Nathan Williams

25.

Amelie Evansová

„Slyšel jsi. Běž pryč, j-já chci zůstat t-tady." Řekla jsem Nathanovi z okénka a radši zalezla dovnitř, protože se mi do očí nahrnuly slzy.

„No vidíš. Nebylo to tak těžký." Řekl otec, který stál hned za mnou. Bylo mi líto to říct Nathanovi, když toho pro mě tolik udělal, ale otec mi nedal na vybranou a navíc pro Nathana to takhle bude lepší.

Otec konečně odešel a za sebou i zamkl. I kdybych chtěla, tak odejít nemůžu. Okno je moc malý na to, abych z něj vylezla a dveře otec zamyká.

×××

„Připrav se na zítřek. Do školy jdeš, protože jsi tam dva týdny nebyla a fakt nestojím o to, abych něco řešil se sociálkou." Přišel otec do pokoje s těmito slovy. Já seděla na zemi schoulená v rohu.

„Ale jestli ještě jednou utečeš, tak ne, že jenom nedoděláš školu, ale už nikdy odsud nevylezeš a věř mi, že to nebude, jako to je teď. To, co prožíváš teď, je ráj, holčičko." Dodal ještě až se strašidelně klidným hlasem a já jen s klepajícím se tělem přikývla.

„Fajn. Jsem rád, že si rozumíme." Řekl, zasmál se a odešel. Samozřejmě za sebou nezapomněl zamknout.

Nathan Williams

Došel jsem domů, a když jsem se podíval na mobil, měl jsem tam dvě zprávy od Katie.

Katie: Děje se něco?

Katie: Nathane?

Taky mi dvakrát volala, tak jsem se jí rozhodl odepsat.

Nathan: Nic se neděje.

Nemám teď náladu vysvětlovat jí, co se stalo.

Katie: Víš, jak jsem se bála? To jsi nemohl ani odepsat?

Neměl jsem náladu na to se hádat, tak jsem mobil položil a na chvíli zavřel oči. Na to mi ale přišla další zpráva.

Mark: Jsme s Davem v klubu. Nechceš přijít?

Už tak brzo tam jsou?

Nathan: Jasně, za chvíli jsem tam.

Věděl jsem, v jakým klubu jsou. Chodíme tam pořád.
Vzal jsem si bundu, peníze klíče a mobil a vyšel z bytu. Zamkl ho a šel k motorce. Je to rychlejší, než kdybych jel s autem.

Asi po osmi minutách jsem tam dojel a šel rovnou dovnitř. Už z dálky jsem viděl Marka a Davea, jak sedí u baru a o něčem mluví.

„Čau." Pozdravil jsem je a přisedl si k nim.

„Jedno pivo." Řekl jsem směrem k barmanovi, a pak pohled přesunul na ty dva.

„Co tak brzo?" Zeptal jsem se jich a sundal si bundu, kterou jsem dal na židli, na které jsem seděl.

„Tak zítra je škola. Nemůžeme tady být do rána." Odpověděl s uchechtnutím Dave.

„Proč jsi vůbec nebyl ve škole?" Zeptal se Mark a napil se ze své skleničky.

„Zaspal jsem." Odpověděl jsem jednoduše. V podstatě to byla pravda.

„A ta tvoje tě nevzbudila?" Dodal svou poznámku, která měla být nejspíš vtipná, Dave.

„Není moje a ne, nevzbudila. To bych tam asi byl, ne." Řekl jsem a podíval se na ně pohledem, který se ptal, jestli jsou blbci nebo ne.

„Trable v ráji?" Pokračoval Dave s uchechtnutím a to mě naštvalo.

„Ani nevím, proč jsem sem za váma šel." Řekl jsem, nechal peníze na baru a i s mými věcmi odešel.

„To byla jen sranda." Křikl na mě ještě Dave, ale to už jsem vycházel z klubu a rovnou si sedl na motorku.
Byl jsem tam sotva pět minut a už jsem šel pryč.

