Nathan Williams

46.

O pár týdnů později..

Amelie Evansová

Už pozítří je maturitní ples. Celá škola řeší jenom tohle. Já ani nevím, jestli tam půjdu. Sice šaty už koupené mám, ale pořád nevím, jestli tam jít. Nejsem moc na takové věci. Bude tam celá škola a já moc lidí na jednom místě nemusím.

„Já jdu teda do tý posilovny." Oznámil mi Nathan, který vyšel z pokoje už s taškou, ve které měl věci na cvičení.

„Počkej," Řekla jsem a tím ho zastavila.

„můžu jít s tebou?" Zeptala jsem se a jeho obličej se z klidného změnil na překvapený. Už delší dobu jsem přemýšlela nad tím, že bych mohla začít cvičit. Nebo spíš posilovat. Chci mít nějakou sílu, protože žádnou nemám.

„Ty chceš jít se mnou?" Zeptal se pořád překvapený Nathan s posměšným úsměvem na tváři.

„J-jo, chtěla bych taky začít posilovat." Řekla jsem popravdě s úsměvem.

„Tak jo. Běž si vzít věci a můžeme jít." Řekl s úsměvem a já šla hned taky s úsměvem do pokoje. Vzala jsem si nějaké leginy a volnější tričko.

„Co tak najednou?" Zeptal se Nathan, když jsem si dávala oblečení do jeho tašky.

„Jen to chci zkusit." Zalhala jsem a zapla jeho tašku.

„Am, řekni mi pravdu." Řekl a upřeně se mi podíval do očí. Vždycky pozná, když lžu.

„Chci mít větší sílu, abych se dokázala ubránit.. kdyby se tady náhodou on zase objevil." Řekla jsem pravdu a sklopila hlavu. Oba jsme věděli, o kom mluvím. Nathan položil tašku na zem a povzdechl si.

„Am.. vždyť víš, že bych ho už nikdy nenechal, aby ti ublížil." Řekl a rukou mi zvedl hlavu tak, abych se na něj dívala.

„Nemůžeš ale chodit pořád všude se mnou. Chci se dokázat ubránit i sama a ty už cvičíš dlouho, tak jsem myslela, že bys mi s tím mohl pomoc." Řekla jsem zase já a doufala, že už nebude nic namítat a bude souhlasit.

„Tak jo.. dobře. Tak jdem, ať můžeš začít." Souhlasil, zasmál se a vzal si svou tašku. S úsměvem jsem se na něj podívala a vyšla ze dveří. Těšila jsem se na to.

×××

„První zkusíš tuhle, a když se budeš cítit na to, aby sis vzala větší závaží, tak pak si vezmeš to větší." Řekl Nathan, když jsem mu říkala, že zvládnu i víc kil. Právě jdu totiž zkusit zvednout činku, ale Nathan mi dal tu s nejmenším závažím, které tady je. Nevím, kolik přesně to mělo kil.
Stála jsem před činkou a Nathan stál hned za mnou, aby mi pomohl.
Zvedla jsem činku a byla Teda těžší, než jsem si myslela. Nathan měl natáhnuté ruce, aby mi když tak pomohl.

„Vidíš.. mohla jsem si vzít i těžší." Řekla jsem s vítězným úsměvem, když jsem činku položila.

„Vždyť pořád můžeš." Řekl mi nazpátek Nathan a s úsměvem zvedl jedno obočí.

„Noo.. myslím, že tu těžší zkusím jidny." Řekla jsem a na to jsem se začala smát. Oba jsme věděli, že bych větší nezvedla. Mám před sebou ještě hodně práce.

Najednou Nathanovi cinkl mobil a on se na něj podíval. Něco četl, pak něco psal, a potom ho dal zpátky do kapsy.

