Fate or bet ?

22.část

Z POHLEDU NICOLE

Jsem velmi naštvaná. Jak jsem mohla prohrát? Na skateboardu už jezdím od osmi let. Není to moc, ale za chvíli to už bude deset let. Je pravda, že teď jsem měla pauzu a tolik jsem nejezdila, jako když jsem byla ještě prcek.

To byly časy. Každý den s culíčkama a širokým úsměvem na tváři jsem chodila do školy. Máma mě vyzvedávala a pak jsme jely domů a udělaly si holčičí odpoledne nebo si pamatuju, jak jsme jednou jely do nákupního centra a máma mi koupila bílé lodičky.

Druhý den jsem si je vzala do školy a přidala jsem si úplně jinak. Ještě lepší než kdykoliv předtím. Čím to vlastně bylo? Ano, už vím. Protože mi je koupila mamka a navíc se mi líbil jeden kluk. Jmenoval se Zac. Byl to blonďák s očima jak oceán. Tak krásně modré s průzračné. Rty tak plně růžové. Až teď jsi vzpomínám, jak dokonalý byl.

Už si ani nepamatuji, kdy naposledy jsem ho viděla. Asi před třemi lety? Ano, nějak tak.

Ráda by jsem ho zkontaktovala, ale nemám jak. Jeho číslo nemám, ani adresu, prostě nic, jak bych ho mohla najít. Chybí mi můj nejlepší kamarád. Ano, Zac byl můj nejlepší kamarád od první třídy. Až do deváté jsme kamarádili, ale pak šel každý na jinou školu. No, od té doby nemám kamarády. Proto nesnáším školu a tátu od doby, kdy zabil mou matku. On může za tu autonehodu. Dávám mu to za vinu.

Zase mi nad tou vzpomínkou ukápla slza. Justin už je doma a já taky. Sedím na posteli s přemýšlím. Začala jsem tím, že mě Justin naštval jeho výhrou výzvy a skončila jsem u mámy, opět.

Do dnes nechápu, jak se to mohlo stát. Vím, že přemýšlím furt nad tím samým, ale nad čím, by jste mysleli vy, kdyby Vám matka umřela při autonehodě a žijete s otcem, který Vás nenávidí a bije. Nic příjemného, pro nikoho. Přemýšleli by jste, proč žijete tam, kde žijete. Budete si vyčítat, že za to všechno můžete vy a budete se nenávidět. Nikdo Vás nemá rád. A tenhle pocit, já znám.

Jak jsem ležela na posteli, uslyšela jsem hlavní dveře. Otec. Výborně, přijde mi, že kdykoliv o něm mluvím a není tu, z čistá jasna se náhle objeví. No, není můj život "krásný".

Dolů jsem pro jistotu nechodila, ale jelikož se ozvala děsná rána, začala jsem být zvědavá. Nesmím, nechci chodit dolů, protože nehodlám být celá poničená a zlomená. Mít další modřiny? Nestačí, že mám na každém kousku nějakou? Pro otce zřejmě ne.

Další rána. Řev. Smích. On tady není sám? Nemohla jsem to vydržet a zvědavost zvítězila.

Opatrně jsem otevřela dveře a z lehka našlapovala. Šla jsem potichu dolů po schodech a strach, že mi něco otec udělá, rostl. Sem tam schod zavrzal, proto už jsem se v jednu chvíli chtěla otočit a utíkat zpět do svého pokoje.

,,Pojď sem ke mě baby" slyšela jsem otce.

,,Jste opilý pane" řekla, pravděpodobně nějaká žena.

,,Když řeknu, aby si šla ke mě, tak půjdeš!" zařval otec. Ou, měla bych se sebrat, pokud nechci skončit, jako tato žena. Ale má zvědavost byla větší.

Nakoukla jsem pouhým koutkem oka do obýváku a viděla ženu s hnědými vlnitými vlasy a s menší postavou. Chudinka, zapletla se s nesprávným mužem v nesprávný čas.

Přemýšlím nad tím, že bych ji mohla zachránit a otec by ublížil mě a né jí. Třeba má děti, kteří na ní čekají doma. Už je skoro osm hodin a její manžel má o ní určitě taky strach.

