Nathan Williams

43.

Amelie Evansová

„Oh, aha." Řekla jsem s falešným uchechtnutím.

„Děkuju." Řekla jsem s úsměvem a šla rovnou nahoru. Mike mi na to jen přikývl a taky někam odešel.
Vešla jsem do pokoje a poskytl se mi pohled na Nathana, který seděl na posteli. Když slyšel kroky, zvedl ke mně hlavu.

„Nezmínil jsi se, že Sophie byla tvá přítelkyně." Řekla jsem s klidným hlasem a Nathan se zarazil. Nevadilo mi, že s ní chodil. Vadilo mi, že mi to tají, a že před ní řekl, že jsem jeho kamarádka.

„Am.. byly jsme děti." Řekl Nathan s povzdechnutím a stoupl si.

„Ale ty k ní pořád něco cítíš." Doplnila jsem ho a podívala se do země.

„Necítím. Přísahám. Fakt nevím, proč jsem ze sebe vydal takovou blbost." Řekl hned Nathan a přiblížil se ke mně.

„Am, já chci jenom tebe. S ní jsem byl, než jsem šel vůbec na střední. Nic to pro mě neznamená." Pokračoval a já měla pořád sklopenou hlavu. Chtěla jsem mi věřit, ale v tu chvíli to ještě nešlo.

Nathan zvedl ruku k mému obličeji a chtěl mě pohladit, já ale uhla. Zvedla jsem k němu hlavu a viděla její překvapený obličej.

„Nech mě teď být." Vydala jsem ze sebe tiše a odešla z pokoje. Zrovna v tuhle chvíli jsem s ním nechtěla mluvit. Možná říkal pravdu, možná ne.

„Amelie, nechceš se k nám přidat?" Zavolal na mě pan Williams, když jsem procházela kolem obýváku a oni zrovna zdobili stromeček.

„J-jo, jasně." Souhlasila jsem, protože jsem je nechtěla odmítnout a šla za nimi. Stejně jsem potřebovala přemýšlet nad něčím jiným.
Vzala jsem si červenou ozdobu a dala ji na nějaké prázdnější místo na stromečku. Nevědomě jsem se usmála.

„Á, Nathane, tady jsi." Řekla Nathanovo teta a já se automaticky otočila. Překvapivě jsem tam viděla stát Nathana. Hned jsem se otočila zpátky a dál zdobila.

„Pojď nám pomoct." Řekl jeho strýc a já jen čekala na to, co Nathan udělá.

„No.. já.." Začal Nathan, ale nedořekl to, protože ho jeho strýc nenechal.

„Ale notak, jsou Vánoce." Řekl Nathanovo strýc a Nathan si povzdechl. Já dál pokračovala ve zdobení a jen slyšela kroky. Věděla jsem, že to je Nathan. Objevil se u stromečku taky a začal ho zdobit. Periferním viděním jsem viděla, že se na mě dívá. Díval se na mě omluvným výrazem.

„Začíná Grinch!" Vykřikla radostně Anna a už společně s Chrisem seděli na sedačce. Při pohledu na ně jsem se usmívala. Tuhle pohádku jsem jako malá milovala. Už strašně dlouho jsem ji neviděla.

„Amelie, pojď se taky dívat." Zavolala na mě Anna a já přikývla.

„Jen se převléknu a hned jsem tady." Řekla jsem směrem k ní a rozešla se do Nathanovo pokoje.
Vzala jsem si tepláky a tílko a šla do koupelny, kde jsem se převlékla.

Když jsem vyšla, do pokoje zrovna vešel Nathan.
Tiše jsem povzdechla a uklidila si oblečení.

Nathan Williams

Šel jsem za Am, a když jsem věděl do pokoje, zrovna vycházela z koupelny už převlečená. S povzdechnutím si uklidila oblečení.

„Am, notak.. odpusť mi moje hrozný, nejhorší chování." Řekl jsem a přiblížil se k ní. Řekl jsem to s dávkou ironií v hlase, abych uvolnil atmosféru mezi námi. Asi to nepomohlo.

„Prosím tě na kolenou, nemůžu takhle žít." Pokračoval jsem v divadle a opravdu si klekl. Am se na mě jen dívala. Po chvíli jí ale začaly cukat koutky, a pak se objevil úsměv. Uchechtl jsem se nad tím, že to pomohlo a díval se na ní.

„Pořád jsem naštvaná." Řekla Am a nasadila naštvaný výraz.

„Já vím." Řekl jsem už bez ironie a stoupl si. Přiblížil jsem se k ní blíž, a když jsem viděl, že jí to nevadí, přitáhl jsem si ji do objetí. Byl jsem rád, že se usmála.

„Chceš zůstat tady?" Zeptal jsem se, protože jsem si myslel, že bude chtít být tady.

„Ne. Řekla jsem Anně, že přijdu. Navíc dává Grinch. Tu pohádku jsem neviděla už dlouho." Odpověděla Am a já se nad tím uchechtl.

„Tak jdem." Řekl jsem s úšklebkem, a potom už jsme se s Am rozešli zpátky za ostatními.

Když jsme došli do obýváku, všichni už seděli a dívali se na televizi.
I když bylo odpoledne, stromeček už svítil.
S Am jsme si spolu sedli do křesla. Spíš já seděl. Ona byla nějak divně schoulená na mně. Jednou rukou jsem ji objímal a druhou rukou jsem ji hladil po vlasech.
Po několika letech mám pocit, že to budou Vánoce, které si užiju a to jen díky Am.
Přitáhl jsem si ji víc k sobě a víc sledoval ji, než ten film.

×××

Po filmu už se zase všichni pustili do příprav na další den.

Zrovna jdu dolů, abych s něčím pomohl. Am zůstala nahoře a hraje si s Annou a Chrisem.
Všichni někde něco dělali. Jako je to každý rok. Chtěl jsem jít do kuchyně, ale když jsem slyšel, že se tam o něčem máma s tátou baví, nevešel jsem tam. Zůstal jsem schovaný a poslouchal.

„Musíš se už jít léčit." Řekl táta a já zpozorněl. O čem to mluví?

„Já vím. Půjdu po Vánocích, nechci to všem kazit." Řekla mu na to máma a mně proběhla hlavou myšlenka, že je máma nemocná.
Dál už jsem neposlouchal a šel nahoru do pokoje.

„Tak jo, tohle patří sem a tohle zase sem." Slyšel jsem Am, jak říká Anně a Chrisovi, když jsem věděl do pokoje.

„Děje se něco?" Zeptala se hned Am, když si mě všimla.

„Ne, nic." Odpověděl jsem s jemným úsměvem. Ona jen nevěřícně přikývla a věnovala se dál Anně a Chrisovi.

„Tak to běžte ukázat mámě a tátovi. Určitě se jim to bude líbit." Řekla Am po chvíli a Anna s Chrisem se rozeběhli dolů.

„Co se děje?" Zeptala se starostlivě a přišla ke mně.

„Nic.. jen.. zaslechl jsem mámu, jak se baví s tátou o tom, že se půjde po Vánocích léčit. Nevím z čeho. Šel jsem pak pryč." Řekl jsem jí pravdu a ona vypadala překvapeně, i když to na sobě nechtěla dát znát.

„No.. určitě to nebude nic vážnýho. Až bude klid, promluvíš si s ní." Řekla Am a hladila mě po zádech. Já na to, s úsměvem věnovaným jí, přikývl.
Má pravdu. Později si s ní o tom promluvím.

×××

x moon x