„To byl Dave. Oznámil mi, že mám zítra přijít k němu. Prej přijde i Mark." Řekl Nathan a já jen chápavě přikývla.
Dlouho jsme se s nikým z nich neviděli. Nathanovi musí chybět. Vždyť s nimi byl předtím každý den.

„Nechceš jít zítra taky?" Zeptal se a já rovnou kývla na nesouhlas. Nejspíš budou mít klučičí večer, tak jim to nechci kazit. Teda pokud se tam neobjeví Katie s Amy.

„Ne, já asi zítra trošku víc pouklidím a tak." Řekla jsem s úsměvem a Nathan mi na to jen kývl.

„Tak pojď, dneska budeš dělat jen pár lehčích cviků na začátek." Řekl potom s úsměvem a propletl si se mnou prsty. Spolu jsme došli na místo, kde nebyly žádné stroje a Nathan mi ukázal pár cviků na zpevnění těla.

×××

„Chceš se kouknout na film?" Zeptal se Nathan, když jsem vyšla ze sprchy. On už seděl na sedačce a hledal nějaký film. Věděl, že budu souhlasit. Koukáme spolu docela často na filmy, ale nestěžuju si. Můžu být jen u něj a užívat si jeho přítomnost.

„Tak jo, já nám jen připravím něco rychlýho k jídlu a ty zatím něco vyber." Odpověděla jsem s úsměvem a šla rovnou do kuchyně. Rozhodla jsem se, že nám udělám zapečené tousty. To máme oba rádi.

Po nějakých patnácti minutách už jsem to měla hotové a mohla jsem se přesunout k Nathanovi na sedačku. On už jen s úsměvem na tváři čekal na to, aby mohl pustit film, který vybral. Přisunula jsem se k němu blíž a hlavu si opřela o jeho rameno. On držel mou ruku a palcem ji hladil. Tak, jak to dělá vždycky.

Nathan Williams

Když na obrazovce začaly titulky, Am si sedla a roztomile se na mě usmála. Od poloviny filmu totiž ležela a hlavu měla položenou na mých nohách. Dělá to docela často.

„Chtěl jsem se tě na něco zeptat." Řekl jsem a ona se na mě zvědavě podívala.

„Na co?" Zeptala se a z obličeje jí úsměv nezmizel.

„No.. vím, že je možná trošku pozdě a taky se na takový věci nerad ptám, ale jsi holka, tak jsem si říkal, že asi chceš, aby se tě na to někdo zeptal." Začal jsem a viděl, jak Am začíná být víc a víc zvědavá.

„No prostě chtěl jsem se tě zeptat na to, jestli se mnou půjdeš na maturitní ples." Dostal jsem ze sebe a Am byla překvapená. Vůbec nevím, jestli tam chce jít, ale nejspíš jo, když je to maturiťák. Na druhou stranu vím, že není svá, když je někde hodně lidí.

„Půjdu ráda." Řekla a obličej jí rozzářil její nádherný úsměv.

„Fakt? Pokud nechceš, tak tam nemusíme jít." Řekl jsem a u toho se usmíval. Ona se ke mně jen nahla a bez jediného slova mě políbila. Musel jsem se nad tím usmát.

„Chci tam s tebou jít." Řekla, když se odtáhla, ale ruku na mém krku nechala. Přitáhl jsem si ji k sobě a začal ji líbat. Usmála se do polibku a rukou zajela do mých vlasů. Jednou rukou jsem jí hladil nohu a cítil, jak její srdce začalo bít o něco rychleji. Nad tím jsem se pousmál. Při tomhle okamžiku jsem si uvědomil, jak šťastný s ní jsem. Jak mě tahle holka dokáže udělat šťastným. Nikdy jsem se takhle s nikým necítil. Miluju ji. Konečně jsem si to přiznal.

×××

Už nás tu je přes 200😶😄 to je neuvěřitelný.. moc vám děkuju za podporu a za to, že pořád čtete tenhle příběh.. jste nejlepší😃🖤🖤

x moon x