Nathan Williams

21.

Nathan Williams

Když jsem ráno vstal, Amelie ještě spala. Rozhodl jsem se, že ještě dneska nepůjdu do školy, ale chtěl jsem jí koupit nějaké věci na malování a tak, když to má ráda. Možná i nějaký knížky. Třeba jí to pomůže, kdo ví.

Vydal jsem se tedy do obchodu, kde jsem koupil nějaké ty věci na malování, a pak asi tři knížky. Nechal jsem jí taky udělat klíč a koupil nějakou mastičku na ty modřiny.

Po půl hodině jsem byl zase doma a zrovna mi přišla zpráva. Byla od Katie.

Katie: Zase nejdeš do školy? Kdy vůbec půjdeš?

Nathan: Musel jsem ještě něco zařídit. Zítra už půjdu.

Mobil jsem dal zase zpátky do kapsy a šel se podívat do pokoje. Měla otevřené dveře, takže jsem tam jen nakoukl a zjistil, že ještě spí. Šel jsem do kuchyně a začal nám dělat snídani. Rozhodl jsem se pro omeletu. Nic jinýho mě nenapadlo a tohle je lehký.

×××

„No dobré ráno." Řekl jsem směrem k Amelii, která právě vyšla z pokoje. Byla ještě ospalá, ale přišla zrovna včas. Dával jsem zrovna talíře na stůl.

„Dobré." Řekla a mnula si oči.

„Udělal jsem omeletu, snad se bude dát jíst." Řekl jsem a zasmál se. Ona s úsměvem přišla blíž a sedla si. Já udělal to samé.

„Dá se to jíst." Řekla, když si dala kousek do pusy a zasmála se. Na to jsem se taky zasmál.

„Proč jsi nešel do školy?" Zeptala se a dívala se na mě s otazníkem v očích.

„Šel jsem ti udělat klíč, aby jsi se mohla vůbec dostat ven." Řekl jsem a došel pro tašku.

„Taky jsem ti koupil nějaké věci na malování, knížky a mastičku na ty modřiny." Mluvil jsem dál a vytahoval u toho ty věci. Byla překvapená.

„T-to jsi nemusel." Řekla a dívala se na ty věci.

„Tak nemáš tady moc, co dělat a třeba ti to pomůže." Řekl jsem s ledabylým myknutím ramen.

„D-děkuju. To je skvělý." Řekla s obrovským úsměvem a prohlížela si ty věci. Musel jsem se nad tím pousmát. Byla jako malé dítě, které právě našlo dárky pod stromečkem.

×××

Amelie šla hned po snídani do koupelny, aby si namazala tu mastičku na modřiny. Šel jsem se tam za ní podívat.

„Jak ti to jde?" Zeptal jsem se s uchechtnutím a opřel se o dveře koupelny. Ona se trošku lekla, ale hned na to se usmála.

„V p-pohodě." Odpověděla a dál si masírovala obličej. Měla ty modřiny všude. Začala si tu mastičku dávat na ruce a protože měla tílko, viděl jsem, že má nějaké modřiny i na zádech. Jak jí to mohl udělat i tam? Viděl jsem i fialovou skvrnu na zadní straně krku.

„Ukaž, pomůžu ti." Řekl jsem, šel k ní a vzal jí mastičku z ruky. Když jsem se dotkl jejího krku, trochu se zachvěla. Pousmál jsem se a pokračoval.

„N-nemusíš to d-dělat." Vydala ze sebe.

„No samotný by ti to šlo špatně." Odpověděl jsem a přemístil se na její záda. Měla husí kůži. Buď jí to bylo nepříjemný nebo naopak.

„Nechceš ho nahlásit? I za to znásilnění." Zeptal jsem se a ona na chvíli ztuhla.

„N-ne. Nechci t-to už řešit. Jsem ráda, že jsem s-se odtamtud dostala. T-to stačí." Odpověděla trochu zadrhávaně. Nejspíš kvůli tomu, že si vzpomněla na to znásilnění. Je mi jí líto. Muselo to být pro ní hrozný.

