Nathan Williams

9.

Nathan Williams

Právě jsme já a Katie šli pro popcorn a nějaký pití. Ostatní si šli už sednout.

„Proč má na sobě pořád tvoje oblečení?" Zeptala se mě Katie zamračeně.

„Prej nešla domů. Zítra mi to vrátí." Řekl jsem jednoduše.

„Snad nežárlíš." Dodal jsem s uchechtnutím a podíval se na ní.
Její růžové vlasy tentokrát byly spletené v copáncích a ona se pořád mračila.

„Nežárlím." Řekla, ale ruce si založila na prsou. Já se s uchechtnutím otočil na kluka za pultem.

„Třikrát velký sýrový popcorn a šestkrát colu." Nadiktoval jsem naší objednávku. Naštěstí přišel Dave, takže nám s tím pomohl. Jinak bychom to samy všechno najednou neunesli.

Amelie Evansová

Právě sedím vedle Amy a Marka. Katie a Nathan ještě pro něco šli a Dave se za nimi po chvíli taky vydal.

Nevím, proč jsem souhlasila. Zítra ten úkol nemůžeme dodělat, protože jsem rodičům řekla, že mám do pěti jen v pondělí a ve čtvrtek.

Z přemýšlení mě vyrušil Dave, který mi podával pití. Automaticky, bez přemýšlení, jsem to pití vzala.

„D-děkuju." Poděkovala jsem směrem k němu. Jen se na mě mile usmál.

„Tady je popcorn, ber si." Řekla Amy s úsměvem. Jen jsem se na ní usmála a poté se zadívala na velké plátno. Necítila jsem se příjemně. Byla jsem nervózní.

×××

„Bylo to dobrý, ne?" Řekl Mark, když jsme všichni vyšli z kina. Mám ještě nějakých třicet minut na to, abych došla domů, což stíhám, takže dobrý.

„Nebylo to špatný." Řekla s pokrčením ramen Amy.

„Bylo to super!" Vykřikla Katie, která se držela za ruku s Nathanem a zasmála se.

„Tak j-já už budu muset jít." Řekla jsem nervózně. Musela jsem se přemlouvat, abych vůbec něco vyslovila.

„Počkej, my tě odvezeme. Stejně jedeme už všichni domů." Řekla Katie s milým úsměvem.

„Jo, pojď. Sedni si do auta." Souhlasil Nathan a ukázal na svoje auto.

„Ale to v-vážně nemusíte. Já to klidně d-dojdu." Nechtěla jsem, aby toho pro mě tolik dělali. Ne, že bych si toho nevážila. Vážím si toho a moc. Jen jim nechci přidělávat nějaké starosti, a tak.

„Přece nepůjdeš pěšky, když tě můžem svést." Ozval se s uchechtnutím Dave.

„T-tak dobře. Moc vám děkuju." Souhlasila jsem a šla společně s Nathanem a Katie do Nathanova auta. Amy šla s klukama do druhého auta.

„Tak zase zítra ve škole, čau!" Křikla Amy, když se jejich auto rozjelo a po chvíli už jsme je neviděli. Auto se rozjelo a já sledovala ubíhající město.

„Tak jo, napíšem si potom?" Zeptala se Katie Nathana, když Nathan zastavil pravděpodobně před domem Katie.

„Jasně." Odpověděl Nathan, políbil Katie, a poté už Katie vystoupila z auta.

„Ahoj, Amelie." Zamávala mi ještě.

„Ahoj." Zopakovala jsem, a potom Katie zalezla do domu a Nathan se zase rozjel.

Cesta ubíhala v tichosti a já celou dobu koukala z okénka auta. Vždycky tohle dělám, když jedu autem. Vždycky mě uklidní pohled na domy nebo na přírodu. Přijdu tak na jiné myšlenky.

„Můžeš, p-prosím, zastavit zase tady?" Zeptala jsem se, když už jsem viděla můj dům a ukázala na místo, kde mi zastavil naposled.
Nathan tam beze slova zastavil.
Chtěla jsem vystoupit, ale Nathan mě zastavil svým hlasem.

„Počkej ještě." Řekl, a tak jsem zůstala v autě.

„Chci s tebou mluvit." Dodal a otočil se na mě. Já totiž seděla vzadu. Znervózněla jsem. Nevěděla jsem, o čem bude chtít mluvit a to nemám ráda.

