Nathan Williams

42.

Amelie Evansová

Pomalu jsem začala otevírat oči a zjistila, že už je ráno. Podívala jsem se vedle sebe a viděla Nathana, jak ještě spokojeně oddechuje. Ruku měl přehozenou přes moje tělo, a tak jsem se tu ruku snažila dát dolů tak, aby ho to neprobudilo.

„Hmm." Zabručel a začal se protahovat. Moc se mi nepovedlo, abych ho neprobudila.

„Promiň, nechtěla jsem tě vzbudit." Řekla jsem, když jsem si sedla.

„Stejně už bych měl vstávat." Řekl, ale oči měl pořád zavřené. Nic jsem na to neřekla. Jen jsem se na něj dívala. Po nějaké chvíli Nathan vstal, nahnul se ke mně a dal mi krátkou pusu. Nad tím jsem se začala usmívat. Nathan potom už vstal z postele a šel do koupelny. Šla jsem hned za ním, abych taky udělala ranní hygienu.

×××

„Tak jděte se oblíknout, jedem pro stromeček." Oznámil všem pan Williams, když jsme dojedli naší snídani. Nechápavě jsem se podívala na Nathana.

„Každý rok, den před Vánoci, jedeme koupit živý strom. Je to tradice." Vysvětlil mi, jakoby mi uměl číst myšlenky. Chápavě jsem přikývla. Pak jsme všichni vstali od stolu a šli se připravit.

„Ta tradice se mi líbí." Přiznala jsem, když jsme s Nathanem došli do pokoje. My jsme měli každý rok stejný strom, takže jsme nic takového nedělali. Maximálně jsme měli jako tradici to, že jsme ho zdobili, což asi dělá každý.

„Jo, je to docela fajn." Řekl ledabyle a sundal si tričko. Hned jsem odvrátila zrak. Párkrát už jsem ho viděla bez trička, ale vždycky jsem zrak odvrátila, protože mi to přijde trapný.
Vzala jsem si oblečení a šla s ním do koupelny. Nejsem tak odvážná jako Nathan.

×××

Právě se všichni procházíme mezi těmi stromy a je nám strašná zima. Venku sněží a hlavně mrzne. Jsem nabalená asi čtyřmi vrstvami oblečení, ale stejně mi je zima. Na druhou stranu to má svoje kouzlo. Bez zimy by to nebyly Vánoce.

„Tak jo, strom už máme vybraný, tak já ho jdu zaplatit a půjdem." Oznámil všem pan Williams.

„My si s Am jen půjdem ještě sem naproti do obchodu." Řekl Nathan a já se na něj nechápavě podívala. Nevěděla jsem, co odtamtud chce.

„Půjdu s vámi. Potřebuju ještě polevu na cukroví." Ozvala se Nathanovo máma, a tak jsme všichni tři šli naproti.

„Nathane?" Řekla najednou nějaká holka, která šla naproti nám. Nechápavě jsem se podívala na Nathana i na jeho mámu.

„Sophie?" Řekl stejným překvapeným tónem Nathan. Sophie k nám došla a s Nathanem se objala. Paní Williamsová se na ní jen usmívala a já nechápala, co se děje.

„Proč jsi nepřijel? Dlouho jsem tě neviděla." Řekla Sophie směrem k Nathanovi, který se pořád překvapeně usmíval.

„Neměl jsem vůbec čas a ani jsem nevěděl, že jsi přišla zpátky sem. Jak dlouho tady jsi?" Odpověděl Nathan a rovnou se zeptal na otázku. Začalo mi docházet, že se asi znají už dlouho.

„Už půl roku tady bydlím. Chybělo mi to tu, tak jsem přijela zpátky." Odpověděla Sophie a rukou si prohrábla své husté dlouhé hnědé vlasy. Já narozdíl od ní mám tak pět vlásků.

„Oh, promiň. Tohle je Amelie, moje kamarádka." Řekl najednou Nathan, když si vzpomněl, že tady jsem i já, a já vykulila oči. Nechápala jsem, proč to řekl. Překvapeně nechápavým výrazem jsem se podívala na paní Williamsovou, která měla na tváři úplně stejný výraz.

