Fate or bet ?

5.část

Z POHLEDU NICOLE

,,Mami? Co ty tady děláš?" zeptala jsem se jí potichu, když jsem viděla, že jde přímo mým směrem. ,,A co tady dělám já?" koukla jsem na ní. Furt mlčela. Arrgh...To jako semnou nemluví? Koukla jsem jejím směrem a viděla sebe jak ležím na nemocničným lůžku a u mě seděl J-Justin?

,,On tam sedí celou tu dobu, za tím co ty jsi v kómatu. On rychle jel za tebou, aby Tě viděl. On přemluvil doktory, aby u tebe mohl sedět. Nicole, on není špatný člověk" ´řekla mamka a já na ní koukala s otevřenou pusou. Tak tohle mi řekne, ale kde to jsem, to né? Ach jo. ,,A teď už běž" řekla a než jsem stačila něco říct, rozplynula se. Ano, rozplynula se mi přímo před očima.

Pomalu jsem otevírala oči a viděla Justina, jak svírá mou ruku v té své. Asi spal, protože nevěděl, že jsem se probudila.

,,Justine?" zašeptala jsem, ale nic. ,,Justine" řekla jsem už trochu normálněji. Trochu jsem ho šťouchla ukazováčkem do zad, aby se probral a myslím si, že to zafungovalo.

,,A-ahoj Nicole. Skvělý ty už ses probrala!" řekl celkem ospale. ,,Jak se cítíš?" zeptal se.

,,Bolí mě břicho a připadá mi, že na mě spadl obrovskej kámen a jakoby mi rozmáčknul obličej" trochu jsem se pomrvila na posteli.

,,No doktoři říkali, že jsi byla akutní případ, ale na úmrtí to nevypadalo. Měla si prý silné krvácení břicha a spoustu ran na obličeji, ale dostaneš se z toho.Prý neví za jak dlouho Tě pus-" nedořekl poslední slovo a já mu skočila do řeči.

,,Justine, jsem ráda, že tu alespoň někdo byl, no, ale proč to děláš? Vždyť mě nenávidíš a teď si tady, semnou, proč? Co odemně za to chceš? Jdi domů" řekla jsem a nechtěla se mu dívat do očí. Stačil mi pohled na něj a věděla bych, že jsem to říkat neměla. Ano, jsem ráda, že tu byl, ale co tu dělá zrovna on? On je ten kdo mě nenávidí a děláme si naschvály. Jestli po mě něco chce, tak ať to řekne narovinu a nechodí kolem horké kaše.

,,Ale Nicole, já" nedořekl to a já se na něj koukla pohledem alá No co ty? Tak mluv ne? Očividně neví co chtěl říct. ,,Já nechci nic. Prostě, já sám nevím co tady dělám, ale vím, že..No prostě, myslel jsem si, že budeš mít radost" řekl to, ale vůbec si tím nebyl jistý. Jenom jsem pokroutila hlavou.

,,Justine, jdu domů" smutně jsem na něj koukla a on se sebral a odešel. Zazvonila jsem na sestřičku, aby přišla. Čekala jsem asi 5 minut, než vlítla do dveří.

,,Ano slečno Smith, potřebujete něco?" zeptala se mě a já jen na ní ohromeně čuměla. Tak já se proberu z kómatu a ono je všechno v pohodě. Ahá. ,,Zavolala by jste mi doktora prosím?" falešně jsem se usmála a ona pro něj došla.

,,Dobrý den slečno Smith. Jak se cítíte?" zeptal se mě a něco hledal v papírech. ,,No bolí mě břicho a celý obličej mě bolí" řekla jsem skleslým hlasem. ,,Nebojte se, vše bude v pořádku. Pokud vše proběhne bez komplikací, zítra Vás pustíme domů" řekla a odcházel.

Zase jsem si lehla a koukala na bílý strop. Nevím, jak to teď bude doma, no rozhodně nejsem dvakrát nadšená, že se tam musím vrátit. Zkoušela jsem usnout. Sice mi trvalo dlouho než jsem usla, ale nakonec se mě zmocnila únava.

