Nathan Williams

30.

Amelie Evansová

Právě se s Nathanem připravujeme k soudu. Uběhlo to strašně rychle, ale jsem ráda, že tento den nastal, i když jsem hodně nervózní.
Nathan mi v těchto dnech koupil knížky i sešity, za což jsem mu neskutečně vděčná. Za všechno, co pro mě dělá.

„Můžeme vyrazit?" Zeptal se Nathan, když vešel do pokoje. Já právě dodělávala jen poslední úpravy.

„Můžeme." Řekla jsem, vstala a nervózně se nadechla. Byla jsem nervózní z toho, jak to dopadne a taky z toho, že otce zase uvidím.

×××

Právě jsme s Nathanem vyšli z budovy, kde se ještě před malou chvílí konal soud. Otec se přede všemi držel a nic mi neřekl. To mě překvapilo. A máma brečela a snažila se mi omluvit. Já jí řekla, že jí odpouštím, ale že už se s ní stýkat nechci. Snad to pochopí. Otec teď bude nějakou dobu ve vězení, takže už se ho nemusím bát. Cítila jsem v sobě takovou úlevu.

„Zabiju tě, slyšíš?!" Zakřičel na mě otec, který právě s doprovodem policie procházel k autu. Policisti ho hned napomenuli a rovnou strčili do auta. Nijak jsem na to nereagovala a radši se otočila směrem k Nathanovi. Ten se na otce mračil.

„Děkuju." Řekla jsem a usmála se na něj. On se jen jemně usmál.

„Tak pojď, jdem domů." Řekl a oba jsme se vydali k autu, a pak už konečně domů.

×××

Nathan právě odešel za ostatníma a já si tu hledám nějakou práci na notebooku. Říkal mi, ať jdu taky, ale chtěla jsem se teď po něčem kouknout, abych si mohla vydělávat konečně sama.

Hledáme prodavačku a zároveň číšnici v naší nové kavárně. Pokud máte zájem, ozvěte se nám. E-mail najdete pod tímto textem.

Mé oči se rozzářily. To je ono. Hned jsem jim napsala e-mail, že o tuto práci mám zájem a doufala, že to vyjde. Líbilo by se mi pracovat v kavárně. Sice tam jsem mezi lidmi, ale musím překonat svůj strach. Nemůžu být doma celý život.

×××

„Ahoj." Křikl Nathan, který právě přišel a já šla hned za ním.

„Ahoj, mám pro tebe dobrou zprávu. Vlastně skvělou." Vybalila jsem na něj hned s širokým úsměvem.

„Jo? Jakou?" Zeptal se a taky se usmíval.

„No.. našla jsem si práci. Sice nevím, jestli mi ji dají, ale už jsem jim napsala e-mail. Je to právě v kavárně a myslím, že by mě to bavilo." Řekla jsem a viděla, jak je Nathan překvapený.

„Fakt? To je skvělý. Tak snad to vyjde." Řekl mi na to s úsměvem a plácl si se mnou. Najednou jsem z toho měla větší radost, když se z toho radoval i někdo jiný.

„Jo, to je." Řekla jsem pořád s úsměvem. Nathan si mezitím sundal bundu a vyndal z kapes všechny věci, co tam měl.

„Nepustíme si film? Koupil jsem nějaký brambůrky a popcorn." Řekl a na důkaz zvedl tašku, kterou držel.

„Můžeme." Odpověděla jsem s uchechtnutím.

„Tak jo. Zatím nějaký vyber, já to připravím." Řekl a odešel do kuchyně. Já se vydala pro notebook a šla s ním do pokoje. Budem koukat nejspíš tam. Vybrala jsem film, který má být akční a zároveň komedie, tak snad bude dobrý.
Po chvilce přišel Nathan i s pitím a občerstvením. Přisedl si ke mně, přehodil přes nás peřinu a mohli jsme začít koukat.