Nathan Williams

4.

Nathan Williams

Ráno jsem vstal s lehkou bolestí hlavy. Včera jsme pili, ale ne moc. Byl jsem strašně unavený, a tak když jsem vstal, měl jsem pořád přivřené oči. Když jsem prošel dveřmi, bouchl jsem se o roh do malíčku.

„Oh, sakra!" Zakřičel jsem bolestí a oči hned otevřel. S poskakováním na jedné noze jsem doskákal do koupelny. Provedl jsem tam ranní hygienu, a pak si šel vzít něco k jídlu.

×××

„Ahoj, lásko." Řekla Katie, když si ke mně nastoupila do auta.

„Ahoj." Pozdravil jsem jí a pohladil ji po stehně.

Po cestě jsme ještě vyzvedli Amy, a pak už jeli do školy.

„Čau." Řekl Mark, který k nám přišel s Davem.

„Ahoj." Řekla Katie s Amy najednou a já na ně jen kývl hlavou na pozdrav.

„Měli bychom jít dovnitř. Za chvíli začíná hodina." Řekla Katie a dala si pramínek svých růžových vlasů za ucho.

„Tak jdem." Řekl jsem, a tak jsme se všichni rozešli k vchodovým dveřím školy.

„Ahoj, Dave." Řekla Laura a sladce se na něj usmála, když jsme procházeli chodbou.

„Co to bylo?" Zeptal jsem se se smíchem Davea, když jsme okolo ní prošli. Všichni jsme se smáli.

„Já nevím, kámo." Řekl nechápavě Dave a zasmál se.
Najednou jsme naproti nám viděli jít Amelii. Měla sklopenou hlavu a vypadala vyčerpaně.
Chová se divně.

„Oh, Amelie." Křikla na ní Amy, aby si nás všimla. Ona zvedla hlavu, a když nás zahlédla, přišla k nám.

„Chtěli jsme se ti moc omluvit za to, jak jsme se včera zachovali. Měli jsme zůstat s tebou." Řekla Katie a omluvně se na ní podívala.

„To nevadí. Já s-stejně musela už domů." Řekla a snažila se usmát. Šlo ale vidět, že to je nucený. Všiml jsem si taky, že pravou tvář má více červenou než tu druhou. Nejspíš si dala víc tvářenky.

„A nechceš teda někam zajít dneska? Už bychom se snad nějak seznámili." Pokračovala Katie a uchechtla se. Amelie se na ní překvapeně podívala, ale pak pohled opět sklopila.

„To je v pohodě. I tak jsem si to včera užila." Řekla s malým úsměvem Amelie.

„Ale my bychom ti to chtěli vynahradit, že jo, lidi?" Řekla zase Katie a my všichni přikývli.

„Ale já nechci nic vynahrazovat. Prostě to nechte být." Řekla naštvaně Amelie a odešla.

„Co to do ní vjelo?" Řekl Mark nechápavě. Já se za ní ještě otočil. Nechápal jsem její chování. Je tak tichá a má pořád sklopenou hlavu. Najednou s námi nikam nechce jít. Proč? Vždyť jsme jí nic neudělali.

„Já nevím.. asi je na nás naštvaná za ten včerejšek." Řekla Amy s myknutím ramen.

„Nejspíš jo." Řekla Katie a podívala se na Amy.

„Tak ji necháme být, když to chce." Řekl Dave, a pak už jsme šli do třídy, protože za malou chvilku už mělo zvonit na hodinu.

Amelie tam už seděla. Zase v poslední lavici a něco si kreslila. Nebo psala. Kdo ví.

Sedl jsem si do lavice s Markem. Jako obvykle. Katie sedí skoro pořád s Amy.

Amelie Evansová

Právě jsem vyšla ze školy. Musím jít domů pěšky, protože pro mě nikdo nepřijede a peníze taky nemám, abych si zaplatila autobus. Už ale aspoň vím, kudy mám jít. Ráno jsem to nějak našla, když jsem šla do školy.