„Já jsem Sophie. Nathanovo stará kamarádka." Představila se mi Sophie s natáhnutou rukou, kterou jsem s umělým úsměvem přijala. Podívala jsem se na Nathana, kterému asi až teď došlo, co řekl. Cítila jsem se divně. Někde uvnitř mě mi to vadilo. Tak, jako by to vadilo asi každému.

„Tak.. my už budeme muset jít, táta už na nás určitě čeká." Řekla paní Williamsová. Začínalo být trapný ticho.

„Sophie, určitě se někdy stav." Dořekla ještě, když už jsme byli na odchodu. Do obchodu už jsme se nedostali.
Celou cestu jsme byli všichni ticho. Ostatní už na nás čekali, takže když jsme dorazili, hned jsme se vydali zase domů, protože venku byla opravdu zima.
Byla jsem ráda, že Nathan, ani paní Williamsová, neřešili to, co se stalo. Celou cestu jsem já ani Nathan nic neřekli. Popravdě jsem neměla náladu se s někým bavit. Nedokázala jsem přemýšlet nad ničím jiným, než nad tím, co Nathan řekl. A vůbec proč to řekl. Nechápala jsem to. Myslela jsem, že nechce náš vztah skrývat.

Po nějaké době už jsme došli k Williamsovým domů a já šla rovnou do pokoje, tak jako všichni, abych se převlékla.

„Am?" Zavolal na mě Nathan, který právě přišel do pokoje. Neodpověděla jsem, protože jsem nechtěla.

„Am?" Zopakoval a přiblížil se ke mně. Stála jsem k němu zády, takže bylo lehčí neodpovídat.

„Proč jsi řekl, že jsem tvoje kamarádka?" Nevydržela jsem to a otočila se k němu s otázkou. Cítila jsem, jak už mě pálí oči. Nevěděl, co říct.

„Stydíš se za mě?" Zeptala jsem se, když nic neříkal. Ano, tohle mě napadlo jako první. Proč by jinak říkal, že jsem kamarádka, když jsem jeho holka.

„Co? Am, ne." Odpověděl hned Nathan, ale já pořád nepochopila, proč to řekl.

„Tak proč jsi to řekl?" Zeptala jsem se a jedna slza mi ukápla. Vím, že se toho moc nestalo, ale nebyla jsem z toho moc šťastná.

„J-já nevím. Promiň, nevím, proč jsem to řekl." Řekl Nathan a chtěl mi setřít slzu, ale já uhla. Prošla jsem okolo něj a šla dolů do koupelny. Potřebovala jsem si opláchnout obličej.

„Miku?" Řekla jsem, abych se ujistila, že mě poslouchá, když jsem vyšla z koupelny a viděla ho.

„No?" Řekl zase on na náznak, že mě poslouchá.

„Ehm.. kdo je Sophie?" Zeptala jsem se s úsměvem, aby si nemyslel, že se něco děje. Prostě jsem si nemyslela, že to je jen kamarádka.

„Proč se ptáš?" Zeptal se a kousl si do jablka, které si před chvílí vzal.

„Jen tak. Zajímá mě to." Odpověděla jsem pořád s úsměvem.

„No.. nevím, jestli je dobrý nápad ti to říkat." Řekl s uchechtnutím a já to chtěla vědět ještě víc, i když už jsem tušila, kdo to je.

„Je to dobrý nápad. Jen mě to zajímá." Řekla jsem s uchechtnutím a čekala, co z něj vypadne.

„No Sophie a Nathan spolu nějak asi dva roky chodili. Pak se Sophie odstěhovala a Nathan vlastně taky, když šel na střední." Řekl Mike s ledabylým myknutím ramen a opět se zakousl do jablka. I když jsem to tušila, zarazilo mě to. Teď bylo ještě horší, když řekl, že jsem jeho kamarádka. Co když k ní ještě něco cítí?

×××

Moc děkuju za to, že už jsme přesáhli 16k přečtení.. je to neuvěřitelný😃❤❤

x moon x