„O čem?" Zeptala jsem se a snažila se být v klidu.

„No.. děje se něco?" Ignoroval mou otázku a rovnou se sám na něco zeptal. Trochu mě ta otázka znepokojila.

„N-ne. Co by se mělo dít?" Řekla jsem s nervózním uchechtnutím. Nevěděla jsem, kam tím míří.

„Tak proč mám zastavovat tady a ne před tvým domem? A co znamenají ty modřiny? Jestli se něco děje, klidně mi to řekni. Mně můžeš věřit." Řekl najednou a díval se mi do očí. Musím si něco vymyslet.

„Můj otec.. jen mě nerad vidí s klukem. Znáš to.. přísní rodiče." Vymyslela jsem si rychle a neupřímně se uchechtla. Tohle by mi mohl věřit. Tohle je přece u rodičů běžné.

„A ty modřiny.. to opravdu nic není. Jen mám slabší imunitu, takže  mně stačí se jen trošku bouchnout a už mám všude modřiny." Pokračovala jsem v lhaní a zasmála se, aby to vypadalo věrohodněji.
Jeho výraz byl uvolněnější, takže jsem si trošku oddychla.

„Aha.. to chápu." Řekl s uchechtnutím.

„Promiň.. jen jsem si myslel, že je to něco jinýho. Nechtěl jsem tě nějak urazit." Dodal ještě s lehkým zasmáním se a poškrábal se na zátylku.

„To je v p-pohodě." Řekla jsem a už jsem byla klidnější. Už mě snad nebude z ničeho podezírat.

„Tak já už půjdu." Řekla jsem, vystoupila z auta a vzala si svůj batoh.

„Tak ahoj." Řekl s jemným úsměvem.

„Ahoj." Řekla jsem i já s úsměvem, a potom jsem se rozešla domů.
Bála jsem se, že mě otec uvidí v Nathanovo oblečení, ale naštěstí nebyl doma, takže jsem se rychle převlékla a Nathanovo oblečení vyprala.

Nathan Williams

Když jsem byl doma, napsal jsem Katie zprávu.

Nathan: Ahoj, tak už jsem doma.

Mobil jsem položil vedle sebe na sedačku a jen seděl. Byl jsem rád, že to s Amelií nebylo nic vážnýho a jen jejímu tátovi vadí, když je jeho dcera s klukem, což je pochopitelný. Přece jenom.. je to jeho dcera a chce ji chránit. Tomu rozumím.

×××

Už je pátek a já jdu právě společně s Katie chodbou školy. Dívám se na lidi, co tu jsou. Většina je na mobilu nebo si s někým povídají. Nic zvláštního.

„Hej, dneska párty u mě doma!" Viděl jsem najednou Marka, jak křičí přes celou chodbu. Lidi se samozřejmě smáli a hned souhlasili, že přijdou. Co to zase dělá?

„U tebe bude párty?" Zeptala se ho s uchechtnutím Katie, když jsme k němu došli.

„Jasně. Nikdo neumí udělat pořádnou dobrou párty, tak jsem se rozhodl, že ji udělám já." Řekl rozhodně a hrdě.

„Pomůžete mi?" Zeptal se hned a my se s Katie uchechtli.

„Jasně." Souhlasil jsem za nás. Po chvíli se k nám přidali i Amy s Davem.

„Slyšela jsem, že dneska budeš dělat párty." Řekla Amy s širokým úsměvem.

„Rychle se to rozneslo." Řekl Mark a tím to vlastně potvrdil.

„Ráda ti pomůžu. Miluju připravování párty." Řekla ještě Amy s nadšením v hlase.

„Tak jo. Buďte u mě už ve tři, ať to všechno stihneme připravit." Řekl Mark a lehce se usmál. Popravdě se docela těším. Už dlouho jsem nebyl na nějaké párty, tak snad to bude dneska stát za to.

„Já si teda ještě předtím půjdu zaběhat, takže přijdu trošku později." Oznámil nám Dave a my jen přikývli. Dave docela dost sportuje. Taky si rád zahraju fotbal, ale spíš mě víc baví posilování.

Potom už jsme se vydali všichni do třídy, protože začalo zvonit na hodinu.

×××

x moon x