Nathan Williams

38.

Amelie Evansová

„Takže ty už máš všechny dárky sehnaný?" Zeptal se Nathan asi o hodinu později od doby, kdy jsem mu dárky ukazovala.

„No.. jako asi jo." Odpověděla jsem nerozhodně.

„Asi?" Zeptal se Nathan s uchechtnutím.

„No.. nevím, jestli půjdu i k mámě. Nevím, jestli se s ní chci vidět." Řekla jsem se sklopenou hlavou. Opravdu nevím, co dělat. Ani nevím, jestli mě chce vidět. Jestli mě nevyhodí, a ani nevím, jestli chci vidět já ji.

„Aha.. no.. a ty tam chceš jít po tom, co ti udělala?" Zeptal se nechápavě Nathan a já se zapřemýšlela.

„No.. ona mi vlastně nic neudělala.." Začala jsem ji bránit, ani nevím proč.

„Jenom nechala jeho, aby ti ubližoval." Dodal za mě Nathan s povzdechnutím. Snažila jsem se to vypustit z hlavy. Nechci na to myslet.

„Ale jestli chceš, tak můžeš jít se mnou zítra do obchodu. Najdeme tam něco, a když budeš chtít jít, tak půjdem." Pokračoval Nathan s jemným úsměvem a já se na něj podívala taky s úsměvem.

„Půjdeme?" Zdůraznila jsem to, co Nathan řekl a uchechtla se.

„No.. nenechám tě tam jít samotnou." Vysvětlil a s uchechtnutím mě pohladil po vlasech. Pak jsem se o něj s jemným úsměvem opřela a takhle jsme zůstali, dokud nezazvonil zvonek.

„Kdo to je?" Zeptal se Nathan spíš jen pro sebe a vstal ze sedačky.

„Nebudou to kluci?" Řekla jsem, protože to Nathanovi dneska Mark oznámil.

„No jo vlastně." Řekl Nathan, když si to uvědomil a s povzdechnutím šel otevřít. Nevypadal moc nadšeně. Nad tím jsem se musela zasmát. Otevřel dveře a do bytu hned vešel Dave, Laura, Mark, Amy a i Katie, což jsem nečekala. Myslela jsem, že přijde jen Mark s Davem.

„Čau, Amelie." Pozdravil mě Mark a skočil na sedačku vedle mě.

„Ahoj." Pozdravila jsem ho taky s úsměvem. Takhle jsme se všichni tak nějak pozdravili. Samozřejmě kromě Katie. Ta si to tady prohlížela, jakoby tady byla poprvé, což nebyla.

„Doufáme, že jsme vás z něčeho nevyrušili." Řekla provokativně Katie a všichni jsme věděli, co tím myslí.

„Nic spolu nemáme." Řekl Nathan s protočením očí a šel přinést nějaké pití. Já se rozhodla jít za ním a pomoct mu.

„Já myslela, že přijde jen Mark a Dave." Řekla jsem potichu směrem k němu.

„Taky nevím, co tady dělá." Řekl a já věděla, že tím myslí Katie. Vzali jsme skleničky a odnesli je ostatním. Všichni už si někam sedli.

„Tak co dneska podnikneme?" Zeptal se Mark a napil se svého pití.

„Nezajdem někam do klubu? Dlouho jsme nikde nebyli." Navrhla Amy a Mark přikývl.

„To je dobrej nápad. Já souhlasím." Řekl hned Mark a já se nad tím potichu uchechtla. Vždycky je vtipný, jak má rychlou reakci, když se jedná o nějakou párty nebo klub.

„Tak je rozhodnuto. Jde se do klubu." Řekl Dave s velkým úsměvem a Laura se na něj taky s úsměvem dívala.

„No.. nevím, jestli mám náladu na klub." Ozval se Nathan a můj pohled se hned přesměroval tím směrem. Věnoval mi na vteřinu svůj pohled a já se nad tím jemně usmála.

„Notak, Nathane. Dlouho jsme spolu nikde nebyli, tak to nekaž." Řekl otráveně Mark.

