Nathan Williams

2.

Amelie Evansová

Bzz bzz bzz

Neochotně jsem se vzbudila a chtěla vypnout svůj budík. To ale nešlo. Zasekl se. Taky už ho mám nějakou dobu. Konečně se asi po minutě vypnul a já si oddychla.

Šla jsem rovnou do koupelny. Stoupla jsem si k umyvadlu, a tak jsem mohla koukat na svůj odraz v zrcadle, protože máme zrcadlo nad umyvadlem. Byla jsem znechucená. Znechucená z mého odrazu. Měla jsem kruhy pod očima, které snad už nikdy nezmizí. Modřiny byly všude. Pod okem, na tváři, má klíční kost byla fialová a na rukou jsem jich taky pár našla. Naštěstí jsem už zbytek těla v zrcadle neviděla. To bych viděla i ten zbytek a to jsem teď nepotřebovala.
Rychle jsem si vyčistila zuby a opláchla obličej. Poté jsem si vzala mámy make-up a pomalu ho nanesla na svůj obličej, abych zakryla ty modřiny a kruhy pod očima. Nikdo nesměl vědět, že mi otec něco takového dělá. To by mě zabil.

Když už jsem měla make-up pečlivě nanesený, šla jsem rychle zpátky do pokoje, abych náhodou nepotkala otce. Oblékla jsem se a vzala svůj batoh, který už mám od páté třídy. Dala jsem si do něj sešity, které jsem měla ještě z minulé školy a penál, ve kterém jsem měla pár psacích potřeb.

„Amelie, jsi už hotová? Tom už čeká." Přišla do pokoje moje máma. Tom. Tak se můj nevlastní otec jmenuje.

„Jo, už jsem hotová." Řekla jsem, ale nepodívala se na ní. Vzala jsem si svůj batoh a šla i s mámou dolů.

„No konečně." Řekl otec otráveně a vyšel ven. Já šla v tichosti za ním. Nastoupili jsme do auta a jeli opět do mé školy. Bála jsem se. Bála jsem se jejich reakce. Nejradši bych byla, kdybych byla neviditelná, aby si mě nikdo nevšímal.

„Pamatuj. Zkus jen ceknout a zabiju tě, jasný? Pokud přijdeš domů jen o chvíli později, nepřej si mě." Řekl tak klidně, až jsem z něj měla strach. Stáli jsme už před školou.
Nervózně jsem polkla a přikývla na náznak, že rozumím.

„Tak je ti to jasný?!" Zvýšil hlas, ale ne tak, aby ho někdo slyšel.

„J-jo." Odpověděla jsem koktavě a v duchu si přála, aby mě už nechal vyjít.

„Hodná holka." Řekl už klidně s úsměvem a pohladil mě po vlasech. Já zavřela oči a snažila se být v klidu. Bylo mi to nepříjemné. Stačil jeden jeho dotek a já se cítila znechuceně. Špinavě.

„A teď vypadni." Řekl a otočil hlavu k volantu. Já si oddychla a co nejrychleji z toho auta vyšla ven. Když konečně odjel, začala jsem zhluboka dýchat. Musela jsem ale vypadat normálně. V klidu, aby si někdo nevšiml něčeho divného.

Ještě jednou jsem se zhluboka nadechla a vydala se směrem ke dveřím. Před školou samozřejmě byli taky nějaký lidi, ale nebylo jich zas tak moc. Za to vevnitř jich bylo spoustu. Opět jsem musela čelit těm pohledům. Ruce se mi potily a já si přála už sedět ve třídě.
Konečně jsem došla ke své třídě a vešla dovnitř. Asi půlka lavic už byla obsazená, takže se na mě všichni samozřejmě dívali. Já došla se sklopenou hlavou do zadní lavice, kde jsem se taky usadila. Trošku ze mě nervozita opadla.

Asi po deseti minutách už začalo zvonit a do třídy přišla učitelka.

„Dobrý den, třído." Pozdravila svou třídu a sedla si.

„Oh, Amelie. Málem jsem zapomněla." Řekla s uchechtnutím a já začala být opět extrémně nervózní. Teď přijde to, že se budu muset představit.
To ne.

„Myslím, že jste si toho už všimli, ale máte tu novou spolužačku. Amelii Evansovou. Chovejte se k ní hezky." Pokračovala a já doufala, že se nebudu muset představovat i já.

