Nathan Williams

37.

Amelie Evansová

„Děláš si srandu? Tohle si sám vyči-" Začala jsem, ale nedokončila jsem to, protože mě Nathan najednou vzal za tváře a políbil mě. Zarazila jsem se. Nevěděla jsem, co dělat. Překvapilo mě to a moje tělo to dávalo docela znát. Byla jsem nervózní, ale přesto jsem se k němu přidala. Sama jsem byla překvapená, ale chtěla jsem to. Tváře mi hořely a nevěděla jsem, co dělat s rukama.
Najednou mi Nathan jednu ruku dal na bok a já se odhodlala dat svou ruku na jeho krk. Usmál se do polibku, což mi dalo hřejivý pocit.

Když nám došel dech, odtáhli jsme se od sebe, ale byli jsme u sebe pořád blízko. Nathan se usmíval a já spíš přemýšlela nad tím, co se právě stalo. Vůbec jsem nevěděla, co říct.

„Musel jsem tě nějak umlčet." Řekl najednou Nathan a oba jsme se začali smát. Možná to nebylo jen kvůli tomu, co řekl, ale kvůli tomu, jak jsme se v tu chvíli cítili. Byli jsme šťastní.

Nathan dal obě ruce na můj pas a přitáhl si mě ještě blíž k němu. Usmívala jsem se a tváře jsem musela mít červené. Sice jsem nevěděla, co dělám, ale byla jsem ráda, že se to dělo.

„Kašli na Katie a na ostatní. Jestli to nepochopí, je to jejich věc." Začal mluvit Nathan a mezitím mi dal pramínek vlasů za ucho.

„Přijde mi to blbý, když jsi se právě s Katie rozešel." Řekla jsem s pohledem dolů a Nathan si jen povzdechl.

„Vždyť víš, že jsem to chtěl udělat už dávno." Řekl a já se na něj podívala. Prohlížel si můj obličej a snažil se z něj vyčíst, co si myslím. Vím, že to chtěl udělat už dávno, ale taky vím, že ostatní to nevědí. Nevědí, že to chtěl udělat už nějakou dobu, a i když by mi nemělo záležet na názoru ostatních, tak bohužel záleží.

„A nemohli by to zjistit až za nějakou dobu?" Zeptala jsem se s nadějí v očích. Nathan se uchechtl a přikývl.

„Mně je jedno, kdy se to dozví oni. Jen chci být s tebou." Řekl s úsměvem a já se začala usmívat jako blázen. Bylo to od něj strašně roztomilý. Potom se ke mně Nathan nahnul, dal mi pusu na tvář a vyndal si věci z kapes. Když ode mě odstoupil, cítila jsem najednou chlad. Už zase byla zima a já se šla radši převléct do něčeho teplejšího.
Potom jsem šla zpátky za Nathanem, který už byl taky převlečený. Teprve je šest hodin a venku je strašná tma. Vím, že plno lidí tohle období moc nemusí, ale já mám ráda, když je brzo tma.

Sedla jsem si na sedačku, kde seděl i Nathan, který se díval na simpsonovi. Nathan se na mě díval s posměšným úsměvem a zvednutým obočím. Nejspíš čekal, že si sednu blíž, ale neodvážila jsem se to udělat, takže jsem se na něj jen s úsměvem podívala, a pak se začala dívat na televizi. Začala jsem se cítit trapně.
Nathan se dostal ke mně a stáhnul mě k němu. Nad tím jsem se zasmála, ale nechala jsem ho. On jakoby ležel a já ležela na něm. Rukama mě objímal kolem těla a já se cítila příjemně. Oba jsme měli na sobě mikinu a tepláky a dívali jsme se takhle spolu na simpsonovi. Byla jsem ráda, že to udělal, protože já bych se k tomu neodhodlala. Sice to bylo divný, když jsem u něj byla takhle blízko. Vždyť je to Nathan, ale i přesto to byl hezký pocit. Nemohla jsem myslet na nic jiného, než na něj.

×××

Právě jsme s Nathanem přišli do školy a šli rovnou k Markovi, který stál u skříňky.

„Čau." Řekl Mark, když nás zahlédl, a tak jsme ho s Nathanem taky pozdravili.

„Kde jsou ostatní?" Zeptal se ho Nathan a díval se kolem, jestli tady někde nejsou.

„Dave s Laurou před chvílí odešli a Amy je někde s Katie." Odpověděl mu stručně Mark a Nathan mu na to jen chápavě přikývl.