,,Tati, nech tu mladou ženu být!" zakričela jsem a stoupla si před ní. Otec zrovna napřahoval ruku, tudíž jsem to schytala já. ,,Au" zasyčela jsem při dopadu na tvrdou zem.

Otec si mi stoupl na nohu a okamžitě se mi vrátila bolest, kterou mi tehdy způsobil otec. Jak jsem přišla pozdě domů a druhý den jsem musela jít do nemocnice? Ano, tak se ta bolest vrátila. Něco takového jsem četla na interentu. Přišlo mi to jako naprostá kravina, ale teď se mi to potvrdilo.

,,Utečte paní!" zakřičela jsem na tu mladou ženu, která jenom s vyděšenými oči přihlížela. V mžiku, se ale sebrala a byla pryč.

Koukal jsem se na otce, kterému pískala pára z uší.

Z POHLEDU JUSTINA

Mám tak skvělou náladu! Přijdu si jako král. Vůbec nejsem narcis, ale pocit, že Vám bude sloužit někdo jako je Nicole, o kterou jste se vsadili, je naprosto úžasné. Stoupám výš a výš. Co nevidět skončí se mnou v posteli, tra da dá a je to. Možná bych mohl zkusit něco až se uvidíme. Snad to bude co nejdřív.

Teď si vlastně uvědomuji, že jsem dneska nebyl ve škole. Je pátek, no tak nemá cenu chodit do školy v sobotu, to by udělal jen blázen. No dobře, když je zítra ta sobota pozvu si Nicole. Budu stoupat do nebes, až se dotknu poháru. Už přesně vím, jak to bude probíhat. Film, líbačka, postel. Ta představa je úžasná.

Pomalu jsem si kráčel domů, protože jsem se po cestě ještě stavil v baru a kouknul se po nějaké té kočičce, ale nic moc teda. Natož, že je to nejznámější klub v L.A, tu moc pěkných čičinek nemají. Myslím v baru. Ale kdyby tam byla Nicole, to by bylo jiné. Ajkaramba! To bych tam chodil denno denně.

Začínám mít úchylné myšlenky a to by nedopadlo dobře. Šel jsem pomalu cestou až k našemu baráku. Velkému baráku.

Už byl v dohledu, tak jsem trochu přidal, protože se začalo trochu stmávat a já už chtěl být doma a v pohodě. Hodit nohy na gauč, zapnout si televizi a relaxovat. Pohodička, žádný stres.

*     *     *

,,Justínku" zakřičel Fredo a hodil po mě polštář.

,,Fredouši" udělal jsem na něj úšklebek.

,,Co děláš?" zeptal se mě a já to nechápal. No, abych Vám to vysvětlil. Fredo má i své mentální stránky. Například teď. Sedím vedle něj a on po mě hodí polštář. Zeptá se mě co dělá, přitom sedí vedle mě a společně koukáme na telku. Je někdo více nenormálnější něž on? Ne.

,,Koukám na televizi, překvapivě" pro větší efekt, jsem poukázal prstem na telku před námi.

,,Aha" pokrčil rameny a naprosto mě ignoroval. Ještě jsme takhle koukali na televizi půl hodiny, no a pak přišel Ryan. Teda podle mrmlání, jsem si myslel, že je to on.

,,Čau Ryane" zakřičel Fredo na Ryana, který si minimálně deset minut sundaval boty. Nic, žádná odpověď se nám nedostala.

Otočili jsme svá těla na gauči a kdo prošel úplně na mol chodbou? Ryan. Kdo nás totálně ignoroval? Ryan. Kdo nechápal o co tu jde? Já a Fredo. A kde je vlastně Chaz? Nikdo neví...

Omlouvám se, že dlouho nebyla, ale problémy doma. Není to výmluva, ale tak, aby jste neřekli, že na Vás kašlu, tak, tak to prostě není. Jsem k Vám upřímná. Doufám, že se Vám tahle část líbila a děkuju za minulý počet votes u minulé části a celkově za to, že to čtete a doufám, že nepřestanete :) Thank you ! ♥