozbalovali dárky. Podívala jsem se z okna a až teď si všimla, že je venku sníh. Bylo tam opravdu hodně sněhu, což mi vykouzlilo úsměv na tváři.

„Am, máš tady dárek!" Zavolal na mě Chris a já se otočila.

„To je pro mě?" Zeptala jsem se překvapeně, když jsem si od Chrise dárek převzala. On jen přikývl a já se na všechny usmála. Udělalo mi to radost.

×××

„Chci ti něco dát." Řekl Nathan, vzal mě za ruku a šli jsme nahoru. S Nathanem jsme si ještě dárek nedali, takže předpokládám, že si je dáme teď.

Došli jsme do pokoje a Nathan šel ke skříňce. Já šla ke své tašce, kde jsem pro něj měla ty dárky. Položila jsem je na postel a usmála se na Nathana. Taky se usmál a přišel ke mně blíž.

„Veselé Vánoce." Řekl s úsměvem na tváři a podal mi hezky zabalenou krabičku. Začala jsem to rozalovat a pod balícím papírem byla malá černá krabička. Byla jsem nervózní. Ne z toho, co v tom bude, ale z toho, že se na mě Nathan díval.
Otevřela jsem krabičku a mohla vidět nádherný řetízek s přívěskem ve tvaru srdce. S úsměvem jsem se podívala na Nathana, který měl na tváři pořád úsměv, ale takový nejistý.

„Oh, Nathane, ten je nádherný." Řekla jsem vyšším hlasem a snažila se, abych neměla slzy v očích.

„Líbí se ti?" Zeptal se nejistě a já už měla slzy v očích.

„Jo, je krásný." Řekla jsem upřímně a setřela si slzu, která se dostala ven z oka. Nathan vzal ten řetízek a já se mezitím otočila a zvedla si vlasy, aby mi ho mohl zapnout.

„Tady.. ještě jedna jen taková maličkost." Řekl Nathan, když mi ho zapl a já si od něj s uchechnutím dárkovou taštičku převzala. Byl v ní parfém. Vypadal opravdu hezky. Hned jsem ho zkusila. Voněl nádherně. Svěže a zároveň sladce.

„Děkuju." Řekla jsem s upřímným úsměvem a krátce ho políbila. Nad tím se Nathan usmál.

„Tak teď já." Řekla jsem a přešla k posteli. Nathan si mezitím na postel sedl.

„Taky pro tebe mám dva dárky." Řekla jsem s uchechnutím a sedla si naproti němu do tureckého sedu.
Nathan si rozbalil první dárek a hned se nad ním zasmál. Byla to mikina. Zasmál se, protože když jsme byli před pár týdny v obchodě, viděl tuhle mikinu a řekl, že se mu líbí takový styl mikin, takže jsem pak šla do obchodu sama a koupila ji.

„Trefila jsi se mi do vkusu." Řekl a oba jsme se zasmáli. Na to jsem mu podala druhý dárek. Je to taková maličkost, ale opravdu jsem nevěděla, co mu dát.
Začal to rozalovat, a když to rozbalil, mile se na mě usmál. Potom si dárek prohlížel. Byla to zarámovaná fotka nás dvou ze dne, kdy nám bylo opravdu dobře. Ve chvíli, kdy jsme tuhle fotku fotili, jsme se hrozně smáli, takže je to taková vtipná fotka.

„Na ten den si pamatuju." Řekl Nathan a zasmál se.

„Jo, já taky." Řekla jsem a taky se podívala na tu fotku. Vyvolává ve mně hezký pocit.

„Jdete si dát snídani?" Zeptala se Nathanovo máma, která právě přišla do pokoje.

„Jo, za chvíli tam budem." Řekl Nathan a ona jen s úsměvem přikývla a odešla.

„Nechceš se jít po snídani projít?" Zeptal se Nathan a já hned s úsměvem přikývla.

„Tak jo, teď jdem zase dolů." Řekl s uchechnutím, propletl si se mnou prsty a společně jsme šli dolů. Nemohla jsem se přestat usmívat. Nikdo se ke mně nechoval tak, jako Nathan. S ním si dokážu užívat života. Jsem s ním šťastná.

×××

Doufám, že vás část bavila..🖤
Mám vás ráda🖤

x moon x

Nathan WilliamsKde žijí příběhy. Začni objevovat