Nathan Williams

40.

Amelie Evansová

Právě se s Nathanem balíme, protože už za chvíli vyjíždíme. Jsem strašně nervózní. Nevím, co od toho čekat. Nevím, jestli mě vezmou. Souhlasila jsem, protože jsem chtěla poznat Nathanovo rodinu a taky jsem chtěla být přes svátky s ním. Možná po dlouhý době budou Vánoce v pohodě a navíc.. potřebovala jsem nějaké odreagování po tom, co se dneska stalo s mámou.

„Tak máš všechno?" Zeptal se Nathan, který právě přišel do pokoje.

„Jo.. asi jo." Odpověděla jsem a usmála se. Oba jsme měli jeden svůj kufr a ještě jsme vzali batoh s nějakými věci. Jedeme tam asi na deset dní. Prostě nějak po Silvestru prý pojedeme zpátky. V práci mám naštěstí volno, jinak bych jet nemohla.

Kufry a batoh jsme odnesli do auta a já nám ještě udělala na cestu nějaké sendviče a taky jsme vzali nějaké pití. Potom už jsme si do auta sedli, zapnuli rádio a vyjeli.

×××

„Am, vstávej. Už tam budem." Šeptal hlas a já se automaticky usmála. Pomalu jsem otevřela oči a viděla Nathana, jak se na mě dívá. Promnula jsem si oči a sedla si normálně. Usla jsem chvíli po tom, co jsme vyjeli.

„Co když mě tam nebudou chtít nebo jim budu nesympatická.." Řekla jsem nahlas své myšlenky, nad kterými přemýšlím od té doby, co jsem s tím souhlasila.

„Budou tě tam chtít a určitě si sednete. Máma si tě zamiluje." Řekl Nathan s úsměvem a já se taky usmála, i když jsem byla pořád nervózní.

Nathan zastavoval a mě polila obrovská vlna nervozity. Bylo mi z toho špatně. Vystoupili jsme z auta a já se pořádně nadechla. Z auta jsme vzali naše kufry a batoh a šli ke vchodovým dveřím. Nathan zazvonil a už jsme jen čekali, až nám někdo otevře dveře.

„Nathane, no konečně." Řekla žena staršího věku, když nám otevřela. Myslím, že to byla Nathanovo máma, protože ho po chvíli i objala a nevím.. působila na mě tak.

Když si mě všimla, zarazila se. Já se usmívala jako idiot. Snažila jsem se udělat dobrý dojem.

„Jo.. mami, tohle je Amelie. Moje přítelkyně. Am, moje máma." Představil nás Nathan a já se začala víc usmívat nad tím, jak mě představil.

„Oh, aha. Ráda tě poznávám. Nathan se nepochlubil, že má přítelkyni." Řekl Nathanovo máma s milým úsměvem a já se uchechtla.

„Taky vás ráda poznávám." Řekla jsem a podívala se na Nathana. Měl na tváři posměšný úsměv. Nad tím jsem jen s úsměvem pokroutila hlavou.

Nathan Williams

„Pojďte dál." Řekla máma a šla dovnitř. My s Am jsme šli hned za ní.

„To kvůli Amelii jste se s Katie rozešli?" Zeptala se mě máma potichu, když od nás Am byla trošku dál, takže nás nemohla slyšet.

„No.. jo." Odpověděl jsem jednoduše. Nemá cenu jí lhát. Na všechno stejně přijde.

„Máš ji rád?" Zeptala se a dívala se na mě takovým výhružným výřezem.

„Jasně, že jo." Řekl jsem hned sebejistě. Byl jsem si tím víc než jistý.

„Dobře.. vypadá jako milá holka, tak ji neubliž. Myslím, že s Amelií to už bude vážnější, když jsi kvůli ní opustil Katie, s kterou jsi byl už dlouhou dobu." Řekla máma a odešla za ostatníma. Zamýšlel jsem se nad tím, co mi právě řekla. Nikdy jsem o tom takhle nepřemýšlel. Něco na tom ale bude, když jsem kvůli Am zahodil vztah, ve kterém jsem byl už dlouho.

