Nathan Williams

54.

Amelie Evansová

„Teď mi vysvětlete, co se tady stalo." Řekl naštvaně učitel a díval se na ně. Já si rukávem od mikiny utírala slzy. Make pomáhal Daveovi a Nathan se pomalu zvedal. Ani jeden z nich nepromluvil.

„Tak budete mluvit?!" Řekl učitel opět naštvaně a to už šel Nathan ke mně.

„S tebou jsme ještě neskončili!" Křikl Mark směrem k Nathanovi.

„Tak fajn, všichni tři teď půjdete se mnou do ředitelny." Řekl rozhodně učitel.

„Na tohle seru." Řekl Nathan a rozešel se směrem k východu. Já ho hned následovala.

„Pane Williamsi!" Zakřičel učitel na Nathana, ale on dál pokračoval. V tichosti jsme došli k autu a Nathan se o něj na chvíli opřel. Prohlížela jsem si jeho obličej. Byl skoro celý od krve. Bez jediného slova jsem obešla auto a nasedla do něj. Když jsem zabouchla dveře, slyšela jsem, jak Nathan bouchl do auta. Pak si sedl na místo řidiče a v tichosti se rozjel. Byla jsem naštvaná kvůli tomu, co se stalo, a kvůli tomu, co udělal. Nemusel to dělat. Bylo to zbytečný.

Celou cestu jsme byli oba ticho. Nathan zastavil a my oba vystoupili z auta. Došli jsme do bytu a já se trochu rozhlédla. Nebyla jsem tu docela dlouho.
Nathan položil svůj batoh na zem a šel do koupelny. Oddychla jsem si a šla za ním. Zrovna si smýval krev z obličeje. Otevřela jsem skříňku a vyndala z ní kapesníky a dezinfekci.

„Ukaž, dám ti na to dezinfekci." Řekla jsem, když si utíral obličej ručníkem.

„Nepotřebuju dezinfekci." Řekl zase on a položil ručník na vanu.

„Ale potřebuješ." Řekla jsem a rukou ho jemně přesunula k vaně, na kterou si sedl. Protočil nad tím očima, ale nechal se. Já mu kapesníkem ošetřovala rány a on si prohlížel můj obličej. Rukama mě chytl za boky a já se nad tím pousmála.
Trochu sykl bolestí, když jsem někde zatlačila, a tak jsem se to snažila dělat jemně.

„Nemusel jsi to udělat. Mohli jsme odejít v klidu." Řekla jsem, ale dívala se jen na ty jeho rány. Musela jsem mu to říct. Nemůže všechno řešit takhle.

„Štve mě, jak o tobě mluví. Nemohl jsem jen tak odejít." Řekl a svým pohledem mě donutil, abych se mu podívala do očí. Nad tím, co řekl, jsem povzdechla.

„Nemusíš je poslouchat. Vždycky tady budou lidi, kteří budou mít nějaké blbé kecy, ale nemůžeš se za to s každým začít prát." Řekla jsem vážně a taky se na něj dívala vážným pohledem.

„No jo." Řekl otráveně a já se cítila jako jeho máma, co mu vysvětluje, jak se má a nemá chovat.

„A proč jste se vůbec prali s Davem předtím?" Zeptala jsem se, když jsem si na to vzpomněla, a prsty zajela do jeho vlasů.
Nathan si povzdechl a zklopil hlavu.

„Z-zase kvůli mně?" Zeptala jsem se, když nic neříkal. Jen se na mě podíval a jemně kývl hlavou na souhlas. Já nevěřícně zakývala hlavou. Nechápu, proč se musí pořád s někým prát.

„Nechci, aby jsi se s někým pral a už vůbec ne kvůli mně. Vždyť to jsou tví kamarádi." Řekla jsem a ruce si zkřížila na prsou.

„Nejsou to mí kamarádi a on si to zasloužil." Řekl Nathan a ledabyle mykl rameny.

„Nechceš jít vybrat tu školu?" Změnil téma a chytl mě za ruku. Jemně jsem se pousmála a kývla hlavou na souhlas. On s úsměvem vstal a šel i se mnou do pokoje, kde jsme si sedli na postel. Nathan vzal notebook a začali jsme prohlížet různé školy.

×××

„To bude Amy." Řekla jsem, když někdo zaklepal a šla otevřít. Otevřela jsem dveře, a jak jsem řekla, stála tam Amy.

„Ahoj." Řekla s širokým úsměvem a vešla dovnitř.

„Ahoj." Pozdravila jsem ji taky a šla i s ní do obýváku, kde seděl Nathan. Oba se pozdravil a já nám šla nalít nějaké pití.

„Slyšela jsem, že jsi se dneska pral s Davem a Markem." Řekla Amy a já si sedla vedle Nathana.

„Jo, měli zase blbý kecy." Řekl jí na to Nathan a Amy chápavě přikývla.

„Tak vybrali jste si už nějakou školu?" Zeptala se a já se s jemným úsměvem podívala na Nathana. Ten mi úsměv opětoval a kývl na souhlas.

„Jo, je to odsud asi hodinu cesty." Odpověděl a já přikývla.

„Chceš ji vidět?" Zeptala jsem se Amy, a když kývla na souhlas, běžela jsem pro notebook.

„Budete mi hrozně chybět." Řekla se smutným úsměvem, když jsem jí školu ukazovala.

„Budem se pořád vídat." Řekla jsem a trochu se uchechtla.

„Jo, jasně. Nejdřív to bude jednou týdně, pak jednou za měsíc, a pak si jen budem přát veselé svátky." Řekla Amy a na to jsme se všichni zasmáli.

„Nebude to tak." Řekla jsem přesvědčivě, ale Amy mi věnovala nedůvěřivý pohled.

×××

„Jsem rád, že se spolu odstěhujeme jinam." Řekl Nathan, když už jsme sami seděli na sedačce.

„My budem bydlet spolu?" Zeptala jsem se překvapeně a viděla, jak to Nathana zarazilo.

„No, já myslel, že jo." Řekl, uchechtl se a poškrábal se na zátylku.

„Chci s tebou bydlet." Řekla jsem upřímně a s jemným úsměvem se mu dívala do očí. Nathanovi se na tváři objevil taky jemný úsměv. Natáhl ke mně ruku a dal mi pramínek vlasů za ucho. Poté si mě za krk přitáhl k sobě a políbil mě. Bylo to jako poprvé. Znervózněla jsem a cítila v břiše divné šimrání. Byla jsem ráda, že jsme zase spolu. Strašně mi chyběl.

„Miluju tě." Řekl potichu a díval se mi do očí, když jsme se od sebe odtáhli.

„Miluju tě." Šeptla jsem zpátky a neubránila se jemnému úsměvu.

×××

Ahoj, chci Vám moc poděkovat za 40k přečtení🥰❤️ moc si toho vážím a mám z toho strašnou radost❤️ děkuju❤️

x moon x