Nathan Williams

31.

Nathan Williams

Seděli jsme v tichosti ještě pár minut, a pak se Am zvedla a odešla do pokoje. S povzdechnutím jsem se natáhl pro ovladačku a zapnul si televizi.

Nezvládl jsem se na ní dívat ale dlouho, tak jsem ji zase vypnul a rozhodl se jít projet. Vzal jsem si bundu, klíče a šel rychlejším krokem k motorce, na kterou jsem si sedl a hned se rozjel směrem k lesu. Cestou jsem vnímal jen vítr a přírodu kolem mě. Před lesem jsem zastavil a šel do lesa. Došel jsem na moje místo, které jsem ukázal i Am, a sedl si na zem. Díval jsem se před sebe a jen přemýšlel o všem.

Amelie Evansová

Slyšela jsem otevření dveří, a poté hned zabouchnutí, tak jsem se šla podívat, jestli Nathan odešel, nebo ne. Odešel. S povzdechnutím jsem si šla napustit vodu, abych se napila, a poté jsem vzala notebook, abych se podívala, jestli mi odpověděli na ten e-mail.

Odpověděli mi, jak jsem po pár minutách zjistila. Chtějí, abych přišla pozítří na schůzku. Na tváři se mi objevil obrovský úsměv. Vzala jsem do ruky mobil a zavolala Nathanovi. Ten mi to ale vypnul. Tušila jsem, kam šel, a tak jsem se rozhodla, že ho zkusím najít. Oblékla jsem se a vyrazila na cestu. Myslím si, že bude na tom jeho místě, které mi ukazoval. Říkal, že tam chodí, když se potřebuje uklidnit a tak, takže by tam mohl být.

Hledala jsem tak hodinu, až jsem konečně našla ten les a viděla před ním Nathanovo motorku. To mě utvrdilo v tom, že tam je.

Došla jsem na to místo a viděla Nathana, jak ke mně sedí zády a dívá se před sebe. Jen tam seděl a díval se. Nejspíš o něčem přemýšlel. Došla jsem k němu a sedla si vedle něj. Beze slova. On se na mě podíval a taky nic neřekl.

„Ahoj." Řekla jsem, ale dívala se pořád před sebe.

„Ahoj." Řekl a podíval se na mě. Periferním viděním jsem viděla, že se usmál, a tak jsem se taky jemně usmála, ale s pohledem pořád před sebe.

„Odpověděli mi na ten e-mail. Chtějí, abych se pozítří stavila na schůzku." Řekla jsem a čekala, co mi na to Nathan řekne.

„Fakt? Tak to je super." Řekl hned se značnou radostí v hlase. Na to jsem se na něj s úsměvem podívala. Taky se na mě díval.

„Jo.. doufám, že to vyjde." Řekla jsem s uchechtnutím a dala si pramínek vlasů za ucho.

„Určitě to vyjde." Podpořil mě s úsměvem.

„Hele.. promiň, že jsem se tak choval. Dneska jsme se s Katie pohádali, tak jsem vyjel i na tebe." Řekl najednou a místo úsměvu se mu na tváři objevil omluvný výraz.

„Neomlouvej se, taky jsem to mohla pochopit a nenutit tě." Řekla jsem a uchechtla se. Nathan se taky uchechtl, za což jsem byla ráda.

„Chceš si o Katie promluvit?" Zeptala jsem se opatrně. Nevěděla jsem, jestli si o tom chce promluvit nebo ne. Jestli se někomu chce svěřit.

„Ne. To bude zase dobrý, jen neměla zrovna svůj den." Odpověděl se zasmáním a já jen přikývla na náznak, že rozumím.

„Jak jsi věděla, že jsem tady?" Zeptal se Nathan a svůj pohled přesměroval na mě. Jeho zelené oči propalovaly mou pokožku.

„No.. myslela jsem si to, protože jsi říkal, že sem chodíš, když se potřebuješ uklidnit. Nebyla jsem si stoprocentně jistá, ale zkusila jsem to." Odpověděla jsem popravdě s tichým uchechtnutím na konci. Nathan mi na to jen přikývl, a poté se začal dívat zase před sebe.
Nastalo ticho. Ne to trapné, ani příjemné. Prostě ticho, které jsme teď oba potřebovali. Jen jsme tam v tichosti seděli a dívali se před sebe na nádherné nebe s bílými mraky.

Po nějaké chvíli se najednou Nathan dotkl rukou mé ruky, protože jsem se o ruce opírala. První ji rychle dal pryč a omluvně se uchechtl, ale hned na to ji dal zpátky a nechal ji tam. Nechápavě jsem se na něj podívala. Jen se na mě díval už bez úsměvu. Mé srdce začalo bít značně rychleji a já nevěděla, co dělat. Nathan se natočil víc na mě a díval se mi do očí. Já se dívala do těch jeho a jen čekala, co bude dál, i když to možná nebylo správný. Druhou ruku začal přibližovat k mému obličeji, až mi dal pramínek vlasů za ucho a ruku na mé tváři nechal. Myslela jsem, že mi srdce každou chvíli vypoví službu. Nechápala jsem, co to je, a proč se to děje. Nathan se svým obličejem přiblížil k tomu mému a mně se dech začal zrychlovat. Čelem se dotkl toho mého a zavřel oči. Byl to nepopsatelný pocit.

„T-tohle bychom neměli." Řekla jsem rozpačitým hlasem, ale neoddálila jsem se od něj. Nebylo to správný, protože chodil s Katie a vůči ní to není fér. I když jsem chtěla, aby tenhle okamžik neskončil, muselo to přijít, jinak by se stalo něco, čeho bychom nejspíš oba litovali.

„Já vím." Řekl tichým hlasem. Neudělal nic. Zůstali jsme takhle. To přece není nic špatnýho, ne? Nebo jo?

„M-měli bychom jít. Ještě m-musím dělat nějaký věci do školy." Řekla jsem opět rozpačitě, když jsem se od něj odtáhla.

„Jo.. tak jdem." Souhlasil a zakašlal. Oba jsme vstali a v tichosti šli k motorce. Bylo to divný. Všechno okolo toho a přitom to divný vůbec nebylo. Jako bychom věděli, že to tak má být. Není divný, že mi to divný nepřipadá? Přijde mi, že to je úplně normální, i když vím, že je to špatně a takhle by to být nemělo. Rozhodně ne, když má Nathan přítelkyni.

Došli jsme k motorce, nasedli na ní a jeli domů. Ani jeden z nás neřekl ani slovo. Možná to bylo i dobře.

Dojeli jsme domů a já šla rovnou do pokoje, abych se převlékla a taky proto, abych se vyhla Nathanovi. Bylo mezi námi takové divné napětí a já teď nevěděla, jak se mám před ním chovat. Taky nechápu, proč to vůbec udělal. Cítí ke mně něco?

×××

Doufám, že vás část bavila😅❤

x moon x