Nathan Williams

55.

Nathan Williams

Právě jsme s Am přijeli před byt, ve kterém teď budem bydlet. S nadšeným úsměvem se na mě podívala a vystoupila. Já ho už na živo viděl, ale Am ho uvidí poprvé.
S jemným úsměvem jsem vystoupil a šel za ní. Klíčem jsem otevřel dveře a nechal ji, aby vešla jako první.

Am si rukama překryla pusu překvapením a já se pořád usmíval. Zatím to tu bylo docela prázdné, ale nábytek tu už byl.

„Líbí se ti?" Zeptal jsem se s úsměvem. Am se na mě otočila a jen s širokým úsměvem kývla na souhlas. Nad tím jsem se lehce zasmál a šel blíž k ní. Pořád se rozhlížela.

Po tom, co si tu Am všechno prohlédla, jsme šli vybalovat.

×××

Právě jdeme s Am do školy, abychom se zapsali a všechno zařídili. Am je docela nervózní, ale snaží se na to tak nemyslet.
Než jsme vešli do školy, propletl jsem si s Am prsty. Věnovala mi jemný úsměv a já šel rovnou směrem k ředitelně, ale nemohl jsem to najít.

„Hele, nevíš, kde je tady ředitelna?" Zeptal jsem se nějakého kluka, který stál, nejspíš u své, skříňky.

„Jo.. ta je hned tady za rohem." Odpověděl s úsměvem a prstem ukázal na místo, kde by se měla nacházet ředitelna.

„Díky." Řekl jsem taky s úsměvem, a potom jsme s Am šli už tím směrem, kde byla opravdu ředitelna.

×××

Právě jsme s Am vyšli z ředitelny. Ředitel byl vstřícný a se vším nám pomohl, takže už zítra můžeme začít chodit sem do školy.

„Počkáš chvilku? Skočím si jen rychle na záchod." Řekl jsem směrem k Am, která mi na to jen přikývla.

Amelie Evansová

Nathan odešel na záchod a já zůstala stát několik metrů před těmi záchody. Dívala jsem se na všechny ty studenty a trochu znervózněla. Byla jsem ráda, že tentokrát tu jsem s Nathanem.

„Ty jsi tu nová?" Zeptal se mě nějaký kluk, který ke mně právě přiběhl. Byl vyšší než já, měl světlejší vlasy a modré oči.

„Ehm.. j-jo." Odpověděla jsem jednoduše a ohlédla se, jestli už tu náhodou není Nathan.

„No a nechceš, abych ti to tu ukázal?" Zeptal se s úsměvem a já nevěděla, co odpovědět.

„Tak kdy nám to tady ukážeš, cukroušku?" Ozval se najednou hlas Nathana za mnou a já se za ním hned otočila. Měl na tváři posměšný výraz a já se musela taky pousmát nad tím, jak toho kluka nazval. Ten kluk, jehož jméno jsem neznala, jen nechápavě a rychle odešel.

„Debil." Řekl Nathan s protočením očí a dal ruku kolem mých ramen. Společně jsme se vydali k východu.

„Vždyť byl docela milý." Řekla jsem se smíchem a ohlédla se ještě za tím klukem, který už ale nebyl v dohledu.

„Jo, aby se ti dostal do kalhotek." Řekl přesvědčivě a já nad tím protočila očima. Dál už jsem to radši nerozebírala.

×××

„Tak chtěla bych vám představit naše dva nové žáky. Nathana a Amelii. Chovejte se k nim hezky, ať si rychle zvyknou." Řekla učitelka, když jsme vešli s Nathanem do třídy. Poprvé jsem se rozhlédla po naší nové třídě. Byl tu i ten kluk že včerejška. Nad tím jsem se pousmála.
Byla jsem nervózní, ale díky Nathanovi to nebylo tak hrozné. Nebyla jsem tam sama.

S Nathanem jsme si sedli do volné lavice a sledovali učitelku.

