Fate or bet ?

55.část

Z POHLEDU NICOLE

Přijde polibek? Ne, odtáhl se a usmíval se. Díkybohu, že se nic nestalo, protože mám Jaxona, který mi mimochodem ještě nenapsal, z čehož jsem trochu smutná, ale věřím, že se ještě ozve. Ale neříkám, že kdybych nikoho neměla tak bych nechtěla políbit jeho rty. Ale už dlouho se mi neozval, tak pět dní jsme se už neviděli.

,,Dal bych si snídani někde ve městě, tak vyrazíme ne?" Přikývla jsem. Ohlédla jsem se na kuchyňský pult, zda tam jsou moje klíče. Vím, že si je bral Justin, ale kam je dával to nevím. Podívala jsem se na něj a ten už stál u dveří s dlaní položenou na medvědovi.

,,Tak tohle jsou goals!" zasmála jsem se a běžela jsem obejmout méďu. ,,Tak na plyšové dárečky bych si zvykla klidně hned." Dívala jsem se medvědovi do očí a prostě. Každý chce přece velkého plyšového medvěda, který Vám bude dělat společnost, když jste šťastní a chcete někomu povídat o Vašich skvělých zážitcích nebo když jste sami a je Vám smutno, tak méďa je tu pro Vás kdykoliv. Nikam neuteče a bude Vám naslouchat.

,,Děkuju moc, teď mi určitě každá holka závidí," zasmáli jsme se s Justinem. ,,Vyfotíš mě, prosím?" Justin vytáhl svůj telefon a já pevně objala medvídka, dala jsem mu i pusu. To víte, musím to dát na instagram. Usmála jsem se své představě jak budu večer upravovat fotky a zase se mi budou líbit všechny efekty.

,,Můžeme už jít? Umírám hlady a ty určitě přemýšlíš nad fotkama, že mám pravdu?" založil si ruce na prsou. Zvedla jsem ruce vzhůru na náznak, že se vzdávám a má pravdu. Tak jsem ho rychle čapla za ruku, vzala jsem klíče a utíkali jsme dolů k autu. Justin mi jako gentleman otevřel dveře od auta. Teď je mi vážně líto, že narozeniny nemám častěji. Tohle je jak mít Vánoce v létě. Letní Vánoce.

* * *

,,Dám si palačinky s jahodami a nutellou," řekl číšníkovi.

,,Já si dám pomerančový džus, taky palačinku s nutellou a jahodami, máslový croissant a vajíčko na měkko, prosím," koukali na mě jak na blázna, ,,jo a abych nezapomněla, tak k tomu vajíčku opečený chleba. Děkuju," usmívala jsem se jako sluníčko. Číšník ještě zapisoval moji objednávku a jeho výraz v očích byl jasný. Miluju jídlo, jako každý druhý na této planetě.

,,Nemám tolik peněz u sebe, abych to zaplatil," podíval se na mě zahanbeně Justin. Jenom jsem trochu vykulila oči.

,,Ježiš promiň, já tu svojí objednávku hned zruším. Měl si to říct!" už jsem se chtěla zvednout ze židle a vyletět jako raketa k číšníkovi, ale Justin se začal smát. Nechápavě jsem se podívala a on vytáhl desítky tisíc bankovek. Okamžitě jsem se usadila a řekla mu, ať to hnedka schová. Nepotřebuju být přepadena bandou puberťáků, kteří by ty peníze využili pro koupení drog.

,,Pověz mi, Justine," zeptala jsem se ho s plnou pusou, ,,co budeme dneska ještě dělat?" polkla jsem a sousto palačinky jsem zapila džusem.

,,Víš, že je to překvapení, to za prvé. A za druhé, nemluví se s plnou pusou," mrknul na mě. Na chvíli bylo ticho a v klidu jsme oba jedli, než Justin prolomil to, poněkud už trapné, ticho.

,,Volal Ti Jaxon?" Zavrtěla jsem hlavou a při té myšlence jsem byla trochu smutná. Je to můj kluk a moc ho asi nezajímám, třeba má někoho jiného. ,,Promiň, vidím, že Tě to zasáhlo. Nebudeme si tím kazit den ano? Máš narozeniny a čeká Tě ještě mnoho překvapení," usmál se.

Dojedli jsme snídani a vydali jsme se na další dobrodružství. Opravdu jsem Justinovi vděčná, že mi on dnes dělá společnost a dělá moje narozeniny speciální.