Nathan Williams

26.

Nathan Williams

Došli jsme k lavičce, kterou máme hned před školou. Sedli jsme si na ní a já čekal, až začne Amelie mluvit.

„O-otec pro mě při-přišel do školy. N-nemohla jsem se mu vzpírat. Nikdo o t-tom nevěděl." Začala mluvit a do očí se jí nahrnuly slzy. Věděl jsem, že by tam nešla jen tak.

„Tak proč jsi mi to neřekla i včera?" Zeptal jsem se nechápavě.

„B-byl tam se mnou. Nemohla jsem n-nic říct." Odpověděla se sklopenou hlavou.

„Tak jo.. tohle už musí skončit." Začal jsem mluvit a u toho i přemýšlel.

„Dneska po škole půjdeš se mnou ke mně." Řekl jsem a ona hlavu hned zvedla.

„N-ne. To nemůžu. O-on pro mě přijede. Bylo by to horší, k-kdybych zase utekla." Začala to hned zapírat.

„Nemusíš se bát. Odjedeme dřív, než on přijede a udáme ho na policii." Řekl jsem rozhodně a Amelie se na mě překvapeně dívala.

„T-to ne. Ty nevíš, če-čeho je schopný." Řekla vystrašeně.

„Není schopný ničeho. Nic na tebe nemá. Jsi dospělá a ty máš, jako důkaz svoje tělo. To, co říká, jsou jen řeči." Řekl jsem. Takhle už to dál nejde. Nejde, aby ji týral a bil.

„N-nemyslím si, ž-že to je dobrý nápad." Opět nesouhlasila a já si povzdechl.

„Ale já vím, že je. Půjde do vězení a ty budeš mít klid. Už se nebudeš muset bát." Snažil jsem se jí přesvědčit, aby souhlasila. Bylo by to pro ní to nejlepší.

„Ale c-co když to nevyjde? Ublíží i tobě." Řekla zase ona tichým hlasem.

„Vyjde to. Budu tam s tebou." Řekl jsem a díval se jí do očí, kde jsem hledal aspoň trošku naděje.

„Uvidíš, bude to dobrý." Dodal jsem ještě a objal ji. Nic na to už neřekla a to jsem bral, jako souhlas.

Amelie Evansová

Přišla ta chvíle. Právě jdu směrem ven ze školy. Bojím se. Bojím se toho, že už tam otec bude a Nathan ještě ne, bojím se toho, že to nevyjde, že mi u soudu neuvěří. Bojím se, ale Nathanovi věřím. Možná dělám teď hloupost, že chci zase utéct, ale musím to aspoň zkusit. Nechci tam zůstat.

Vyšla jsem ze školy a zastavila se. Čekal tam otec i Nathan. Podívala jsem se na Nathana. Ten mi obličejem potvrdil, že o otcovi ví, ale přesto mi očima ukázal, ať jdu k němu. Klepající se, jsem se pomalu rozešla. Dívala jsem se na otce, aby si myslel, že jdu k němu. Když jsem ale už měla zatočit směrem k otcovi, začala jsem utíkat k Nathanovi. Rychle jsme spolu s Nathanem nasedli do auta a Nathan jel hned pryč. Adrenalin proudil celým mým tělem. Viděli jsme, že otec nasedá do auta a jede za námi. Vystrašeně jsem se podívala na Nathana. Ten se mračil a soustředil se na cestu před ním.

„To bude v pohodě. Nepojedu rovnou ke mně, aby nevěděl, kde bydlím." Vysvětlil mi, protože si nejspíš všiml mého ustaraného výrazu. Pořád jsem se dívala dozadu, jestli za námi pořád otec jede. Naštěstí už jsem ho po dalších pěti strašně dlouhých minutách neviděla.

„U-už ho z-za námi ne-nevidím." Řekla jsem Nathanovi, aby věděl, že může zpomalit, což taky udělal a taky si oddechl.
Celá cesta pak už probíhala v tichosti.

„Katie si půjčila nějaký oblečení." Řekl mi Nathan, když jsme došli do bytu a já se konečně uklidnila. Už jsem se nemusela bát.

