Nathan Williams

41.

Amelie Evansová

S Nathanem jsme si sedli ke stolu a já opět znervózněla. Všichni se na nás dívali. Nathan mě pod stolem chytil za ruku a já se na něj s úsměvem podívala. Vytrhl mě tím z přemýšlení nad tím, jak jsem nervózní.

„Tak dejte se do večeře." Řekl Nathanovo táta, když ke stolu přišel i Mike. Usmála jsem se a prohlédla si všechny u stolu. Všichni si povídali a smáli se. Ani si nepamatuju, kdy jsme to takhle měli my. S nevlastním otcem snad nikdy. Nepamatuju si, kdy jsme si sedli ke stolu a večeřeli jako rodina. Vždycky jsem se to snažila sníst co nejrychleji, abych mohla jít už do pokoje. Pořád měl nějaký blbý připomínky a snažil se tvářit jako rodina. Přesto jsem v jeho blízkosti byla vždycky nervózní, takže jsme jako rodina být nikdy nemohli. Kvůli němu ne. Záviděla jsem tohle každému. Každému, kdo si u večeře mohl sednout se svou rodinou a jen tak se smát.
Najednou mi po tváři začala stékat slza. Hned jsem ji utřela, aby to nikdo neviděl a dál nad tím radši nepřemýšlela.

„Kde je vůbec Katie?" Zeptala se najednou jedna holka, co tu taky seděla. Nevěděla jsem, kdo to je.
Podívala jsem se na Nathana, protože otázka byla mířená na něj.

„Už s ní nějakou dobu nejsem." Odpověděl jednoduše Nathan a ta dívka se začala divit.

„Co se stalo?" Zeptal se nějaký kluk, kterého jsem taky ještě neznala. Neznala jsem tam nikoho, kromě Nathana, ale s tímhle jsem ani ještě nemluvila.

„Notak, jezte, budete mít studené jídlo." Řekla paní Williamsová. Nejspíš proto, aby se to dál neřešilo, protože jim asi nedošlo, že jsem Nathanovo přítelkyně.

„Vždyť jste se měli rádi. Co jsi jí udělal?" Pokračovala ta holka, která se zeptala na tu otázku.

„Jo, byli jste hezký pár." Řekla další dívka a já sklopila pohled. Rozhodně byli hezký pár. Měli se rádi a já jim to zkazila. Kdybych se neobjevila, určitě by se spolu nerozešli.

„Am je moje přítelkyně." Řekl najednou Nathan podrážděným hlasem a já zvedla hlavu. Vypadal podrážděně. Ti, kteří to ještě nevěděli, měli vykulený oči.

„Oh, to jsem nevěděla. Promiň, Am." Omluvila se mi ta dívka a já jí věnovala úsměv na náznak, že to nevadí.

„Stejně jsem ji neměl rád." Řekl jeden kluk a docela tím odlehčil situaci, protože se většina z nás zasmála.

„Ale notak." Řekla paní Williamsová, ale na tváři měla taky pobavený úsměv.

„Promiň." Zašeptal ke mně Nathan. Nejspíš proto, že si myslel, že to bylo pro mě nepříjemný. Což bylo.

„To nic." Řekla jsem a věnovala mu úsměv. Na to se na mě taky usmál.

×××

„Nathane, ty budeš spát normálně ve svém pokoji a Am bude asi s tebou. Omlouváme se, ale Nathan se nezmínil, že tě vezme s sebou, takže jsme pro tebe nepřipravili pokoj." Řekla Nathanovo máma, když už se tak nějak všichni začali zvedat od televize a odcházeli do pokojů. Právě jsme totiž dokoukali film.

„To vůbec nevadí." Řekla jsem s úsměvem.

„Myslím, že by Am byla i tak se mnou v pokoji." Ozval se Nathan s uchechtnutím. Obě jsme se na něj podívaly.

„No co?" Řekl Nathan jako by se bránil a já se nad tím uchechtla.

„Tak běžte už spát, dobrou." Řekla paní Williamsová a na tváři měla pobavený úsměv. My s Nathanem jsme se s úsměvem rozešli do Nathanovo pokoje.

„Promiň za to, jak se vyptávali." Řekl Nathan, když za námi zavřel dveře.

