Nathan Williams

28.

Nathan Williams

Am zavřela dveře a já potřeboval ven. Vstal jsem, vzal si klíče, peníze a vyšel ze dveří.

Šel jsem nějakých deset minut a došel jsem ke klubu, do kterého chodím často. Rovnou jsem do něj vešel a mířil k baru, kde jsem si objednal panáka, kterýho jsem hned vypil.

„Kde máš ty dva?" Zeptal se barman, který mi už dával na pult pivo.

„Nevím, přišel jsem sám." Odpověděl jsem a zapil panáka pivem. Vytáhl jsem si mobil a napsal zprávu Katie.

Nathan: Můžu přijít?

Měl jsem špatný svědomí, i když se nic nestalo. Nechci jí to říct, jen mám takovou potřebu být dneska s ní.

Katie: Jasně :D nečekala jsem, že bychom se dneska ještě viděli, ale budu jen ráda :)

Nathan: Fajn, do patnácti minut tam budu.

Mobil jsem zase schoval, zaplatil za to, co jsem vypil a odešel z klubu. Šel jsem rovnou za Katie.

×××

„Co se stalo, že jsi přišel?" Zeptala se s uchechtnutím, když jsem vešel.

„Nemůžu jen tak přijít?" Odpověděl jsem jí otázkou a snažil se usmát. Pořád mě trápilo svědomí.

„Můžeš, jen už jsi to dlouho neudělal." Řekla zase ona a šla dál. Já šel hned za ní.

„Zase lžeš." Řekl jsem s uchechtnutím a všiml si jejích rodičů, kteří seděli v obýváku a četli si nějaké noviny.

„Dobrý večer." Slušně jsem je pozdravil.

„Ahoj, Nathane." Pozdravila mě taky máma Katie s vřelým úsměvem.
Její táta na mě místo pozdravu jen kývl hlavou.

„Půjdem nahoru, nenechte se rušit." Řekla Katie, vzala mě za ruku a už se mnou běžela do pokoje.

„Přespíš tady?" Zeptala se mě Katie, když za námi zavřela dveře.

„Vždyť je zítra škola." Odpověděl jsem jí na to a sedl si na postel.

„No a? Ráno si pro věci můžeš zajít a nebo můžeme zůstat doma." Navrhla a s úsměvem přešla ke mně.

„Chceš zůstat doma?" Zeptal jsem se s úsměvem a dal jí pramínek vlasů za ucho. Nad tím se uculila.
Ta představa se mi zamlouvala. Nevím, jak bych se teď měl chovat v přítomnosti Am a jeden den navíc mi snad pomůže.

„Chci." Odpověděla s úsměvem a dala mi krátkou pusu na rty.

Amelie Evansová

Najednou jsem slyšela zabouchnutí dveří, a tak jsem vyšla z pokoje. Nathan nikde nebyl, takže logicky odešel. S hlubokým nádechem jsem si sedla na sedačku.

Seděla jsem takhle asi hodinu a Nathan pořád nikde. Možná se na mě naštval.

Po další hodině už jsem se rozhodla jít spát.

×××

Ráno jsem vstávala a zjistila, že doma Nathan pořád není. Nevěděla jsem, co s ním je, ale pravděpodobně u někoho přespal. Aspoň doufám.

Udělala jsem všechno, co ráno dělám a vydala se do školy.

×××

„Ahoj, nevíš, jestli u někoho Nathan přespal?" Zeptala jsem se Amy, protože jsem ho nikde nenašla.