Z POHLEDU JUSTINA

Nakonec se mi toho doktora podařilo přemluvit, abych tu mohl zůstat. Vůbec jsem nechápal co dělám, opravdu ne, ale něco mi řikalo, že je to správné. Zůstal jsem tam a seděl u její postele na nepohodlné plastové židli. Nevěděl jsem jestli to mám udělat, ale překonal jsem se a chytl její ruku do té svojí. Koukal jsem na ní, jak spí. Byla tak sladká, ale zárověň tak bezmocná. Byl bych nejraději, kdybych to mohl vzít na sebe a já bych tam ležel místo ní. Byl jsem hrozně utahanej a asi jsem usnul, protože jsem nic nevnímal. Měl jsem okolo sebe tmu.

Vzbudil jsem se na to, že mě někdo šťouchnul do zad. Když jsem otevřel oči, úviděl jsem Nicole.

,,A-Ahoj Nicole. Skvělý ty už ses probrala!" řekl jsem celkem ospale, ale byl jsem nadšený. ,,Jak se cítíš?" zeptal jsem se.

,,Bolí mě břicho a připadá mi, že na mě spadl obrovskej kámen a jakoby mi rozmáčknul obličej" trochu se pomrvila na posteli. Bylo mi jí líto. Asi ještě neviděla svůj obličej. Měla ho samou modřinu.

,,No doktoři říkali, že jsi byla akutní případ, ale na úmrtí to nevypadalo. Měla si prý silné krvácení břicha a spoustu ran na obličeji, ale dostaneš se z toho.Prý neví za jak dlouho Tě pus-" nedořekl jsem poslední slovo a Nicole mi skočila do řeči.

,,Justine, jsem ráda, že tu alespoň někdo byl, no, ale proč to děláš? Vždyť mě nenávidíš a teď si tady, semnou, proč? Co odemně za to chceš? Jdi domů" řekla a já viděl jak uhla pohledem. Nechtěla se mi dívat do očí, to jsem poznal. Celkem mě to ranilo, že si myslí, že jsem až tak hnusnej. No já vím. Děláme si naschvály, nemáme se dvakrát tolik v lásce a já tu teď sedím a držím ji za ruku.

,,Ale Nicole, já" nedořekl jsem to, protože jsem nevěděl co mám říct. Já od ní nic nechci, proč bych měl? ,,Já nechci nic. Prostě, já sám nevím co tady dělám, ale vím, že..No prostě, myslel jsem si, že budeš mít radost" řekl jsem to nesebejistým hlasem. Nebyl jsem si ničím jistý. Vůbec nemám tušení co to semnou je, natož, abych si byl něčím sebejistý.Vlastně jsem zalhal. Věděl jsem, že nebude mít radost. Nevěděl jsem co říct a tak jsem plácnul takovouhle kravinu a lež. Kroutila nademnou hlavou a já nevěděl, co mám říct. Po chvíli ticha, to ale přerušila.

,,Justine, jdu domů" řekla smutným hlasem a já poznal, že to nemá cenu a jet domu. Vzal jsem si svoje věci a odcházel.

Nasednul jsem do auta a jel domů. Ostatní by to udělali jinak. Šli by se ožrat a zasunout, ale já ne. Já pojedu domů a uklidním se. Vrátím se zpět do svého režimu a budu dělat, že to co se dnes a včera stalo se nestalo.

Uznávám, že tahle část byla o ničem ano? Protože se to tam vlastně opakovalo, ale máte se na co těšit, protože 6. část  (nebo 7. část) by se měla rozjet. Nebo jako né rozjet, ale stane se to. No buďte trpěliví :DD Pokud tu bude tak 22 a víc votes, 8-10 komentů bude nová část :33 Samozřejmě je to jenom na Vás :)* Ale možná to přidám i když tolik vote a komentů nebude, ale to jenom MOŽNÁ ! :DD Takže doufám, že se Vám část líbila a kdo by chtěl věnování napište si. Já nekoušu :)* :DD ♥

Jinak věnování je pro @SandraRepakova :) Doufám, že jsem to napsala dobře :DD