Jel jsem zase domů, kde jsem si nalil nějaký pití sám. Aspoň něco.

Zrovna, když jsem si chtěl sednout na sedačku, někdo zazvonil. Otráveně jsem se vydal ke dveřím a rovnou je otevřel. Stála tam Katie s úsměvem na tváři.

„Stalo se něco s Amelií?" Zeptala se hned a já jí uvolnil cestu, aby mohla dovnitř, což taky udělala.

„Ne. Jen šla ven." Zalhal jsem. Neměl jsem náladu na to řešit, proč tady není. Stejně si s ní zítra musím promluvit.

„Oh, takže tady není?" Zeptala se a já zakýval hlavou na nesouhlas.

„Zdál jsi se mi dneska takový.. no prostě si myslím, že se potřebuješ odreagovat, tak jsem přišla." Řekla a dala mi krátkou pusu. Na to jsem se jemně usmál.

„A co chceš dělat?" Zeptal jsem se a prohlédl si ji. Měla na sobě černé džíny a černý crop top. Sice měla oblečení černý, ale její růžový vlasy to zachránily.

„Už něco vymyslíme." Řekla, vzala mě za ruku a táhla do pokoje.

×××

Probudil jsem se, kvůli budíku. S naštvaným zabručením jsem ho vypl a protáhl se. Podíval jsem se na Katie, která se vedle mě probouzela.

„Dobré ráno." Řekla se spokojeným úsměvem a sedla si.

„Dobré." Řekl jsem taky a rovnou vstal z postele.

„Vezmeš mě domů, abych se převlékla a vzala si batoh?" Zeptala se a taky vstala.

„Oblečení tady je, vezmi si něco od Amelie. Doma si vezmeš jen ten batoh." Řekl jsem a zývl si.

„A nebude jí to vadit?" Zeptala se nejistě.

„Koupil jsem to já. Nebude." Odpověděl jsem a odešel do kuchyně. Katie šla hned za mnou.

„Co chceš k snídani?" Zeptala se a přešla k ledničce, kterou otevřela.

„Já nebudu snídat, ale ty si něco udělej." Řekl jsem s jemným úsměvem, aby si nemyslela, že jsem naštvaný nebo tak něco.

×××

Došli jsme do školy a já se snažil najít Amelii, ale nikde jsem ji neviděl. Když ale začala hodina, objevila se tam. Ani se na mě nepodívala a já s ní teď mluvit nemohl, protože ode mě byla dál a učitel už byl ve třídě.

Po hodině jsem šel hned za ní.

„Hej!" Křikl jsem za ní, protože šla dál.

„Můžeš chvíli počkat?" Zeptal jsem se, když jsem za ní doběhl a otočil ji k sobě. Vypadala unaveně.

„Proč jsi včera řekla to, co jsi řekla?" Zeptal jsem se narovinu. Nechtěl jsem to natahovat.

„Řekla jsem, jak to je. Promiň." Řekla tiše a sklopila hlavu.

„Není to tak. Oba víme, co jsi prožívala. Chtěla jsi odtamtud pryč a teď jsi tam šla zpátky? Proč?" Pokračoval jsem s otázkami. Nechápal jsem to.

„P-promiň. J-já už mu-musím." Řekla rozpačitě a chtěla odejít, ale já ji hned chytl za ruku. Nemůžu to jen tak nechat.

„Nikam nemusíš. Co se děje?" Zeptal jsem se na další otázku a viděl, jak váhá.

„Mně to můžeš říct." Dodal jsem ještě, aby mi věřila a řekla mi to.

„M-musíme ale jinam." Řekla a rozešla se ven ze školy. Šel jsem za ní. Máme teď hodinu pauzu, takže se stihneme i vrátit do školy.

×××

Moc děkuju za 2000 přečtení a 300 hlasů❤ moc si toho vážím❤

x moon x