Z POHLEDU NICOLE
Už jsme zpátky u Justina a děláme večeři. Teda, já jenom pomáhám, zatímco Justin dělá své oblíbené špagety. Přiznám se, že taky jsou to mé oblíbené a to jako vážně.
,,Tak, hotovo" usmál se Justin, když nandaval poslední porci na talíř.
,,Voní to úžasně" rozplývala jsem se nad tím.
,,Jako ty" mrkl na mě Justin a podával talíře na stůl. ,,Všichni ke stolu!" zakřičel do obýváku na ostatní. Všichni hned přispěchali, usedli ke stolu a pustili se do jídla.
,,Páni, je to vážně delikatesa" pochválil Fredo Justina. Justin se na něj vděčně podíval a dál se věnoval svému jídlu.
I když to bylo výborné, jenom jsem se v tom rýpala vidličkou. Neměla jsem vůbec hlad. Stále jsem přemýšlela nad otcem. V tu chvíli mi začal vibrovat mobil v kapse od kalhot.
,,Omluvte mě" odešla jsem od stolu do obýváku, abych nerušila ostatní. A hele, kdo volá. My o vlku a vlk o nás.
,,Děvko!" zakřičel můj otec do mobilu a položil to. Co? Co to má znamenat? Zatřásla jsem hlavou a šla ke stolu.
,,Kdo ti volal?" zeptal se Justin.
,,Táta" odvětila jsem a dala si sousto do pusy, abych tam jen neseděla a nečuměla do prázdna.
,,Co dělá tvůj táta?" zeptala se Acacia. Tak tohle jsem nečekala.
,,N-Nic" zakašlala jsem. ,,Justine, bylo to výborné, ale nemám hlad" omluvně jsem se na něj podívala. Zvedla jsem se a začala skládat talíře.
,,Pomůžu Ti" usmála se na mě Miley. Obě jsme sklidily ze stolu a nádobí daly do myčky.
,,Jdete hrát flašku?" zeptal se nás Chaz. Obě jsme přikývly a šly za ostatními do obýváku. Musím říct, že to bude moje první flaška. Je to trapné, ale je to tak.
Všichni jsme se posadili na zem a já byla docela nervózní. Sedli jsme si tak, abychom seděli holka, kluk, holka, kluk, takže střídavě. Snad to chápete. Chaz dal doprostřed flašku a jako první s ní zatočil. Hráli jsme pravda nebo úkol. Klasika. Padlo to na Candice a ptal se Chaz.
,,Tak Candice, pravda nebo úkol?" zašklebil se Chaz. Poznala jsem na Candice, že se rozmýšlí, zda si vybrat pravdu a být tak trochu za sraba a nebo se odvázat a vybrat si úkol.
,,Úkol" nakonec řekla a tím nás všechny trochu šokovala. Candice se nezdá.
,,Dobře. Jdi ven a popros náhodného člověka o telefonní číslo" zasmál se Chaz a Candice si povzdechla. Zvedla se a šla ven před Justinův barák. Tudíž musela ještě za brány, aby se dostala ven na ulici. My všichni jsme jí následovali a u konce jsme se schovali za křoví. Zrovna v tu chvíli šel po ulici černovlasý sexy klučina.
,,Ahoj" přišla k němu Candice a na prst si namotávala pramen vlasů.
,,Ahoj" promluvil mužským hlasem. Tak né asi. Bude to holka. Plácla jsem se v duchu po čele a pak se sama sobě usmála. Tak si "vnitřně" povídám sama se sebou, to snad nevadí, ne? Děláme to každý! To znělo divně, ale dobře. Vraťme se zpět ke Candice.
,,No, víš, je to taková výzva. Dáš mi svoje číslo, prosím?" koukla na něj smutně. Kdyby to padlo na mě, mohla jsem tam teď stát já. Což by bylo fajn, mohla bych zkusit jestli Justin bude žárlit. Někdy zkusím.
Z POHLEDU JUSTINA
Candice získala to číslo! Měla štěstí. Kdyby tam přišla nějaká babička s berlí, asi by jí číslo nedala. No, úkol splnila, takže můžeme jít zase všichni dovnitř.
