Nathan Williams

33.

Nathan Williams

„J-já.. taky tě mám ráda." Řekla najednou Am. Na tváři se mi hned objevil úsměv. Nechtěl jsem to. Nechtěl jsem, aby se tohle stalo. Vím, že to není správný, když mám holku, ale nejde tomu zabránit.

Dívali jsme se s Am navzájem do očí. Byla nervózní a zároveň jsem v jejích očích viděl radost.

„A c-co Katie? Ty ji nemiluješ?" Zeptala se Am, a tím přerušila ticho mezi námi.

„Miloval jsem.. jen se něco změnilo." Odpověděl jsem popravdě. Překvapilo to i mě. Do tohohle momentu jsem si namlouval, že Katie pořád miluju, ale pravdou je, že už pár měsíců ne.
Am přemýšlela. Snažila se to nejspíš pochopit, ale nevěděla jak. Já sám nevěděl, jak to vysvětlit.

O měsíc později..

Amelie Evansová

Dneska je den, kdy dostanu svou první výplatu. Mám radost jako malé dítě, protože se poprvé cítím jako soběstačná žena, která nikoho nepotřebuje. Dobře.. možná Nathana ještě potřebuju, ale díky té výplatě, kterou dostanu už za pár hodin, se cítím více soběstačná, než před měsícem, což je podle mě skvělý.

Chystám se do práce a mezitím si pobrukuju melodii písničky, která mi uvízla v hlavě.
Přestanu s tím, když uslyším odemknutí dveří a následně uvidím Nathana, který sem právě vešel.
Celý pátek a sobotu byl u Katie a přišel domů až teď ráno. Ještě se totiž nedostal k tomu, aby se s ní rozešel. My dva jsme pořád kamarádi, i když už bylo pár chvil, kdy mi to tak nepřipadalo. Tím myslím nenápadné doteky a tak. Nic víc. Pořád nevím, co si mám o nás dvou myslet. Nathan se chce s Katie rozejít kvůli tomu, protože už to necítí tak, jako předtím. Já se snažím, aby nám vydrželo kamarádství. Nechci, aby se se mnou Katie přestala bavit kvůli tomu, že bych chodila s jejím bývalým. Je to kamarádka a tohle bych udělat neměla, i když vím, jak to s Nathanem cítíme. A vůbec nechápu, proč vůbec přemýšlím o tom, že bych s ním chodila. Vždyť je to Nathan.

„Jdeš do práce?" Zeptal se, když se na mě podíval a vytrhl mě tím z mého přemýšlení.

„Jo." Odpověděla jsem jednoduše a věnovala mu úsměv.

„Já půjdu asi do posilovny. Nebyl jsem tam už dlouho." Informoval mě s uchechtnutím.

„Dobře, užij si to." Řekla jsem a už si vzala klíče a další potřebné věci.

„Ty taky." Řekl s úsměvem a já poté odešla z bytu a vyrazila do práce.

×××

„Dobré ráno." Řekla jsem, když jsem došla do kavárny.

„Dobré." Řekla mi nazpátek Niki. To je holka, která tu taky pracuje. Docela jsme si sedly.

„Mike dneska nemůže, takže tu budem jen my dvě." Informovala mě Niki a já jí na to jen chápavě přikývla. Mike tady s náma taky pracuje.

„Dobrý den." Vešla první zákaznice a my zbystřily.

„Dobrý den, co si dáte?" Začala Niki a já mezitím srovnávala věci, které byly trochu rozházené.

Nathan Williams

Am odešla a já si oddechl. Mám divný pocit v její přítomnosti. Nevím, jestli to je špatně, ale dobře to určitě není. Jsem nervózní a už nevím, jak s ní mám mluvit. Zároveň se chci s Katie rozejít a nevím, jak to udělat. Nechci jí ublížit, ale už nechci dál předstírat.