„Jo, Nathane.. dneska u tebe v šest budem. Dlouho jsme nic nepodnikli, ne." Řekl najednou Mark. Nathan se na mě podíval, jakoby nevěděl, co říct, což jsem trošku nechápala.

„Jo.. jasně." Řekl nakonec Nathan a poškrábal se na zátylku. Usmála jsem se na něj a on mi úsměv opětoval.

„Tak pojď už." Řekl Mark a táhl Nathana pryč. Já tam zůstala stát. Nathan se na mě ještě před odchodem omluvně podíval. Nad tím jsem se uchechtla a šla ke své skříňce, kde jsem potkala Katie s Amy.

„Ahoj." Pozdravila jsem je s milým úsměvem. Obě se na mě podívaly. Amy s úsměvem, Katie bez emoce.

„Ahoj." Pozdravila mě nazpátek Amy a milý úsměv mi opětovala. Katie se na mě jen pohrdavě podívala, a pak společně s Amy odešly. Nechápavě jsem tam zůstala stát. Nejspíš je naštvaná kvůli tomu, co se jí stalo s Nathanem. Rozhodla jsem se to neřešit, a tak jsem si ze skříňky vytáhla učebnice a vydala se do třídy na první hodinu.

×××

Právě už jdu z práce, ale chci se stavit ještě do nějakého obchodu, protože jsou za chvíli Vánoce, a tak už chci Nathanovi a samozřejmě i ostatním sehnat nějaké dárky. V obchodním centru byly všude vánoční ozdoby a lidi, kteří hledali pravděpodobně taky dárky. Usmívala jsem se pro sebe, protože tohle miluju. Miluju to předvánoční bláznovství a všechna ta světla.

Vešla jsem do jednoho obchodu a začala se rozhlížet a hledat vhodné dárky, které by se jim líbily a udělaly by jim radost.

×××

„Ahoj." Řekla jsem, když jsem vešla do bytu s taškami a viděla Nathana, jak něco vaří.

„Ahoj, našla jsi něco?" Zeptal se hned s uchechtnutím a já přikývla s úsměvem. Řekla jsem mu, že chci jít koupit nějaké dárky.

„Chceš je vidět?" Zeptala jsem se a čekala na odpověď. Samozřejmě mu neukážu ty, co jsou pro něho, ale ty, co jsou pro ostatní.

„Jo.. aspoň budu mít inspiraci." Odpověděl s uchechtnutím a já přikývla.

„Tak já se jen převléknu a hned přijdu." Řekla jsem a šla do pokoje. Převlékla jsem se, schovala Nathanovo dárky a vrátila se s ostatními dárky do obýváku. Nathan už na mě čekal na sedačce.

„No.. takže." Začala jsem a vyndala první dárek. Byla to paletka, o které mi říkala Amy, že by ji chtěla.

„Tohle je pro Amy. Říkala mi o ní už dřív, tak doufám, že ji pořád chce." Řekla jsem s uchechtnutím, ale Nathana tenhle dárek očividně nezajímal, a tak jsem se přesunula k dalšímu.

Takhle jsem mu ukázala všechny dárky a rovnou mu i poradila, co by mohl koupit on.
Potom jsme šli spolu dělat nějaké úkoly, protože jsem Nathana donutila.

„Konečně!" Řekl, když jsme dopsali poslední úkol a já se nad tím zasmála.

„Nebylo to tak hrozný." Řekla jsem s úsměvem a on zvedl překvapeně obočí.

„No za chvíli je maturita, to bude horší." Dodala jsem a on se zatvářil tak, jakoby měl každou chvíli umřít.

„Ani mi to nepřipomínej." Řekl s otráveným obličejem a já se nad tím musela zasmát.

„Myslím, že ani na tu maturitu chodit nemusím." Řekl ztrápeně. Nerad se učí.

„Já ti pomůžu, to zvládneš." Povzbudila jsem ho se smíchem a on se na mě podíval už konečně s úsměvem.

„Ještě, že tě mám." Řekl se smíchem a já se taky uchechtla, i když jsem cítila, jak mě polilo teplo. Tak nějak zvláštně mě to zahřálo.

Nathan se hned na to ke mně nahnul a políbil mě. Já hned překvapeně otevřela víc oči. Byl to jen krátký polibek, ale přesto se moje srdce hodně rozbušilo. Nečekala jsem to. Nathan se na mě smál a já se úsměvu taky neubránila. Pořád je to něco nového, ale zároveň jakoby to bylo úplně normální. Miluju to, jak se s ním cítím.

×××

Tak další část je tady😃 do komentářů mi dejte vědět, jak se vám část líbila a klidně se i ptejte, pokud vás něco zajímá❤

x moon x