Nathan Williams

48.

Amelie Evansová

Když jsme společně s Nathanem došli ke dveřím, sundala jsem si jeho sako a dala mu ho zpátky. Nemohla jsem se přestat usmívat. Nemohla jsem přestat myslet na to, co se před chvílí stalo. Byla jsem šťastná.

„Nebude ti zima?" Zeptal se se starostlivým pohledem Nathan.

„Nebude." Odpověděla jsem s úsměvem a pohledem do jeho očí. Potom jsme spolu vešli do školy, kde bylo plno lidí. Hudba hrála nahlas a někteří lidi už byli i opilý.

„Nazdaar. Konečně jste dorazili." Řekl Dave, který k nám právě došel. S Nathanem jsme se nad tím jen uchechtli a šli i s ním za ostatními.

„Dneska bude ještě zábava." Oznámil Mark a vypil panáka, kterého držel v ruce.

„To teda ještě bude." Řekla Katie s uchechnutím a pohledem na mě a odešla společně s Amy pryč. Pořád mě očividně nemá v lásce.

„Nic si z ní nedělej." Šeptl Nathan směrem ke mně a já mu věnovala jemný úsměv.

×××

„Jane Dowlnová!" Řekl učitel do mikrofonu a Jane šla směrem k ředitelce a ostatním, aby jí poblahopřáli a dali šerpu. Teď mám jít na řadu já. Jsem strašně nervozní. Všichni se na mě budou dívat. Možná jsem nervózní i z toho, že nevím, jak to teď mezi mnou a Nathanem bude. Nevím, jak se chovat. Změní se teď něco?

Nathan mě otočil k sobě, protože viděl, že jsem nervózní a věnoval mi úsměv, kterým mě trošku uklidnil. Cítím k němu něco, co jsem k nikomu ještě necítila.

„Nebuď tak nervózní. Uvidíš, že to bude v pohodě." Řekl se svým typickým úšklebkem a já se nad tím zasmála. S uchechnutím mi dal krátký polibek na tvář a já se na něj usmála.

„Amelie Evansová!" Zaznělo z mikrofonu a mé srdce se rozbušilo ještě víc. Naposled jsem se podívala na Nathana, a pak už šla směrem k ředitelce a ostatním. Hudba začala hrát a já jen vnímala všechny ty pohledy. Snažila jsem se jít co nejrychleji.

„Amelie, je pravda, že spíš se svým tátou, a když ne, tak ti nedá najíst?" Ozvalo se najednou z mikrofonu a hudba přestala hrát. Myslela jsem, že se mi snad zastaví srdce. Podívala jsem se směrem, odkud ten zvuk přicházel. Byl to nějaký kluk z mojí třídy. Dívala jsem se všude kolem sebe. Všude bylo ticho a já slyšela jen tichý smích. Nevěděla jsem co dělat. Do očí se mi nahrnuly slzy. Nemohla jsem uvěřit, že mi tohle Nathan udělal. Věděl o tom všem jen on a zradil mě. Nemohla jsem ani pořádně přemýšlet, protože jsem v hlavě měla tolik myšlenek, že jsem nevěděla, na co myslet první.

„Snad nebudeš brečet, ne?" Ozvala se Katie, na kterou jsem se se slzami v očích podívala. Nevěděla jsem, co dělat.

„Tak to by stačilo." Ozvala se ředitelka, ale smích a slova, která jsem pořád slyšela, se pořád ozývala.

„Am, pojď, půjdeme domů." Řekl Nathan, který ke mně právě přiběhl.

„S tebou nikam nejdu." Řekla jsem tiše s pohledem na zem. Nemohla jsem se na něj ani podívat. Měla jsem pocit, jakoby se mi srdce roztrhlo na milion částí. Ne proto, že by si celá škola myslela tuhle lež, ale proto, že mě Nathan zradil. Věřila jsem mu. Řekla jsem mu všechno a on to všem řekl a ještě k tomu úplně jinak. Věděl, jak moc to pro mě bylo těžký a on z toho udělal úplně něco jiného. Akorát se mi vysmál a já tomu všemu věřila.

