Nathan Williams

29.

Nathan Williams

Přišel jsem domů a Am nikde nebyla. Nepřekvapilo mě to, protože mi Amy řekla, že je s Markem. Věděl jsem, jaký Mark je, ale je to její život.

Zapnul jsem si televizi a díval se na nějaký film.

Najednou jsem slyšel odemykání dveří. Podíval jsem se tím směrem a viděl Am. Měla červené ubrečené oči. Hned jsem vstal a šel k ní.

„Co se stalo?" Zeptal jsem se nechápavě a mračil se. Mračil jsem se, protože jsem věděl, že je to kvůli Markovi. Doufal jsem jen, že se nic nestalo.

„Co ti udělal?" Zeptal jsem se a snažil se být v klidu. Uvnitř mě jsem ale už cítil, jak zlost stoupá.

„N-nic.. j-jen mě chtěl po-políbit. Řekla jsem mu, ž-že to takhle necítím, ale o-on to a-asi nepochopil." Vydala ze sebe a já dal ruce v pěst. Najednou jsem cítil vůči němu zlost a bylo mi jedno, že je to můj kamarád. V tuhle chvíli to byl někdo, komu jsem chtěl dát pěstí.

„To je takovej-" Začal jsem a otevřel dveře. Byl jsem naštvaný. Chtěl jsem jít za ním a vyříkat si to s ním. Jasně mu řekla, že to nechce, tak co na tom nepochopil?

„N-ne, Nathane. O-on nic neudělal. Rozbrečela jsem s-se, takže n-nic nestihl." Dodala Am ještě a utírala si poslední slzy. To mě zastavilo a já se na ní zpátky otočil. Teď potřebuje, aby s ní někdo byl, ne, abych teď odešel.

„Nic ti neudělal?" Zeptal jsem se a pomalu se začal uklidňovat. Cítil jsem, jak zlost odchází z mého těla.
Am mi na to zakývala hlavou na nesouhlas a já si mohl v duchu oddechnout.

„Jen mi to připomnělo t-to s otcem." Dodala a hlavu sklopila dolů. Musela být vyděšená. Šel jsem k ní blíž a objal ji. Zprvu ztuhla, ale hned na to mě objala taky a uvolnila se.

„Proč jsi s ním vůbec někam šla? Vždyť víš, co jsem ti o něm říkal." Řekl jsem, když jsme se od sebe odtáhli a přesunuli se na sedačku.

„Nevěděla jsem, co mu mám říct. Nechtěla jsem se dál vymlouvat, a-aby se ne-necítil blbě." Odpověděla a mnula si ruce.

„Měla jsi mu říct, že s ním nikam jít nechceš. Takhle se teď cítíš blbě akorát ty." Řekl jsem se zamračeným obličejem. Možná jsem byl naštvaný i na sebe, že jsem dneska ve škole nebyl. Mohl jsem mu to říct aspoň já.

„Jsi v pohodě?" Zeptal jsem se a prohlížel si její obličej. Měla už jen červené oči a nos. Jinak vypadala, že je v pohodě.

„Jo." Odpověděla jednoduše a s jemným úsměvem.

„A-asi si už půjdu lehnout." Oznámila mi a vstala ze sedačky.

„Jo, dobře." Řekl jsem a usmál se na ni. Ona pak už jen s úsměvem odešla do pokoje. Dveře nechala otevřené, jako vždy.
Ani jsme spolu nemluvili o tom, co se stalo včera a vlastně jsem za to i rád. Nechci to řešit.

×××

„Nathane." Řekl někdo moje jméno a trochu do mě drknul. Neochotně jsem otevřel jedno oko a zjistil, že nademnou stojí Am a snaží se mě probudit.

„Hm." Zabručel jsem a oko zase zavřel. Byl jsem unavený.

„Už by jsi měl vstávat, jestli jdeš do školy." Řekla tiše a já se začal pomalu protahovat.

„Už vstávám." Řekl jsem potichu mým chraplavým hlasem, který mám po ránu.

