Fate or bet ?

3.část

Z POHLEDU NICOLE

,,Už se těším, až mi bude 18. Vypadnu z toho baráku, vypadnu z tohohle města" řekla jsem si pro sebe a vzlykla. Po chvilce jsem se uklidnila a šla si sednout na lavičku.

Seděla jsem tam víc jak hodinu a jenom jsem tam tak seděla a koukala na ostatní jak skejtujou. Byli fakt dobří. Doufám, že někdy budu taky tak dobrá.

Začalo se stmívat a já se rozhodla, že už půjdu domů. Samozřejmě se mi nechce, protože jestli uvidím tátu a táta uvidí mě, tak si zase budu muset zamaskovávat modřiny. Ach jo, proč já takhle musím žít?

Šla jsem domů a doprovázeli mě jen pouliční lampy, které mi na tu cestu domů svítily. Kopala jsem do kamene před sebou a přemýšlela jsem o své minulosti.

Máma mi umřela, když mi bylo sedm. Zabila se při autonehodě. Byla tam máma, můj otec a já. Všechno jsem to viděla. Táta na ní řval a neustále dokola jí něco vyčítal. Já nejsem jediná, kterou otec bije. Bil i mou matku. Každý večer, přišel opilý a pak mámu surově zbil. Ráno když jsem jí viděla jak u jídelního stolu popíjí čaj, nemohla jsem to vydržet. Měla jsem na otce vztek, hrozný vztek. Vždycky jsem mámu objala a řikala jsem jí, že to bude dobrý a ona jenom přikyvovala. Nevěděla jsem jak jí mohu pomoc. Tohle se opakovalo měsíce, ale do té doby, než to, co se stalo mi změnilo život.

Asi kolem 14:00 jsme s mamkou vyjeli za tátou do práce, protože on měl auto v opravně. Pak jsme zastavili před vchodem a čekali tam asi 5 minut, než se táta objevil u auta. Nastoupil a my vyjeli. Museli jsme jet ještě nakoupit, ale tátovi se nechtělo. Byl hrozně podrážděný a pak si to vybil na mámě.

,,Ty malá couro. Nenávidím Tě! Už s tebou nechci žít, chápeš? Furt mi ležeš doprdele!" začal na ní křičet i když já nevím ani proč. Možná to bylo, protože každý večer, když jsem chodila spát se rodiče hádali. Nevím o čem a ani jsem to poslouchat nechtěla.

,,Prosím nekřič. Je tu Nicole" zašeptala máma. ,,No a co? Mě nějakej malej fracek nebaví. Furt ho živit!" řekl táta a začal na mě šmatat. Mámě se to nelíbilo a začala dávat jeho ruce odemně pryč.

,,Nešahej na mě!" zakřičel a dal jí facku. Máme se do očí nahrnuly slzy a už ani neviděla na cestu. Začala jsem se bát, protože auto nabíralo rychlost a já začala v duchu panikařit.

,,Mami! Elisabeth!" zakřičeli jsme s tátou najednou. Křik. Náraz. Bolest. Oheň. Sanitka. Nemocnice. Kde je moje máma?

Když jsem zjistila, že je máma mrtvá, rozbrečela jsem se a uzavřela jsem se do sebe. Nikoho jsem nikdy nemilovala tak, jako svoji mamku. NIKDY.

Pak se mě snažili utěšovat, ale nepomáhalo to. Vylezla jsem z postele a utíkala pryč. Vyběhla jsem před budovu a běžela někam, kde budu od všech pryč a hlavně kde budu sama. Kolena jsem měla přitáhnutá u těla a hlavu jsem si do nich zabořila a jenom jsem brečela. Nic jiného jsem v tu chvíli nedělala. Mám pocit, že za její smrt mohu já. Ano jsem to já.

Nad svou minulostí jsem se smutně zatvářila a postavila si skejt před sebe a jela ještě kousek na něm k domu. Otevřela jsem dveře, skejt položila vedle botníku a už jsem bežela do svého pokoje. Skočila jsem na postel a zabořila hlavu do polštáře. Křičela jsem a brečela, až mě z toho všeho přepadla únava.

Z POHLEDU JUSTINA

Ležel jsem v posteli a dá se říct, že jsem ještě spal. Tak jsem se trochu pomrvil na posteli, ale nějak jsem cítil, že mi někdo nebo něco leží na ruce. Tak jsem otevřel oči a naskytl se mi pohled do Acaciiných modrých očí.

,,Dobré ráno" promluvila na mě sladkým hlase. ,,Dobré" usmál jsem se. Posadil jsem se a vylezl jsem z postele. ,,Kam jdeš?'' řekla Acacia, když jsem vycházel z pokoje. ,,Do kuchyně a pak se půjdu vysprchovat'' usmál jsem se a už jsem scházel schody dolů do kuchyně.

Byl jsem v kuchyni a na pultu ležel rozvalenej Chaz. Začal jsem se smát, ale jenom v duchu, aby mě neslyšel. Vzal jsem ze skříňky tu největší sklenici, kterou jsme tam měli a nalil do ní vodu. Krůček po krůčku jsem šel co nejblíž k němu a BUM! Vylil jsem všechnu vodu na něj. 

,,Jakej kretén?!" hned se posadil a začal se porozhlížet po místnosti, ale až do té doby než se podíval na mě a na to, jak držím v ruce tu sklenici. ,,Ty...ty....ty si to odskáčeš! Pomsta bude sladká! A když už říkám sladká, tak bude to ta nejsladší!" zakříčel na mě a hned se zamnou rozeběhl. Samozřejmě, jak jsme lítali po baráku jsme tím všechny vzbudili. No, alespoň jsem se pobavil já.

Hrozná...! Já to vím, protože...arrghhh -_- Příjde mi o ničem, ale já doufám, že alepsoň Vám se to líbilo. Jestli někdo chcete věnovaní, napište si :) Jinak se omlouvám, že je tak krátká, a že dlouho nebyla, ale četla jsem jiné a mě nic nenapadalo a do toho škola. Však to znáte. Možná části budou kratší, ale o to jich bude více :33 Thanks all !

-Hope U Like It ♥