„Po této hodině vám to tu Lily ukáže." Řekla učitelka s úsměvem a ta zmíněná Lily se na nás s úsměvem otočila. Zamávala nám a my se na ni jen přátelsky usmáli. Vypadá celkem mile.

Po hodině, když jsme s Nathanem vyšli ze třídy, na nás už čekala Lily i se svým milým úsměvem.

„Ahoj, já jsem Lily, jak už víte." Představila se a lehce se uchechtla.

„Já jsem Nathan a tohle je Amelie." Představil nás Nathan a já se jen mile usmála. Byla jsem ráda, že Nathan mluvil.

„Tak můžeme vyrazit na tu prohlídku?" Zeptala se Lily, a když jí na to Nathan přikývl, rozešli jsme se směrem do dlouhé chodby, kde už byli snad všichni žáci ze školy.
Bylo to tu celkem hezké. Celá škola byla v barvách modré a oranžové a všude byly nějaké obrázky.

„Tak tady je učebna biologie." Řekla a ukázala na jednu učebnu. Lehce jsem tam nakoukla. Nikdo tam nebyl.

×××

„Tak a tady je jídelna." Řekla, když jsme po deseti minutách došli k velkým dveřím, za kterými se skrývala zmíněná jídelna.

„Moc děkujeme, že jsi nám to tady ukázala." Poděkoval Nathan a já také potichu řekla děkuju.

„Za nic. A co teď máte za hodinu?" Zeptala se a já se podívala na náš rozvrh.

„Angličtinu." Odpověděla jsem jednoduše a Nathan přikývl.

„Oh, já mám teď francouzštinu. Myslíte, že tam trefíte sami?" Zeptala se s tázavým pohledem.

„Jo, nějak to najdeme." Odpověděl Nathan s uchechnutím a já se mezitím rozhlédla opět po chodbě. Studenti se pomalu začali odebírat do tříd, protože už mělo za pár minut zvonit.

„Tak fajn. Hodně štěstí." Řekla Lily s velkým úsměvem a rozutekla se někam dlouhou chodbou.

„Je docela milá." Řekl Nathan, když jsme se rozešli hledat učebnu, kde bychom teď měli mít angličtinu.

„Jo, to jo." Souhlasila jsem s ním a propletla si s Nathanem prsty. Nad tím se Nathan jemně pousmál.

„A je taky hezká, ne?" Řekla jsem a čekala na Nathanovu reakci. Chtěla jsem jen vědět, jestli se mu líbí.

„To má být nějaký chyták?" Zeptal se s úšklebkem na tváři.

„Ne, jen se ptám." Odpověděla jsem jednoduše a lehce se zasmála.

„Hele, já tyhle otázky znám a nehodlám ti na ně odpovídat." Řekl Nathan rozhodně a já se nad tím začala smát.

×××

„Nechybí ti?" Zeptala jsem se Nathana, když jsme šli parkem domů ze školy. Bydlíme totiž kousek od školy.

„Kdo?" Zeptal se a díval se pořád před sebe. Věděla jsem, že ví, o kom mluvím, a proto jsem nad tím protočila očima.

„Tví kamarádi." Odpověděla jsem a dívala se na něj.

„Ne. Alespoň teď vím, jací doopravdy jsou a s takovými lidmi se bavit nechci." Řekl jednoduše a věnoval mi krátký pohled.
Myslím, že mu chybí. Přece jenom se znali už nějakou dobu, ale nechtěla jsem to dál řešit.

„A jak se vůbec cítíš, když jsi na nové škole?" Změnila jsem téma a s úsměvem si prohlížela jeho obličej.

„Hrozně. Je to jako noční můra." Řekl ironicky a já se nad tím zasmála. Tohle spíš vystihovalo mě.

×××

Ahoj, zase po dlouhé době😃 doufám, že se vám část líbila a moc děkuju za shlédnutí a vaše hlasy.. moc si toho vážím❤️

x moon x