Nathan Williams

53.

Nathan Williams

Už jsou to dva týdny od té doby, co jsem mluvil s Am. Nechodil jsem do školy, ale dneska tam po dlouhý době jdu. Asi podvědomě doufám, že tam uvidím Am.

Vzal jsem si klíče od svojí motorky a jel do školy.

Měl jsem pocit, jakoby se na mě všichni ve škole dívali. Jakoby to bylo včera, co se odehrálo to na tom plese.

Došel jsem ke skříňce a vzal si z ní nějaké věci. Potom jsem šel do třídy. Dave a Mark se na mě podívali, ale hned zrak odvrátili. Já si sedl do volné lavice, protože nechci sedět ani s jedním z nich.

Am tu nebyla, ale Amy jo. Promluvím si s ní po hodině.

×××

„Hej, Amy!" Křikl jsem na ni, protože šla rychlým krokem pryč ze třídy. Zastavila se na chodbě a já za ní doběhl.

„Am nechodí do školy?" Zeptal jsem se rovnou a ona mi zakývala hlavou na nesouhlas.

„Nebyla tady od toho plesu." Odpověděla mi upřímně a já chápavě přikývl. Asi to chápu, ale nemůže jen tak zahodit školu.

„A nevíš, kdy půjde do školy?" Zeptal jsem se, abych věděl, jestli ji tu zastihnu.

„Nevím.. přemýšlí, že přestane chodit do školy úplně." Řekla Amy a já překvapením vykulil oči.

„Ale vždyť to nemůže. Nemůže zahodit celý studium jen kvůli tomu, co se stalo." Řekl jsem spíš pro sebe.

„Třeba si to ještě rozmyslí. Hele, já už musím jít. Uvidíme se potom." Řekla Amy a šla rychlejším krokem pryč. Já se otočil a šel druhým směrem k další učebně. Při cestě k ní jsem najednou zaslechl smích a nějaké řeči. Vydal jsem se za tím zvukem a zahlédl Am, jak jde po chodbě. Měla mikinu s kapucí na hlavě a ostatní si o ní povídali. Šel jsem rovnou k ní.

„Am?" Řekl jsem a zastavil se přímo před ní, aby se i ona zastavila, protože šla strašně rychle. Trochu se vyděsila, ale když se na mě podívala, uklidnila se.

„Co tady děláš?" Zeptal jsem se, protože nebyla na hodině a neměla s sebou ani svůj batoh.

„J-já musím do ředitelny." Řekla a mně hned došlo, proč tam chce jít.

„Abys ukončila svoje studium?" Zeptal jsem se na rovinu s trochu naštvaným hlasem. Am byla trošku překvapená. Stáli jsme za skříňkami, takže už na ni nikdo nekoukal a každý si hleděl svého.

„Jo." Odpověděla jednoduše a já se nad tím ironicky zasmál.

„To chceš vážně zahodit celý čtyři roky jen kvůli tomu, co se stalo?" Řekl jsem a byl jsem trošku naštvaný, protože mě štve, že chce zahodit školu kvůli jedné věci.

„Já už sem nemůžu chodit. Všichni se mi smějí, mluví o mně. Nevydržela bych to." Řekla zase Am s trochu vyděšeným hlasem. Pořád se dívala okolo sebe.

„Stala se jedna blbá věc, ale nemůžeš to kvůli tomu vzdát. Jsi chytrá a zahodit celý studium kvůli tomuhle je blbost." Díval jsem se jí do očí a snažil se ji pochopit.

„Ale těch několik měsíců bych tady nesnesla. Vždyť to ví všichni. Už jen ta cesta chodbou pro mě byla nesnesitelnou." Řekla mi na to a já jí na to chápavě přikývl.

„Dobře, tak přestup na jinou školu, jen to nezahazuj úplně." Řekl jsem s nadějí, že bude souhlasit.

„Někdy školu chci dokončit, ale teď bych nezvládla sama přestoupit na jinou školu." Řekla Am a jemně a krátce se na mě usmála.