„Nathane." Řekla moje teta, která ke mně právě přišla a objala mě. Tím mě vytrhla z přemýšlení. Taky jsem ji objal a usmál se. Mojí rodinu jsem viděl naposled před rokem. Samozřejmě tátu a mámu jsem viděla víckrát v roce, ale celkově rodinu vídám jen na Vánoce.

„Ráda tě konečně vidím." Řekla, když se ode mě odtáhla. Na tváři měla obrovský úsměv.

„Já tebe taky." Řekl jsem a taky se na ní usmál. Očima jsem hledal Am. Zrovna se bavila s mojí druhou tetou. S úsměvem jsem se za nimi rozešel.

„Ahoj." Pozdravil jsem tetu a ona se na mě hned s úsměvem podívala.

„No ahoj, že ses vůbec ukázal." Řekla a prstem do mě se smíchem šťouchla. Říkal jsem, že jsem je dlouho neviděl.

„No jo. Ve škole je toho hodně." Řekl jsem a taky se zasmál.

„No Amelie mi říkala no." Řekla a oba jsme se na Am podívali. Ta se na mě usmála a já se nevědomě začal usmívat taky.

„Tak já vás nechám. Běžte si nahoru odložit kufry, a pak přijďte. Za chvíli bude večeře." Řekla a já na to jen přikývl. Pak už odešla.

„Tak jdem." Řekl jsem a šel nahoru po schodech. Šel jsem první, protože Am nevěděla, kam jít.
Došli jsme nahoru a šli rovnou do mého starého pokoje. Otevřel jsem dveře a nechal Am, aby vešla.

„To je tvůj pokoj?" Zeptala se s úsměvem, když si odložila kufr a začala se po pokoji rozhlížet.

„Jo." Odpověděl jsem a šel k ní blíž. Prohlížela si fotky, který jsem tady měl.

„To jsi ty?" Zeptala se s vysokým hlasem, když vzala do ruky fotku, na které jsem byl já, když mi byly tak tři roky.

„No jo." Řekl jsem a zasmál se.

„Ty jsi byl strašně roztomilý." Řekla pořád s vysokým hlasem a dívala se na tu fotku. Nechápavě jsem se na ní podíval.

„No jasně. Strašně." Řekl jsem ironicky a ušklíbl se nad tím. Am si dál s úsměvem fotku prohlížela. Jednou rukou jsem ji objal kolem pasu a věnoval jí polibek do vlasů.

„Tvoje rodina je strašně milá." Řekla po chvilce s úsměvem a fotku položila zpátky na místo, od kterého ji vzala.

„Říkal jsem ti, že se nemusíš ničeho bát." Řekl jsem jí na to a dal jí pramínek vlasů za ucho. Sladce se usmála a mně se úsměv zvětšil. Miluju, když se usmívá.

„Už bude večeře, tak půjdem." Řekl jsem a Am mi na to přikývla. Potom už jsme spolu vyšli z pokoje a šli dolů.

„Ahoj, tebe jsem tady ještě neviděl." Řekl Mike, můj bratranec, který se před námi právě objevil. Měl zvednutý jedno obočí a na tváři divný úsměv. Nechápavě a zamračeně jsem se na něj díval.

„Ehm.. já jsem Amelie." Představila se Am a na vteřinu se na mě podívala.

„Já jsem Mike, těší mě." Řekl Mike a natáhl k Am ruku. Ta ji nechápavě přijala. Je stejně starý jako já, takže chápu, že to Am nechápala.

„Je to moje přítelkyně." Řekl jsem, protože jsem nechtěl dál sledovat, jak se na ní snaží udělat dobrý dojem.

„Se jen seznamuju." Řekl, ale vypadal překvapeně, i když se to snažil nedat najevo. Mike když může, tak se rád seznámí s každou.

„Nechápu, o co se snažíš." Řekl jsem mu se smíchem a poplácal ho po rameni, když jsme okolo něj s Am procházeli. Šli jsme do kuchyně, kde už všichni seděli. S úsměvem jsem si sedl a Am si sedla na židli vedle mě. Vypadala nervózně, a tak jsem ji pod stolem chytl za ruku, aby se až tak nebála. Bylo tu docela hodně lidí.

×××

Jaký máte názor na Am a Nathana?😃
Jinak doufám, že celou tuhle situaci zvládáte a jste zdravý..❤

x moon x