,,Měla si fakt štěstí" řekla Nicole a usmála se na Candice.
,,A ještě k tomu si sbalila takového sexouše" dodala Miley a popíchla Candice loktem do ramene. Všechny se zasmály a v tu chvíli se na mě Nicole podívala. Koukali jsme na sebe asi minutu.
,,Co je?" zasmála se a šla ke mně.
,,Nic. Máš jenom krásný úsměv" začervenala se. Miley a Candice udělali awwww a já se zasmál. Vzal jsem jí okolo pasu a takhle jsme šli zpět do baráku. Tentokrát jsem si sedl vedle Nicole, protože jsem jí chtěl mít u sebe. Teď točila Candice a padlo to na Acaciu.
,,Pravda" řekla rychle Acacia a my jsme se tiše zasmáli.
,,Byla jsi někdy zamilovaná do kluka, který sedí v této místnosti?" řekla Candice a koukla se na mě. Hned jsem si vzpomněl na tu noc, kdy jsem se s ní vyspal. Byla to chyba, ale už to nevrátím.
,,Ano, byla" odpověděla a ujala se flašky. Zatočila a padlo to na mě. Zrovna Nicole zazvonil mobil a ona se rychle zvedla a šla pryč.
,,Pravda nebo úkol?" Acacia se zeptala a mě bylo hned jasné, co si vyberu.
,,Úkol" řekl jsem a napil jsem se svého mojita.
,,Jdi nahoru, vylez z okna, zamávej Nicole až budeš na terase, přiběhni zpět sem, jenom v boxerkách a pak si bež nahoru pro žluté tričko, které si oblékni přes to bílé, co máš teď" dořekla a já jen pokrčil rameny. Není to náročné, jen je to dlouhý úkol.
Vyběhl jsem nahoru po schodech do svého pokoje, otevřel jsem si okno a po stromně jsem slezl dolů. Vystrašil jsem Nicole, která stále telefonovala v kuchyni a zajímalo by mě s kým. Pak jsem si před dveřmi vše svlékl, až na boxerky, vešel dovnitř a udělal takový sexy taneček holkám. Ony se rozkošně smály a upřeně se na mě dívaly, zatímco kluci byli zřejmě znechucení, ale pobavení. Pak jsem vyběhl zpátky do svého pokoje, okno jsem zavřel, aby tu nebyla večer zima a ze skříně jsem si vytáhl žluté tričko. To jsem si přetáhl na to bílé, které jsem si znova oblékl a jen tak tak jsem si dooblékl kalhoty, jsem už letěl po schodech dolů, do obýváku za ostatními. Nicole už tam seděla a smála se s nima. Asi už ví, co jsem měl za úkol.
,,Splněno" vítězně jsem zvedl ruce do vzduchu a zasmál se. ,,A za každý splněný úkol, si dáme pořádně velkého loka, pořádného alkoholu" prohlásil jsem a všichni souhlasili. Tak jsme se všichni napili a tím jsme se dali ještě do větší nálady.
Takže, na začátek se omlouvám, že jenom jeden den popisuji už asi 4.částí a bude i 5. :D Ale nebojte, v příští už bude další den, ale kousek noci 3:) Ne, není to to, co si myslíte..Děkuju za všechny komentáře a votes. Těší mě to a chci tento příběh dopsat :) S pomocí Vašich komentářů, bych to asi zvládla. Motivujete mě psát další části ! Takže pokud chcete další části, tak co ? Komentujte ! :3 Děkuju..love you all ! A kdyby někdo chtěl věnování, napište si :) Nekoušu :D
ČTEŠ
Fate or bet ?
FanfictionCopyright ©2014 |Michelle309| Každým dnem mám pocit, že potřebuju umřít. Nemám co ztratit. Žiju s otcem, který mě týrá. Nemám sourozence, ani mámu. Chci umřít, nebo ... najdu snad někdy, někde nový domov? Budu konečně jednou zas...