„Jo, všimla jsem si." Řekla jsem popravdě a uchechtla se, abych trošku uvolnila atmosféru.

„Byla tady?" Zeptala jsem se zvědavě, když jsem viděla rozházenou postel.

„Jo, včera přišla." Odpověděl mi Nathan a hledal něco v obýváku.

„Tak půjdem na tu policii?" Zeptal se, když jsem za ním přišla do obýváku.

„D-dneska?" Zeptala jsem se, abych to správně pochopila.

„Jo. Chceš snad, aby to bylo co nejdřív, ne?" Odpověděl a já ztěžka polkla. Nebyla jsem připravená o tom s někým mluvit.

„A nemůžeme t-to nechat na zítřek? Prosím." Zeptala jsem se a doufala, že bude souhlasit.

„No tak fajn, ale půjdeme tam hned ráno. Ve škole tohle pochopí." Souhlasil pod jednou podmínkou, se kterou jsem souhlasila. Ulevilo se mi.

„Děkuju, že jsi mě odtamtud dostal.. znova." Poděkovala jsem a myslela to znovu upřímně.

„Tak nemohl jsem tě tam s ním nechat." Řekl s uchechtnutím a poškrábal se na zátylku.

×××

„Am, tak pojď." Křikl na mě Nathan. Je ráno a my se s Nathanem připravujeme, abychom mohli jít k té policii.

„Am?" Zopakovala jsem po něm s širokým úsměvem. Takhle mi ještě neřekl.

„No jo.. Amelie je moc dlouhý, tak jsem to zkrátil." Vysvětlil s uchechtnutím a já na to jen přikývla, jakože to chápu. Líbí se mi to. Je to něco jinýho.

„Tak můžeme už jít?" Zeptal se a já přikývla. Vzala jsem si ještě potřebné věci, a pak už jsme šli k autu.

Dojeli jsme tam asi po deseti minutách. Nathan už chtěl vystoupit, ale když si všiml, že ještě sedím, nevystoupil.

„V pohodě?" Zeptal se a prohlížel si můj obličej.

„J-jo.. jen mám strach, ž-že to nevyjde." Přiznala jsem. Ruce se mi potily a nebylo mi nejlíp.

„Nemusíš mít strach. Vyjde to." Řekl s úsměvem Nathan a já se na něj taky jemně usmála.

„Tak jo, jdeme." Řekla jsem, zhluboka se nadechla a vystoupila z auta. Nathan vystoupil taky, a poté jsme se vydali směrem dovnitř.

„Dobrý den." Pozdravili jsme, když jsme vešli.

„Dobrý den, s čím potřebujete pomoc?" Ujal se nás jeden z policajtů.

„Chtěli bychom někoho nahlásit za domácí násilí a znásilnění." Odpověděl za nás oba Nathan a jemně se na mě usmál, abych byla v klidu.

„Oh, tak dobře. Půjdeme do kanceláře, pojďte za mnou." Řekl ten policajt a vydal se do kanceláře. My ho s Nathanem hned následovali.

„Takže budu potřebovat, abyste mi řekli všechno. Od toho, kdo to je po to, jak jste se dostali sem, ale první mi řekněte, koho se to týká. Vás obou?" Začal mluvit, když si sedl a my si sedli naproti němu na dvě židle.

„Ehm.. no.. týká s-se to m-mě." Řekla jsem klepajícím hlasem a nepatrně se podívala na Nathana.

„Dobře, tak budu muset poprosit vašeho přítele, aby na vás počkal venku." Přesunul pohled na Nathana ten policajt. Chtěla jsem říct, že to není můj přítel, ale Nathan se zvedl, tak jsem mlčela.

„Počkám na tebe." Řekl směrem ke mně, a když jsem přikývla, odešel.

„Takže první mi řekněte vaše jméno." Řekl a něco si zapisoval do nějakého sešitu.

„Jmenuju se Amelie Evansová." Odpověděla jsem s hlubokým nádechem.

×××

Teď asi dva nebo tři dny nebudou části, protože teď odjíždím pryč, tak doufám, že to pochopíte. Samozřejmě se může stát, že něco vydám, ale kdyby náhodou ne, tak víte proč😃

x moon x