S nádechem jsem se rozešla cestou domů.
Po chvíli se na obloze začaly dělat šedivé mraky a já si jen povzdechla. Snad nezačne pršet. A už jsem cítila na svém obličeji první kapku, která mi stékala dolů. Začalo pršet a ochladilo se. Bohužel jsem u sebe neměla deštník, ani nic navíc z oblečení. Zrychlila jsem tedy v kroku, ale stejně mi cesta bude trvat při nejmenším deset minut.

×××

Konečně jsem došla domů celá zmrzlá a rychle se převlékla do suchého a teplejšího oblečení. Zjistila jsem taky, že nikdo není doma, za což jsem byla strašně ráda. Měla jsem aspoň chvíli klid.

Smyla jsem ze svého obličeje make-up a opět se mi naskytl pohled na mou zničenou a unavenou tvář. Jen jsem zatřepala hlavou, opláchla si obličej a lehce se na sebe usmála.

Udělala jsem si culík a sedla si před televizi. Rozvážně jsem vzala ovladač a zapla televizi. Když je otec doma, nemůžu koukat na televizi, protože na ní většinou kouká on.
Nechala jsem tam simpsonovi a s jemným úsměvem to sledovala.

×××

Slyšela jsem, že někdo odemyká dveře, tak jsem rychle vypla televizi a běžela nahoru do pokoje. Naštěstí jsem to stihla a otec mě neviděl.

Po chvíli jsem slyšela kroky nahoru. Tím se mi zrychlilo srdce.

„Jsi doma. To je dobře." Řekl otec, když došel do mého pokoje. Nejspíš přišel z posilovny, protože byl spocený a okolo krku měl ručník.
Já se jen dívala na své ruce a obdivovala tak čáry na mé dlani.

„Udělej něco k jídlu. Mám hlad." Řekl a bez dalšího slova odešel. Já hned vstala a šla dolů do kuchyně. Začala jsem vařit špagety, protože ty mě jako první napadly a jsou i docela rychlý.

Nathan Williams

Rozhodl jsem se, že dneska půjdu do posilovny, protože jsem tam dlouho nebyl. Když jsem tam došel, viděl jsem tam chlapa, který mi byl povědomý. Po chvilce mi došlo, že to je táta Amelie. Dál jsem si ho ale už nevšímal a začal posilovat.

×××

Zrovna jsem vyšel z posilovny. Už i převlečený. Rozhodl jsem se, že domů půjdu pěšky. Aspoň se projdu.

Zrovna jsem šel okolo domu, kde bydlí Amelie. Na chvíli jsem se zastavil a podíval se do okna. Nevím proč jsem to udělal, ale zajímalo mě, jestli ji uvidím. Nebo někoho jinýho.
Amelie byla zrovna v kuchyni a něco nejspíš vařila. Měla culík a na sobě šedé tepláky s černou mikinou. Přistihl jsem se, že se u toho usmívám, a tak jsem přestal.

Když jí spadl balíček s nějakými těstovinami, rychle je zvedla a rozhlížela se. Jakoby se bála, že někdo přijde. Až teď jsem jí viděl do tváře. Měla pod okem fialovou skvrnu a tvář nebyla červená od tvářenky, jak jsem teď zjistil, protože byla odmalovaná. To šlo poznat.
Buď se blbě bouchla, nebo jí to někdo udělal. Její přítel?
Dál jsem nad tím nepřemýšlel a pokračoval v cestě domů.
Vždyť mně to může být jedno, ať už je to jakkoliv. Pokud ji její přítel bije, má jít od něj pryč. Je to jen na ní přece.

Po chvilce už jsem došel konečně domů, kde mě nikdo nečekal. Taky tady bydlím sám a Katie je dneska se svými rodiči.

Vyčerpaně jsem se rozplácl na postel a dlouze vydechl. Zase se mi do hlavy dostala Amelie. Proč byla tak vystrašená, když jí to spadlo.. a ty modřiny.. nechtěl jsem nad tím přemýšlet. Nechtěl jsem přemýšlet ani nad ní. Je to jenom cizí člověk, který mě nezajímá.

×××

Moc děkuju za vaši podporu. Za komentáře i za to, že hlasujte.. moc si toho vážím❤

x moon x