„Co?" Řekl nechápavě a já se na něj konečně podívala. To mě ještě víc zranilo, protože jsem pořád viděla člověka, kterého jsem milovala a to bylo ještě horší.

„Je konec. Tohle jsem od tebe nečekala. J-já.. věřila jsem ti!" Zakřičela jsem a nechala slzy stékat po mé tváři.

„C-co? Am, takhle to není, nech mě to vys-" Začal Nathan, ale já to nemohla dál poslouchat. Nechtěla jsem tady už dál zůstat. Potřebovala jsem jít pryč.

„Nech mě být, Nathane." Řekla jsem potichu a setřela si slzy. Když chtěl zase něco říct, rozutekla jsem se ven.

Nathan Williams

Rozeběhl jsem se za Am. Viděl jsem na ní, jak neví, co dělat.

„Am, pojď, půjdeme domů." Řekl jsem a chytl ji kolem těla. Viděl jsem, že brečí. Ničilo mě ji vidět takhle.

„S tebou nikam nejdu." Řekla potichu a pořád se dívala na zem. Nechápal jsem, proč to řekla.

„Co?" Řekl jsem nechápavě a to už se na mě Am podívala. Slzy jí stékaly po tváři a já se snažil pochopit, co se děje.

„Je konec. Tohle jsem od tebe nečekala. J-já.. věřila jsem ti!" Zakřičela a já to pochopil. Myslela si, že jsem to všem řekl já.

„C-co? Am, takhle to není, nech mě to vys-" Chtěl jsem jí to vysvětlit, ale nenechala mě domluvit. Všichni se na nás dívali a měli blbé poznámky.

„Nech mě být, Nathane." Řekla klidně, a když jsem chtěl něco říct, rozutekla se ven. Tohle nemůže být konec.

Chtěl jsem jít za ní, ale Katie mě zastavila. Ostatní už zase pokračovali v tom, co dělali celou dobu. Hudba hrála a všichni si užívali.

„Nech ji bejt." Řekla s prstem na mé hrudi. Odstoupil jsem kus od ní a ironicky se zasmál.

„Věděl jsem, že jsi to byla ty." Řekl jsem naštvaným hlasem. Nikomu jinému jsem o tom, jak Am bije její nevlastní otec, neřekl.

„Řekla jsem pravdu. To, co z toho udělali oni, už není moje zásluha, ale musím říct, že to vymysleli zajímavě." Řekla povrchně a já nemohl uvěřit tomu, s kým jsem se do téhle doby bavil. Nechápu, že jsem to předtím neviděl.

„Říkala jsem, že to jen tak nenechám." Dodala a já už s ní neměl chuť dál mluvit.

„Vy jste o tom věděli?" Otočil jsem se na moje ostatní kamarády.

„Jo.. ale mysleli jsme, že to bude jen sranda." Řekl Mark a to mě překvapilo ještě víc. Od Katie jsem to čekat mohl, ale od nich jsem to fakt nečekal.

„Co je na tom směšnýho?" Zeptal jsem se naštvaně.

„Myslel jsem, že jste kamarádi." Dodal jsem s uchechnutím.

„Tak promiň.. nemysleli jsme to tak." Řekla Amy a sklopila pohled. Nemohl jsem tam s nimi dál zůstat. Nemohl jsem uvěřit, že tohle udělali mí kamarádi.

Beze slov jsem se otočil a šel rychle za Am. Doufám, že ji ještě někde najdu. Kam vůbec chce jít?

Běžel jsem pár minut, a pak jsem ji viděl, jak jde pomalu po ulici a vedle ní jde Tom. To mě naštvalo, a tak jsem zrychlil a šel za nimi.

×××

Moc děkuju za 25k přečtení❤️ moc si toho vážím❤️

x moon x