„Nechceš nám o sobě něco říct?" Zeptala se ještě mým směrem a já vykulila ze strachu oči. Jen jsem rychle zakývala hlavou na nesouhlas a doufala, že to pochopí a nebude mě nutit mluvit.

„No.. tak dobře. Nemusíš nám nic říkat." Řekla s úsměvem a já si oddechla.

„Lauro, provedeš Amelii o přestávce po škole, aby věděla, kde všechno je, ano?" Otočila hlavu na černovlásku. Ta se na mě podívala, a pak pohled přesunula opět na učitelku.

„Dobře." Řekla a radostně se usmála. Poté už začala naše hodina angličtiny. Docela mě to bavilo.

×××

„Tak tady jsou holčičí záchody. Klučičí myslím, že nepotřebuješ vědět kde jsou." Zavtipkovala Laura, když mi ukazovala, jaké kde jsou místnosti. Já se jen snažila aspoň usmát. Necítila jsem se moc příjemně.

Nathan Williams

Stáli jsme na chodbě, když jsme zahlédli opět tu novou dívku s Laurou. Provázela ji po škole. Najednou se Katie rozešla k nim.

„Ahoj, Amelie. Chodíme spolu do třídy. Pojď, představím tě s tvými dalšími spolužáky." Řekla směrem k té nové dívce, která se pravděpodobně jmenuje Amelie. Byly docela blízko nás, takže jsme mohli slyšet, o čem si povídají. Amelie se zapřemýšlela, ale nakonec šla i s Katie k nám. Teď jsem jí viděl do obličeje přesně. Byla docela hezká.

„Takže lidi, tohle je Amelie." Řekla Katie a my jí všichni s úsměvem zamávali. Ona se však jen jemně usmála a spíš koukala na své boty. Nejspíš jí není zrovna příjemné být okolo více lidí.

„Tohle je Amy, Dave, Mark a Nathan. Můj přítel. Jsme spolu už od druháku." Pokračovala Katie a usmála se na mě. Jo, s Katie jsme spolu už od druháku. Tahle naše "parta" je už od prváku. Zatím nám to vydrželo docela dlouho.

„Těší mě." Promluvila Amelie. Měla jemný a tenký hlas.

„To nás taky. Nechceš s námi po škole zajít do kavárny? Mohli bychom se tak víc poznat." Zeptala se jí Amy a Amelie se na ní překvapeně podívala.

„Ne.. j-já musím domů, ale děkuju." Slušně nás odmítla, ale Mark se nenechal jen tak odbýt.

„Notak. Pojď s námi. Doma řekneš, že jsi měla ještě hodinu. Věř mi, jsme ti, kteří jsou na téhle škole ti nejlepší. Nikoho lepšího nenajdeš." Zavtipkoval Mark a Amelie se jemně usmála. Pořád přemýšlela.

„Tak dobře, ale nemůžu se moc zdržovat." Souhlasila nakonec a my všichni se usmáli.

„Skvělý. Tak sejdeme se po škole před školou." Řekla Katie a Amelie na to jen s úsměvem přikývla, a pak už někam odešla.

„Milá holka, že jo?" Řekla Amy, když už Amelie nebyla v dohledu.

„A taky sakra hezká." Řekl Dave a my se na to všichni zasmáli.

„Myslíš ty vůbec na něco jinýho?" Zeptal jsem se se smíchem směrem k Daveovi.

„A chceš snad říct, že není hezká?" Bránil se Dave a uraženě se na mě podíval.

„Ty neodpovídej." Řekla Katie a vražedně se na mě dívala. Myslela to ale jako vtip, takže jsme se všichni zasmáli.

„Ty jsi ta nejkrásnější." Řekl jsem pořád s širokým úsměvem a políbil ji na tvář. Ona se s uchechtnutím uculila, a potom už jsme se vydali na další hodinu.

×××

Ahoj. Chtěla bych vám tady ukázat účet jedné holky. Znám ji i osobně a byla bych ráda, kdybyste se podívali na její tvorbu. Myslím, že bude ráda i ona😃😅 Třeba vás její příběh zaujme😃
Evika0212 podívejte se, děkujuu❤

x moon x