Z POHLEDU NICOLE
,,Justine pozor!" zaječela jsem. Řítili jsme se přímo směrem proti nákladnímu vozu. Justin nereagoval a tak jsem za něj trhla volantem já. Myslela jsem si, že se zřítíme z kopce, ale snažila jsem se to vyrovnat a Justinovu nohu jsem tlačila na brzdu. Před námi bylo další auto, do kterého jsme málem nabourali, ale jelikož jsem Justinovi tiskla nohu k brzdě a ovládala jsem volant, zastavila jsem auto.
Oddychla jsem si a přejela si prsty po tváři. Trochu mě tam ještě pálelo z té facky, co jsem dostala od otce. Ano, byl doma a tak jsem jednu dostala. Proto mi to tak trvalo, ale Justinovi to říct nemohu. Ptal by se dál a ještě mu tolik neveřím, ale to už Vám řikám po několikáté.
Jestli si myslíte, že jsem od otce utekla, tak ne. Vzala jsem si jenom plavky, takže se domů budu stejně muset vracet. Třeba už tam potom nebude, co já vím, ale stejně chci, aby tam nebyl. Kdyby mi dal facku, tak to snad zakreju make-upem, ale nějaká modřina, ta už se zakrývá poměrně těžším způsobem. To je fuk. Teď jsme možná unikli smrti a já tu řeším opět facku od mého otce. Už jsem si na to zvykla a furt to rozebírám.
,,Ukaž mi tu tvář" otočil se na mě. ,,Prosím" dodal. I když poprosil, ve mě to začalo vřít.
,,Právě jsme zřejmě unikli smrti a ty chcešš vidět mojí tvář?! Děláš si srandu? Chápeš to, že si nás teď mohl oba dva zabít a tobě je to úplně jedno!" křičela jsem na něj. Chytl mi bradu a otočil si mou tvář k jeho očím. Vypadal velmi klidně.
,,Kdo ti to udělal?" zeptal se a nespouštěl ze mě oči.
,,Co?" odtáhla jsem se. ,,Justine prober se! Mohl si nás zabít!" chtělo se mi brečet. Vím, že se chovám hystericky, ale způsob, jakým se momentálně chová je nevhodný. Co by jste dělali na mém místě vy?
,,Kdo ti to udělal?" zopakoval otázku.
,,Jeď pryč. Stojíme na špatném místě" odfrkla jsem. ,,Hned" založila jsem si ruce na hrudi a čekala jsem až Justin vyjede. Když viděl, že to se mnou nehne tak vyjel z místa pryč. Ale také to bylo kvůli lidem, kterí na nás troubili jako smyslu zbavení.
,,Stále máš chuť jet k nám?" promluvil skleslým hlasem.
,,Ano. Ráda u Vás budu, o tom není pochyb. Chci s tebou trávit čas" pohladila jsem ho po ruce. Obě dvě měl na volantu, ale pak se jeho pravá ruka přemístila na mé stehno. Byla jsem nervózní, ale potom jsem se uvolnila. Bylo uklidňující to hlazení po stehně. Sem tam to zašimralo, ale plně jsem si to užívala. Hodně holek by zabíjelo, aby toto mohly zažívat. Chtěly by být na mém místě.
Najednou jsme jeli álejí a v dálce byl takový krásný dům. Přímo obrovský byl. To snad nemyslí vážně.
,,To si děláš srandu? To je tvůj dům?" koukla jsem se více před sebe. To mi nestačilo a tak jsem si otevřela okno a vysedla si na něj. Snad chápete.
,,Nicole, spadneš!" okřikl mě Justin. Jůů, on se o mě bojí. Tak mě chytnul za nohu a jistil mě. Já stále zírala na tu krásu před sebou. Tady nemůže bydlet.
Z POHLEDU JUSTINA
Jistil jsem Nicole za nohu, aby nespadla, protože jsme jeli docela rychle a mohlo by se jí něco stát. I když málem jsme se před chvílí zabili, ale já stále chtěl znát jednu odpověď na jednu otázku a to, kdo ji dal facku?
Vím, že mi to tak lehce neřekne, protože mi neveří. Je moc plachá a proto se musím stát jejím vysněným klukem, aby mi konečně něco o sobě řekla. Zní mi to jako dobrý plán, na kterém zažínám ode dneška pracovat. A věřte mi, že kdokoliv mi do toho vstoupí, bude zpacifikován.
,,Justine a teď vážně" zalezla Nicole opět do auta. ,,Tady bydlíš?" ukázala na blížící se dům před námi.
,,Ano. Opravdu tady bydlím" přijeli jsme před bránu, která se hned otevřela a pomalu jsme přijeli před barák. Vylezli jsme a šli na zahradu. Šel jsem jako první a Nicole za mnou.
,,Justine! Ahoj" skočila na mě Acacia a hned ze mě slezla, když se za mnou vynořila Nicole. ,,Oh. Nevěděla jsem, že přivedeš i ji" ukázala na Nicole a falešně se na ní usmála. Blbka.
,,Čau holky" přivítal jsem ještě Candice a Miley. Také mě pozdravili a já šel za klukama. Nicole tam stála a nevěděla, kam jít. Vrátil jsem se pro ní a chytl jsem ji za ruku. První nechtěla, ale když jsem se na ní podíval, nechala se a vedl jsem ji za sebou.
,,Ahoj Nicole" pozdravil ji Chaz, který přišel do kuchyně. Ano, šli jsme přes terasu dovnitř domu.
,,Koupelna je dole i nahoře. Tak jdi tady. Půjdeš rovně do chodby a tam nakonci do prava. Najdeš to" nasměroval jsem ji a ona šla. Mezitím, co se Nicole převlékala do plavek jsem se bavil s klukama.
,,Tak jak to pokračuje dál?" přidal se Fredo. První jsem nevěděl, o čem mluví, ale pak mi to došlo.
,,Super. Mám plán, jak se dostat výš. No a pak už to půjde samo" dal jsem si hroznové víno do pusy a šel se nahoru převléct do plavek.
Když jsem vycházel z pokoje, potkal jsem Nicole na chodbě. Ve vteřině se mi postavil. Do hajzlu, to její tělo.
Tady je další část :) Snad se Vám líbila :D Připadá mi, že se zhoršuju :/ I tak doufám, že Vás to baví. Budu ráda za všechny komentáře a votes .. Děkuju za všechno :3
Věnování je pro @palmicka11. Snad se ti líbí a budeš tento příběh číst dál až dokonce :)
ČTEŠ
Fate or bet ?
FanfictionCopyright ©2014 |Michelle309| Každým dnem mám pocit, že potřebuju umřít. Nemám co ztratit. Žiju s otcem, který mě týrá. Nemám sourozence, ani mámu. Chci umřít, nebo ... najdu snad někdy, někde nový domov? Budu konečně jednou zas...