„Ty za to nemůžeš a oni to určitě nemysleli zle. Jen se zeptali." Řekla jsem s ledabylým myknutim ramen a šla k němu blíž. Nathan mě chytl za ruku a já se usmála.

„Mám tě fakt rád, Am." Řekl s jemným úsměvem a objal mě. Zahřálo mě to. U něj jsem věděla, že to myslí vážně, protože jsem to cítila.

„Taky tě mám fakt ráda, Nathane." Řekla jsem a víc ho stiskla.

„Hej, už jdete spát?" Vtrhl do pokoje Mike a my se od sebe hned odtáhli.

„Oh, promiňte, nechtěl jsem vás rušit." Řekl hned, když nás viděl a na tváři měl úšklebek.

„Nic jsme nedělali." Řekl otráveně Nathan.

„Jo, jasně." Řekl zase Mike s mrknutím. Všichni jsme věděli, co si myslel, že jdeme dělat a mně hlavou proběhla myšlenka, jestli nad tím Nathan někdy přemýšlel.

„Co chceš?" Zeptal se nepříjemně Nathan. Nebyl nadšený, že Mike přišel a nad tím jsem se uchechtla.

„Jen jsem se při-" Začal Mike, ale nedokončil to, protože mu do toho skočila malá holčička, která právě přišla do pokoje.

„Ahoj!" Vykřikla a běžela k Nathanovi. Usmívala jsem se a dívala se na ně.

„No ahoj, prcku." Pozdravil ji Nathan a vzal si ji na ruku.

„Kde máš bráchu?" Zeptal se jí a ona jen ukázala na dveře. Právě v tu chvíli došel malý kluk. Jen o něco starší než ta holka.

„No nazdar." Řekl Nathan směrem k tomu klukovi.

„Ahoj." Pozdravil ho nazpátek a šel ho obejmout. Bylo to strašně roztomilý a bylo vidět, že Nathana mají rádi.

„Ahoj, já jsem Anna a tohle je Chris." Obrátila se na mě ta holčička s úsměvem.

„Moc mě těší, já jsem Amelie." Řekla jsem a s oběma jsem si podala ruku. U toho se zasmáli.

„A kdo jsi?" Zeptala se Anna a já se uchechtla.

„Nejsi moc zvědavá?" Skočil nám do toho Nathan a s tázavým obočím ji položil dolů.

„Běžte už spát. Je pozdě." Řekl jim Nathan s úsměvem a oni se rozeběhli do svého pokoje. Jsou roztomilí. Mike odešel s nimi, takže jsme se ani nedozvěděli, proč sem přišel, ale nějak mi to nevadilo.

„Jsou roztomilí." Řekla jsem s úsměvem a pohledem upřeným na Nathana.

„To jo." Souhlasil Nathan.

„Mají tě rádi." Řekla jsem zase já s jemným úsměvem.

„Divíš se snad?" Odvětil mi na to s uchechtnutím a úšklebkem.

„No tady nejsi takový drsňák jako doma." Řekla jsem s posměšným úsměvem a čekala na jeho reakci.

„Pořád jsem takový." Řekl s úsměvem a začal se ke mně přibližovat.

„Jo?" Zeptala jsem se nevěřícně a automaticky s úsměvem na tváři couvala.

„Hmm." Zabručel na souhlas, rychle ke mně došel a přehodil si mě přes rameno. Já vykřikla a u toho jsem se smála.

„Dej mě dolů!" Zakřičela jsem pořád se smíchem a bouchla ho jemně do zad, aby mě dal dolů. Nathan mě se smíchem položil na postel a lehl si vedle mě.
Otočila jsem hlavu k Nathanovi a začala se jen tak usmívat. Ani nevím proč. Nathan se na mě taky usmál. Pak se na mě otočil celým tělem a jen se na mě díval. Tak jako já na něj. Nepotřebovali jsme mluvit.
Po nějaké chvilce mě přitáhl k sobě.a já mu ležela na hrudi. Po pár minutách jsem usla.

×××

Omlouvám se, že část vychází po tak dlouhé době, ale opravdu teď na to nebyl čas..🙈
A jinak děkuju za to, že už jsme překročili 14k přečtení😃❤❤

x moon x