Prsty jsem si dal do vlasů a za konečky zatahal. Snažil jsem se přestat přemýšlet. Bylo toho moc. Vzal jsem si batoh, ve kterém jsem měl oblečení a odešel do posilovny. Tam aspoň přijdu na jiné myšlenky.

×××

Právě jsem vešel do šatny. Už jsem docvičil a docela mi to pomohlo. U cvičení vždycky vypnu a nepřemýšlím nad blbostmi.

Šel jsem do sprchy a osprchoval se. Potom už jsem se vydal zpátky domů.

Přišla mi na mobil zpráva, a tak jsem si ji hned přečetl. Byla od Katie.

Katie: Už mi chybíš :( <3

Protočil jsem nad tím očima a mobil vrátil do kapsy. Prostě už to není ono. Není to, jako to bývalo předtím.

Katie: Vím, že jsi teprve před chvílí odešel, ale nechceš zase přijít? :D

Další zpráva od Katie. Asi ten rozchod bude těžší, než si myslím.

Nathan: Večer přijdu.

Už jsem se rozhodl. Prostě se s ní dneska rozejdu.

×××

„Ahoj." Řekla radostně Am, která právě přišla domů. Na tváři měla rozzářený úsměv. Musel jsem se taky začít usmívat.

„Ahoj." Pozdravil jsem ji taky a čekal, až začne mluvit, protože měla z něčeho očividně radost.

„Dneska. Tě. Zvu. Na. Večeři!" Křikla radostně a za každým slovem udělala pauzu. Hned na to vytáhla peníze a mávala s nima. Začal jsem se tomu smát. Bylo to vtipný.

„Dostala jsem svojí první výplatu a chci tě vzít na jídlo." Pokračovala dál a mezitím si sedla ke mně na sedačku.

„Ne." Řekl jsem rovnou a jí úsměv zklesl. Já pořád na tváři úsměv měl.

„Proč?" Zeptala se nechápavě.

„Na jídlo jít můžem, ale nechci, abys za mě platila." Vysvětlil jsem pořád s úsměvem na tváři.

„Ale notak. Já chci. Ty jsi za mě platil celou dobu, chci ti to nějak oplatit." Řekla a udělala smutný obličej. Nad tím jsem se uchechtl.

„Je to tvoje první výplata. Nechci, abys ji utratila za mě." Řekl jsem zase já a díval se na ní. Nemám rád, když za mě někdo platí.

„Notak, vždyť tě chci vzít jen na jídlo. Prosím." Pokračovala a já si povzdechl.

„No tak fajn no, ale jen dneska." Souhlasil jsem nakonec. Pravděpodobně bych ji nepřemluvil.

„Jo!" Křikla s radostí v hlase a objala mě. Měla z toho fakt radost. Nechápal jsem to, ale připadalo mi to roztomilý.

×××

„No konečně." Řekla s uchechtnutím Katie, když mi otevřela dveře. Nuceně jsem se usmál a vešel dovnitř. Byl jsem nervózní.

„Dobrý den." Pozdravil jsem její rodiče, kteří se na mě mile usmáli.

„Jdem do pokoje." Řekla Katie, vzala mě za ruku a šla nahoru do svého pokoje. Došli jsme tam a Katie za sebou hned zavřela dveře. S úsměvem přišla ke mně a sedla si vedle mě.

„Přespíš tady?" Zeptala se s pohledem upřeným na mně.

„No to asi ne. Zítra je škola." Řekl jsem s nepřirozeným uchechtnutím. Myslím, že ani ona to za chvíli chtít nebude.

„Oh, to je škoda." Řekla s uchechtnutím. Já se zhluboka nadechl a začal mluvit.

„Víš.. musím s tebou o něčem mluvit." Vydal jsem ze sebe konečně a tělem se otočil na Katie. Ta se na mě nechápavě podívala.

„Tak mluv." Řekla s uchechtnutím, ale v jejím hlase jsem slyšel trochu nervozitu. Nedivím se jí.

×××

Omlouvám se, že část vyšla po delší době, ale i tak doufám, že vás část bavila..😅❤

x moon x