Nathan Williams

50.

Nathan Williams

Volal jsem Am snad stokrát, psal jsem jí, ale neodpovídá. Vůbec nevím, kde je. Doma není, tam jsem byl už několikrát.

Právě jsem vešel do klubu, kam jsem chodil často. Potřebuju aspoň na chvíli přestat myslet.

Objednal jsem si panáka a sedl si k baru. Dave s Markem mi už několikrát psali a volali, ale s nimi mluvit nechci. Po tom, co udělali, s nimi nechci už mluvit.

×××

„Věděli jsme, že budeš tady." Slyšel jsem známý hlas za sebou, když jsem vypil dalšího panáka. Alkohol už jsem v sobě cítil docela dost.

Otočil jsem se a viděl za mnou stát Davea a Marka. S ironickým uchechnutím jsem se otočil zpátky.

„Vypadněte." Řekl jsem klidně a vypil dalšího panáka.

„Myslíme, že ty už máš dost. Pojď, vezmeme tě domů." Řekl Mark a společně s Davem mi chtěli pomoc vstát. Na to jsem se jim vytrhl ze sevření a naštvaně vstal. Otočil jsem se na ně a viděl jejich nechápavý výrazy.

„Řekl jsem vám, ať vypadnete." Přecedil jsem mezi zuby.

„Co ti je? Víme, že jsme udělali blbost, tak buď normální a pojď s náma domů." Řekl Dave a mykl ledabyle rameny. Pořád to nechápou.

„S váma už jsem skončil." Řekl jsem jednoduše a na jejich obličejích se objevil opět nechápavý výraz.

„Nathane, děláš si srandu?!" Vykřikl naštvaně Mark.

„Jsme kamarádi tak dlouho a ty nás vyměníš za nějakou holku?" Pokračoval Dave. Neměl jsem na ně náladu, tak jsem se otočil zpátky k baru.

„Stejně je to jen holka, co spí s každým, tak nedělej blbosti a pojď s náma domů." Dodal Dave s uchechnutím. V tu chvíli jsem nad ničím nepřemýšlel a dal mu pěstí do obličeje. On to nečekal, takže málem spadl, ale Mark ho chytil.
Najednou se ke mně Dave rozběhl a začali jsme se prát. Vím, že jsem slyšel, jak padá sklo. Jinak jsem nic nevnímal.
Najednou jsem seděl na Daveovi a dával mu jednu pěstí za druhou. Klouby už jsem měl červený od krve a v tu chvíli mě od něho odtáhli. Začal jsem vnímat okolí. Všichni se na nás dívali a řvali, ať ho nechám. Dave ležel na zemi a utíral si krev, která mu tekla z nosu a ze rtu. Já si rukou taky utřel krev z obličeje a otočil se k baru. Hodil jsem tam peníze a otočil se zpátky k Daveovi.

„Takhle o Am už nikdy nemluv." Řekl jsem klidně směrem k němu a šel ven z klubu. Am mi to pořád nezvedala. Nevěděl jsem, kam šla. Jen jsem doufal, že bude doma, i když jsem věděl, že tam nebude.

Amelie Evansová

„Už bys měla vstávat." Řekl někdo a do obličeje mi začalo svítit sluníčko. Pomalu jsem otevřela oči a uvědomila si, že jsem tady usla, a že už je ráno. Pomalu jsem si sedla a promnula si oči.

„Moc se omluvám. J-já vám to zaplatím." Řekla jsem směrem k té paní.

„To je dobrý, příště tě ale už nenechám." Řekla s jemným úsměvem na tváři a já řekla jen tichým hlasem děkuju.

Vstala jsem a šla na záchod, abych se aspoň umyla. Make-up jsem měla všude po obličeji. Měla jsem obrovský kruhy pod očima a moje šaty se už skoro rozpadaly. Vodou jsem si z obličeje smyla všechen make-up a s hlubokým nádechem jsem vyšla z celého bistra. Lidi, co kolem mě procházeli, si mě divně prohlíželi, ale to jsem teď neřešila. Potřebovala jsem se vysprchovat a vzít si čisté oblečení.

Potichu jsem otevřela dveře od bytu a doufala, že Nathan nebude doma. Zatím jsem ho nikde neviděla ani neslyšela.

„Am?" Křikl Nathan a já věděla, že je v koupelně. Hned na to vyšel s kartáčkem v puse a díval se na mě. Měl pod okem modřinu a natržený ret. Nechápala jsem, co se stalo.

„Co se stalo?" Zeptala jsem se. Musela jsem se zeptat.

„To nic není. Jsem rád, že jsi přišla. Kde jsi vůbec byla celou noc? Všude jse-" Začal Nathan, ale já ho nenechala domluvit.

„Přišla jsem si jen pro oblečení." Nad tím se zarazil.

„C-co? A kam chceš jít?" Zeptal se nechápavě. Dívala jsem se do země.

„Nevím, ale nechci být tady." Řekla jsem tichým hlasem a neodhodlala jsem se na něj podívat. Nathan se rozešel ke mně a to mě donutilo se na něj podívat. Byl u mě a díval se na mě.

„Nemůžeme si o tom promluvit?" Zeptal se klidně a snažil se najít odpověď v mých očích.

„Není o čem." Řekla jsem s pohledem do jeho očí. Vydělala jsem v nich zklamání, vztek a taky zoufalost.

„Sakra, Am!" Zakřičel a bouchl pěstí do zdi vedle mě. Leknutím jsem zavřela oči. Cítila jsem, jak se mi slzy draly do očí, ale snažila jsem se je zahnat. Oči jsem měla pořád zavřené. Připomnělo mi to mého nevlastního otce, i když vím, že Nathan takový není. I přes to jsem cítila strach.

„Promiň." Řekl hned na to potichu a já v jeho hlasu slyšela lítost.

„Nechtěl jsem na tebe křičet." Dodal klidným hlasem. Cítila jsem jeho dech na mém obličeji. Otevřela jsem oči a podívala se do těch jeho. Chtěla jsem jít odsud pryč. Pořád mám v hlavě jen to, jak mě zradil. Obešla jsem ho a šla do pokoje, kde jsem za sebou zavřela a zamkla. Slyšela jsem, jak Nathan přišel ke dveřím a dal na ně ruku.

„Am, notak. Můžeme si o tom, prosím, promluvit?" Zeptal se znovu, ale já mu neodpověděla. Z očí mi začaly stékat slzy, a tak jsem si sedla na postel a jen přemýšlela. Vůbec nevím, co mám dělat.

„Notak, Am!" Křikl a bouchl do dveří. Když to vykřikl, slyšela jsem, jak se mu zlomil hlas a to bylo ještě horší. Musela jsem jít pryč, a tak jsem se rychle převlékla do čistého oblečení a odhodlávala se otevřít dveře. Vím, že kdybych ještě chvíli poslouchala jeho hlas, odpustila bych mu, ale já si to potřebuju promyslet sama. V klidu a bez všech lidí.

Otevřela jsem dveře a viděla tam překvapivě Nathana. Čekal na to, co řeknu, ale já nic říkat nechtěla. Šla jsem rovnou ke dveřím. Vzala jsem si klíče a odešla. Slyšela jsem, jak se z bytu ozývaly zvuky rozbitých talířů. Z obličeje jsem si utřela slzu a šla rychlejším krokem. Jediný člověk, ke kterému bych mohla jít, a který mě jako jediný napadl, byla moje máma, a tak jsem se tam vydala.

×××

Dejte mi do komentářů vědět váš názor na tenhle příběh. Ráda si to přečtu😄❤️

x moon x