„Udělala jsem ti snídani, aby se ti vstávali líp." Řekla Am a položila na stůl talíř s jídlem.

„Díky." Řekl jsem a děkovně se na ní usmál. Sedl jsem si, promnul si oči a rovnou se pustil do jídla. Měl jsem docela hlad na to, že jsem právě vstával.

„Půjdu se převléknout." Oznámila mi, abych náhodou nešel do pokoje a sama v něm zmizela. Já si mezitím vychutnával připravené jídlo a ona po pěti minutách z pokoje vyšla už i převlečená. Měla na sobě volnější černou mikinu a černé džíny. Vlasy měla svázané v culíku.

„Tak já už jsem hotová." Řekla s uchechtnutím, protože já teprve teď dojedl.

„Já budu do deseti minut hotový." Řekl jsem s uchechtnutím a šel rovnou do koupelny, kde jsem provedl ranní hygienu. Potom jsem šel do pokoje, kde jsem se převlékl a rovnou i něco udělal s vlasy. Jak jsem řekl, do deseti minut jsem byl hotový a mohli jsme vyrazit. Cestou jsem vzal i Katie a Amy.

Dorazili jsme do školy a Am mi oznámila, že radši půjde do třídy, aby nepotkala Marka. Cítila se trapně, kvůli tomu, co udělala, i když jsem jí říkal, že se tak cítit nemusí.

„Nazdar." Pozdravil nás Dave s Markem za zády. Davea jsem taky pozdravil, ale na Marka jsem se sotva podíval. Pořád jsem byl naštvaný.

„Můžu s tebou mluvit?" Zeptal jsem se Marka. Ten kývl na souhlas, a tak jsme šli trošku dál od ostatních.

„Co?" Zeptal se a nechápavě se na mě díval.

„Proč jsi pokračoval, i když ti řekla, že to nechce?" Zeptal jsem se narovinu se zamračeným výrazem. Nechtěl jsem to zbytečně natahovat.

„Oh, tak ona si už i stěžovala." Řekl se smíchem. Mně ale do smíchu nebylo.

„Ptal jsem se na něco." Přecedil jsem mezi zuby a Mark zvážněl.

„Myslel jsem, že to říká jen proto, aby nevypadala, že se dá lehce sbalit." Odpověděl a stejně se na konci uchechtl.

„Měl by jsi se naučit jednu věc. Když ti holka řekne, že nechce, tak nechce. To bys měl pochopit. Zkus na Am ještě něco zkoušet a nepřej si mě." Řekl jsem se zcela vážnou tváří a on vypadal překvapeně.

„Tak tobě už dala, jo?" Řekl se zasmáním a to mě naštvalo ještě víc. Zaťal jsem ruce v pěst a snažil se uklidnit. Nechtěl jsem dělat scény ve škole.

„Musím vám něco říct." Řekl Mark se smíchem směrem k ostatním a já už se neudržel a dal mu pěstí do obličeje. Spadl na zem, protože to nečekal a držel se za tvář. Já pomalu cítil, jak z mého těla ustupuje zlost a místo toho jsem se cítil klidně.

„Co děláš, sakra?!" Zakřičel uraženě Mark. Všichni se na nás překvapeně dívali. Podíval jsem se na Katie. Ta se dívala nechápavě jen na mě. Vzal jsem si batoh a šel na záchody, abych odešel od těch všech lidí. Tam jsem se uklidnil víc a opláchl si obličej. Nechápal jsem, kde se ve mně ta zlost bere.

„Co to bylo?!" Zeptala se naštvaně Katie, která za mnou přišla na záchody.

„Nic." Odpověděl jsem jednoduše a prošel kolem ní ven.

„Nathane!" Zakřičela ještě, ale to už jsem ji neposlouchal. Došel jsem do třídy a zahlédl Am. Klidně seděla a něco si kreslila do sešitu. Ještě o ničem nevěděla. Sedl jsem si do své lavice a dal si sluchátka, abych nemusel nikoho poslouchat.

×××

x moon x