„Tak Nathan má teď důležitější věci na práci." Řekla Katie, nasadila obličej s úsměvem, ale jakoby se neusmívala a podívala se na mě. Nathan si s protočením očí povzdechl.

„Tak fajn no." Souhlasil nakonec Nathan a já se pousmála. Ani nevím proč.

„Tomu říkám slovo chlapa!" Řekl s velkým úsměvem Mark a všichni jsme se zasmáli.

„Tak jdem, ať neztrácíme čas. Bude to ještě dlouhá noc." Řekla Amy a všichni se začali zvedat.

„Amelie, ty nejdeš?" Zeptala se Amy, když si všimla, že jsem se jako jediná nezvedla.

„Ne.. já musím ještě něco dělat, ale užijte si to." Řekla jsem s úsměvem. Amy mi úsměv opětovala, a pak šla za ostatníma. Nathan se ke mně vrátil.

„Fakt nechceš jít?" Zeptal se a dal mi pramínek vlasů za ucho, když už nikdo nebyl v bytě.

„Ne.. víš, že na to nejsem." Odpověděla jsem s uchechtnutím a on přikývl.

„Dobře. Tak já půjdu, jinak by mi nedali pokoj." Řekl a teď pro změnu já přikývla. Nathan se ke mně nahnul a krátce mě políbil. To mi na tváři vykouzlilo úsměv a v břiše šimrání. Před zavřením dveří mi ještě zamával, a pak už byl pryč a já zůstala doma sama.
Když nad Nathanem a mnou začnu přemýšlet, nemůžu uvěřit tomu, že se to fakt děje, ale přitom mi připadá, jakoby to tak mělo být. Jako bychom se znali celý život. Je to celý zvláštní a zároveň hezký díky němu.

×××

„Tak kam chceš jít první?" Zeptal se mě Nathan, když jsme vešli do obchodního centra. Konečně mi nebyla taková zima, protože venku mrzlo.

„Moc to tady ještě neznám, takže mi to je jedno." Odpověděla jsem s uchechtnutím. Byla jsem tady opravdu jen párkrát.
Nathan přikývl a začal se rozhlížet. Potom si se mnou propletl prsty a rozešel se k jednomu z obchodů. Já měla hned takový divný, ale příjemný, pocit v břiše. S úsměvem jsem se na něj podívala, a pak jsem se podívala na naše ruce. Bylo to hezký. Doufala jsem jen, že nás nikdo ze školy neuvidí.

Vešli jsme do obchodu a oba jsme se dívali po dárcích. Ruce jsme měli pořád spojené. Nevěděla jsem, co mámě koupit. Nikdy jsem nikomu nic nekupovala. Neměla jsem z čeho.

„Tak co mámu třeba baví?" Zeptal se Nathan, když jsme pořád nic neměli.

„Ehm.. no já nevím." Odpověděla jsem. S mámou jsme se skoro vůbec o ničem nebavily, takže vůbec nevím, co by jí udělalo radost.

„Ale asi nějaký oblečení by jí udělalo radost." Dodala jsem, protože mi došlo, že má máma ráda oblečení. Aspoň si to myslím.

„Tak něco vyberem." Řekl Nathan, a tak jsme se přesunuli k oblečení.

×××

Oba už máme dárky. S Nathanem je to rychlý. Moc nad tím nepřemýšlí. Vybrala jsem něco pro mámu, ale pořád nevím, jestli k ní půjdu a dám jí to.

„Chceš ještě někam jít?" Zeptal se mě Nathan a sám přemýšlel, jestli už má všechno.

„Ne, je strašná zima, už chci být doma." Odpověděla jsem s uchechtnutím a Nathan se nad tím taky zasmál. Přikývl na souhlas a dal mi krátký polibek na tvář. Potom už jsme šli rychlejším krokem k autu a jeli domů. Doma už jsme toho moc nedělali. Já nám udělala horkou čokoládu, k tomu jsme si pustili nějakou vánoční komedii, a pak jsme spolu usli na sedačce.

×××

Doufám, že se vám část líbila..❤
A strašně moc děkuju za to, že už jsme překročili 10 000 přečtení😃❤❤

x moon x