„No.. tak fajn." Řekl jsem a vrátil jí mastičku do ruky. Ona se na mě jemně usmála.

„Děkuju." Dodala pořád s úsměvem.

„Nemáš za co." Řekl jsem zase já a šel do obýváku. Vytáhl jsem si mobil a chystal se napsat Katie, protože k ní mám dneska přijít.

Nathan: Ahoj, v kolik mám dneska teda přijít?

Do pár sekund mi přišla odpověď.

Katie: Ahoj. Můžeš klidně hned, jak přijdu ze školy. Můžeš tady být celý den.

Nathan: Dobře, tak já přijdu tak v půl čtvrtý, jo?

Katie: Dobře.

×××

„Tak já už půjdu. Zvládneš to tady?" Křikl jsem na Amelii, protože byla zrovna v pokoji. Hned z něj vyšla a přišla ke mně.

„J-jo, jasně." Odpověděla s úsměvem.

„Budu si číst nebo tak něco." Dodala ještě s uchechtnutím.

„Tak dobře. Večer budu doma." Řekl jsem, vzal si všechny potřebné věci a vydal se ke dveřím.

„Čau." Křikl jsem a po tichém ahoj jsem za sebou bouchl dveřmi a šel rychlejším krokem k motorce. Na tu jsem nasedl a jel rovnou ke Katie. Ta už byla ze školy doma.

Po pár minutách už jsem si sundával helmu a šel ke dveřím. Zazvonil jsem a čekal.
Do pěti vteřin už mě vítala Katie máma.

„Dobrý den." Pozdravil jsem jí taky a vešel dovnitř.

„Katie je v pokoji?" Zeptal jsem se, protože jsem ji nikde neviděl.

„Ano, je nahoře." Odpověděla mi s úsměvem máma Katie. Já se pak s úsměvem vydal po schodech nahoru. Došel jsem k jejímu pokoji a bez zaklepání vešel. Seděla na posteli a měla v ruce mobil. Když mě ale viděla, usmála se a hned šla ke mně.

„Konečně." Řekla a hned mě objala. Taky jsem ji s úsměvem objal.

„Chyběl jsi mi." Řekla, ale nepouštěla mě.

„Promiň. Musel jsem zařídit pár věcí." Řekl jsem, ale na to už Katie byla ticho. Dal jsem jí pusu do vlasů, a poté jsme se oba přemístili na postel, kam jsme si sedli.

„Nějaké novinky ve škole?" Zeptal jsem se.

„Ani ne. Už jsme ale začali řešit maturitní ples. Amy se samozřejmě hned přihlásila, že to chce organizovat, takže my jí budeme muset pomáhat." Řekla Katie s uchechtnutím, zatímco si hrála s mojí rukou.

„To jsem mohl čekat." Řekl jsem s uchechtnutím.

„Jo. Má radost a já se taky těším. Aspoň to bude podle nás." Řekla s obrovským úsměvem.

„No to je skvělý." Řekl jsem ironicky a na to jsme se oba zasmáli.

Amelie Evansová

Hned po tom, co Nathan odešel, jsem šla zamknout dveře. Potom jsem šla do pokoje, kde jsem se taky zamkla. Pořád mám strašný strach. Bojím se, že otec přijde. Že mě nějak našel a teď jen čeká, až budu sama.

Šla jsem ke stolu, kde jsem měla ty věci od Nathana. Musím přemýšlet nad něčím jiným, jinak se tady zblázním.

Vzala jsem si do ruky jednu z knížek a přečetla si první stránku. Docela mě to zaujalo, a tak jsem si sedla do postele a četla dál. Takhle jsem přemýšlela úplně nad něčím jiným a byla v jiném světě. Tam, kde mi otec nemůže ublížit.

×××

Omlouvám se, že je část opět krátká. Snad to ale až tak nevadí a i tak doufám, že vás část bavila..😅❤

x moon x