Fate or bet ?

57.část

Z POHLEDU NICOLE

Stála jsem v letištní hale s pugetem růží v ruce, kde si nás s Jaxonem všichni natáčeli a holky kolem nás brečely. Tak, co si holka může víc přát než puget v ruce a kluka v klečící pozici hrajícího na kytaru? I mě slzy stékaly po tváři. Už jenom kvůli tomu jak dojemné to gesto je a kvůli tomu, že mě opouští. A ještě k tomu na mé narozeniny.

Jaxon dohrál na kytaru a já mu hned skočila kolem krku a on se mnou zatočil. Všichni začali tleskat a pískat. 

,,Kde je Justin, lásko?" Rozhlídla jsem se po hale, ale nikde v davu jsem ho neviděla.

,,Zřejmě čeká v autě. Nevím, vyběhla jsem rychle za tebou," dořekla jsem a ještě jednou jsem ho pevně objala. ,,Na jak dlouho mi odjíždíš?"

,,Tak uvidíme jak to půjde, ale jelikož je to pro mě nové, tak měsíc. Ale až budu víc zaběhlý může to být až na tři měsíce," řekl a moje srdce přestalo bít. Až tři měsíce?! Co je to sakra za práci?

,,Proč si mi nic neřekl a co to vůbec je za práci?" vyptávala jsem se zvědavě. 

,,No, toho jsem se bál, že se zeptáš," poškrábal se za krkem. To mi to jako nemůže říct? Zatvářila jsem se nechápavě a tím jsem mu naznačila, aby mluvil dál. ,,No jde o foc-" přerušil ho hlas z reproduktorů.

,,Let číslo DY 5937 společnosti Norwegian odlétá v 15 hodin na Kanárské ostrovy. Východ otevřen u brány C9."

,,Sakra za chvilku mi to letí a ještě musím jít přes kontolu. Musím jít lásko, napíšeme si. Miluju Tě," dal mi pusu na pusu a odběhl. Nechal mě tam stát s růžema, ve kterých byl dopis. Slzy se mi draly do očí a pak vyšly napovrch. Stála jsem tam deset minut a pak mi došlo, že venku čeká Justin. Pomalým krokem jsem se odebrala k Justinovo autu a mlčky jsem si sedla. Justin byl úplně zticha a ani nic neříkal na můj puget růží.

Když jsem růže pokládala dozadu na zadní sedadlo, viděla jsem ten dopis. Tak jsem si ho vzala do ruky a začala číst. Mezitím Justin vyjel a někam jsme jeli. Opět překvapení.

,,Drahá Nicole, až si budeš číst tenhle dopis, budu pravděpodobně čekat na svůj let nebo už budu ve vzduchu. Vím, že odjíždím na tvoje narozeniny, ale jindy to nešlo. Potřebují mě tam teď. Určitě se budeš nyní zlobit, že jsem Ti o tom neřekl dřív a neřekl jsem Ti ani o jakou práci jde. Upřímně, bál jsem se, že mi to zatrhneš, ale Justin mi říkal, že bych měl začít taky vydělávat a přispívat na jejich barák. Tak mi dohodil tuhle práci. Jde o ježdění dvakrát do roka do teplých krajů jako je například Florida, Maledivy, Mallorca nebo Kanárské ostrovy. Budu fotit supermodelky. Už jako malej jsem snil o tom, být fotografem a nyní si svůj sen můžu splnit. Budu jezdit na dva měsíce většinou, ale Justin se zmínil někdy i o třech. Slibuju, že si sem jednou uděláme výlet jenom my dva na hodně dlouhou dobu. Je to dobře placená práce, takže to nebude problém. Něco Ti určitě přivezu, na to se spolehni. Až se vrátím tak spolu budeme trávit mnoho času. Slibuju, že si budeme volat a psát každý den. I když je tam časový posun osm hodin, tak to zvládneme. Musíme si věřit. Musíme věřit v nás. Moc Tě miluju a už teď mi chybíš. -Jaxon" 

Dočetla jsem dopis a nevěděla jsem, jak reagovat. Mám být šťastná za něj nebo mám šílet, že bude tak dlouho pryč? Ano, jsem naštvaná, měl mi o té práci říct dřív a měli jsme se o tom pobavit. Navíc, nechápu proč ho Justin musel posílat tak daleko, věřím, že je daleko víc pracovních nabídek tady v okolí a za slušnou cenu. Fotit supermodelky? Tak o tom radši pomlčíme, protože se ve mně vaří kotel žárlivosti a zlosti. Jak může takový vztah může vydržet, když si ani neříkáme všechno? Náš vztah má teď čelit takovéto zkoušce? Takové vzdálenosti. To nezvládneme. Navíc na tak dlouho. Já umírám, když nemám někoho po boku sotva pár minut natož nemít u sebe svojí polovičku tři měsíce.