Nathan Williams

56.

Amelie Evansová

Nathan usnul na sedačce a já seděla o kousek dál. Nedivím se, že usnul. Už je skoro půlnoc.
Podívala jsem se na něj a vzpomínala na to, co všechno jsme spolu už prožili. Začala jsem se usmívat, ale jakmile mi do hlavy naskočil otec, úsměv mě hned přešel. Už dlouho jsem nad ním nepřemýšlela. Už jsem skoro zapomněla, jaké to bylo, když tu ještě byl a já bydlela s ním pod jednou střechou. Teď jsem si ale opět na všechno vzpomněla. Na to, jak mě bil, na to, jak mě urážel a na to, jak mi celou dobu jen ubližoval. Nemyslela jsem si, že mu vůbec někdy uniknu, aniž bych se musela zabít, ale díky Nathanovi jsem teď tady. Daleko od otce a v bezpečí.

Měla jsem z těch vzpomínek špatnou náladu, a tak jsem vypla televizi, která do teď hrála, a lehla si k Nathanovi. Ten mě ze spaní objal rukou kolem těla. To mi na obličeji vykouzlilo malý úsměv, a poté už jsem se snažila jen rychle usnout.

×××

„Máš všechno?" Zeptal se mě Nathan, když už stál u dveří a čekal na mě.

„Jo, mám." Odpověděla jsem, popadla batoh a i s Nathanem vyšla z bytu. Po cestě do školy jsme si s Nathanem povídali, a tím nám cesta utekla rychleji.

„Ahoj." Pozdravila nás Lily, když jsme už chtěli vejít do školy.

„Ahoj." Pozdravil ji Nathan nazpátek a já jí rukou zamávala. Poté už jsme vešli do školy a šli rovnou ke skříňkám, abychom si tam dali nějaké věci.

„Co teď máme za hodinu?" Zeptal se Nathan, když zavítal svou skříňku.

„Biolgii." Odpověděla jsem a taky zavřela svou skříňku. Nathan mi na to jen přikývl a poté si se mnou propletl prsty. Mé tváře na to zareagovaly zčervenáním.

„Co tady ještě děláš? Vždyť máš teď matiku, pojď." Přiběhla najednou Lily a chtěla Nathana někam odvést. Oba jsme nechápali, co to dělá.

„Co? My teď máme ale biologii." Řekl Nathan nechápavě a já přikývla.

„No Amelie asi jo, ale ty máš teď matematiku. Tak jako já." Řekla Lily přesvědčivě, a tak se Nathan podíval do mobilu, aby se podíval, co má teda teď za hodinu.

„Má pravdu." Řekl jen s uchechnutím a já se začala lehce potit. Nechtěla jsem být někde bez Nathana. Nikoho tady neznám.

„Tak se asi uvidíme po hodině." Obrátil se na mě Nathan s těmito slovy a já se úsměvem snažila skrýt můj stres. Jen jsem mu na to přikývla, a poté už jen cítila, jak si se mnou rozpletl prsty a společně s Lily odešel. Zhluboka jsem se nadechla a sama sebe přesvědčovala, že to bude dobrý. Nechci, aby si Nathan myslel, že jsem úplně nemožná, a že bez něj nemůžu ani na hodinu biologie.
Sebrala jsem všechnu svoji odvahu a šla do třídy, kde už bylo několik lidí. Snažila jsem se nevnímat jejich pohledy a rovnou si sedla do volné lavice.

Po pár minutách do třídy vešla čtyřčlenná parta kluků, kteří se zrovna něčemu smáli. Viděla jsem, že mezi nimi byl i ten světlovlasý kluk, který mi chtěl ukázat školu. Nejspíš si mě taky všiml, protože už po pár vteřinách seděl u mě. Radši jsem na to nic neřekla, a ani se na něj nedívala. Není mi příjemná bližší přítomnost nějakého cizího kluka, za což vděčím mému nevlastnímu otci.

„Kde máš svýho kluka?" Zeptal se a já se na něj pomalu podívala. Na obličeji měl úšklebek a čekal na mou odpověď. Tu jsem mu však nedala.

„No tak. To se mnou nebudeš mluvit? Vždyť jsme spolužáci." Řekl a já mu opět věnovala nejistý pohled.

„Já jsem Dylan." Představil se a já přemýšlela nad tím, jestli s ním mám mluvit nebo ne. Vím, že Nathan se s ním bavit pravděpodobně nebude, ale pokud chci nějak přežít těch pár měsíců tady, musím být přátelská a přátelit se s ostatními. Jinak se tu budu jen trápit.

„Já jsem Amelie." Představila jsem se nakonec taky a lehce se pousmála. Trochu se mi klepaly ruce, ale nebylo to tak hrozné.

„Amelie." Zopakoval a dělal, že nad tím přemýšlí. Zasmála jsem se nad tím a Dylan se zasmál taky.

×××

Po hodině jsem vyšla ze třídy a očima hledala Nathana, ale nikde jsem ho neviděla, tak jsem šla ke své skříňce, kde jsem na něj čekala. Lidi tady na mě pořád divně koukali, ale já se snažila jen zahlédnout Nathana.

Konečně jsem ho zahlédla a pousmála se nad tím. Šel směrem ke mně i s Lily, se kterou se právě něčemu smál, takže si mě ani nevšiml. Úsměv mi trochu opadl, ale snažila jsem se tomu nedávat tolik pozornosti.

„Oh, ty už jsi tady." Řekl lehce překvapeně Nathan, když ke mně došli.

„Jo." Řekla jsem potichu a dívala se na ně. Pořád měli na tváři úsměv.

„Čemu jste se smáli?" Zeptala jsem se spíš Nathana. Oba se na sebe podívali a začali se zase smát.

„No.. to.. ono.. na té matematice.. to bys nepochopila." Mluvili oba dva přes sebe a smáli se. Jen jsem chápavě přikývla a radši si dala věci, které jsem už nepotřebovala, do skříňky. Mezitím se Nathan s Lily rozloučili a Lily někam odešla.

„Vidím, že jste se dobře bavili." Řekla jsem s úsměvem, který nebyl upřímný. Nevadí mi, že se Nathan baví s jinými holky, ale bojím se, že pro něj bude nějaká jiná lepší.

„Jo, Lily je docela fajn." Řekl a lehce se usmál. To mě popravdě moc nepotěšilo.

„Jak jsi se měla ty?" Zeptal se hned a mně hlavou proletěla hodina biologie.

„Bylo to docela fajn. Sedl si ke mně jeden kluk, takže jsme se trochu seznámili." Odpověděla jsem a jemně se na Nathana usmála. Nechtěla jsem mu říct, že to byl ten kluk, kterého Nathan už měl čest poznat. Nechtěla jsem, aby si dělal nějaké starosti, protože si o něm už udělal obrázek.

„Tak s klukem, jo?" Řekl s podezíravým pohledem, ale pořád s úsměvem na tváři. Se smíchem jsem mu na to přikývla a šla k němu blíž. Nathan se nad tím také zasmál. Poté okolo mě obmotal svou ruku a společně jsme šli na další hodinu, která nám už za pár minut měla začít.

×××

Ahoj😄
Zase po dlouhé době tu jsem s novou částí. Není moc zajímavá, ale i přesto doufám, že Vás aspoň trošku bavila..😄❤️

x moon x