Z POHLEDU NICOLE
Ráno jsem se vzbudila s úsměvem na tváři. Koukla jsem se z okna a svítilo sluníčko. To je poněkud převapující, jelikož je začátek podzimu. No, jsem ráda, že svítí. Položila jsem se zpátky do postele a vzala si mobil. Najela jsem na facebook a viděla jsem novou žádost. Byla od 'Zamilovaný Jaxon'.
Ověřila jsem si podle profilovky, jestli to je ten, kterého jsem včera poznala. A ano, byl. Žádost jsem potvrdila a hned mi naskočila nová zpráva. Byla od Jaxona, jak jinak.
Jaxon: Dobré ráno princezno :3
Já: Dobré ráno. Jak jsi mě našel?
Jaxon: Stačilo zadat tvé jméno, jelikož tvoje příjmení stále neznám a pak se podívat podle profilového obrázku. Jinak ti to tam strašně sekne :*
Zasmála jsem se a hned na to mi přišlo upozornění typu: ,,Zamilovaný Jaxon se líbí váš profilový obrázek" On dokáže vykouzlit úsměv na tváři.
Já: Nojo, ty seš strašně šikovnej :D
Jaxon: Máš dneska čas?
Já: Možná. Proč?
Jaxon: Chtěl bych Tě zase vidět a někam si s tebou vyrazit :3 :)
Já: Mám to brát jako rande?
Jaxon: Klidně, můžeš. Pokud chceš, ber to jako rande, ale jestli nechceš rande, tak je to další seznamování. Nebo-li, čistě kamarádská schůzka :) :D
Já: Tak dobře. V kolik? Spíše až navečer, prosím :)
Jaxon: Dobře. V osm Tě mohu vyzvednout?
Já: Domluveno, zatím ahoj.
Jaxon: Ahoj.
Dál už jsem neodepisovala, protože by se to neskutečně táhlo. Jakmile jsem zavřela okénko chatu Jaxona, naskočila mi nová zpráva, tentokrát od Justina.
Justin: Dobré ráno Nicole..Jak se máš? Nechceš dneska někam vyrazit?
Aha, najednou mi všichni napíšou jestli nemám čas? Tak proč ne? Já na tohle nejsem zvyklá a na společnost kluků, už tuplem ne.
Já: A kdy? Na večer už něco mám..
Justin: Vrr, ty dračice! 3:D Kdopak je ten šťastný?
Já: To Tě vůbec nemusí zajímat :P
Justin: Fajn :( Nechtěla by si k nám? Nebo můžeme jít na oběd, do kina, do parku, do divadla, do skate parku, do ZOO...
Já: Do ZOO! :3
Justin: Doufal jsem, že to napíšeš. Dobře, tak za dvě hodiny kousek od skate parku? Je tam takové odlehlé místo. Určitě to najdeš ;)
Já: Platí, zatím se měj.
Justin: Za chvíli, krásko.
Facebook jsem vypla a šla se dolů nasnídat. Seběhla jsem schody a šla jsem do kuchyně. Vytáhla jsem si mléko, ze skříňky misku a z horní poličky kukuřičné cereálie. Pár jsem si jich nasypala do misky a následně je zalila mlékem. Mléko jsem vrátila zpět do lednice a ze šuplíku si vzala lžíci. Sedla jsem si s ke stolu, lépe řečeno k ostrůvku. Zdálo se mi, že je tady nějaké ticho a to se mi nelíbilo.
Vstala jsem z barové stoličky a přešla k přehrávači. Strčila jsem tam USB kabel, který vedl z přehrávače do mého mobilu a já si pustila písničku od Ariany Grande - Break Free.
(Čtěte pomalu! Klidně si písničku puste, ale jestli nechcete nemusíte. Mě se u toho docela dobře psalo →)
Vrátila jsem se zpět do kuchyně ke své snídani. Snažila jsem se dálkovým ovládáním to tady rozjet. Dala jsem to hodně nahlas. Hudba hrála až k sousedům. Jedla jsem snídani a přitom si zpívala. To je tak úžasné. Hned mi to zvedne náladu. Je krásné slunečné ráno, já mám dobrou náladu a přitom si zpívám. Co jiného si přát? Mít barák pro sebe, repráky na plné pecky a zpívat si. Né, že bych to uměla. Prostě ten pocit miluju a mohla bych se tady furt opakovat o tom, jak je to skvělé, ale to není třeba. Vy ten pocit určitě znáte.
,,This is the part when I say I don't want ya
I'm stronger than I've been before
This is the part when I break free
Cause I can't resist it no more
This is the part when I say I don't want ya
I'm stronger than I've been before
This is the part when I break free
Cause I can't resist it no more"
Zpívala jsem si a jedla cereálie. Vím, že je neslušné mluvit či zpívat s plnou pusou, ale who cares. Říká se, že když člověk zpívá u jídla, bude mít bláznivou mámu. U mě to teda neplatí. Já mám spíš tátu debila. Ale nekažme si tak krásné ráno mým, psychicky narušeným, otcem.
Z POHLEDU JUSTINA
Jelikož jsem měl dvě hodiny na to se připravit, než se sejdu s Nicole, rozhodl jsem se, že si dám ještě tak hodinu spaní. Mě stačí jen deset minut na to se vysprchovat, obléct a dojít kousek za skate park. Ale asi pojedu autem, protože do ZOO, která je odsud asi půl hodiny, se mi pěšky jít nechce. Občas jsem velmi líný, přiznávám se. Mobil jsem schoval pod polštář a opět zaspal.
* * *
Probudil jsem se s otlačenou tváří a se znecitlivělou rukou. Vůbec jsem ji necítil a jemně mě v ní šimralo. Musel jsem se tomu zasmát, že jsem necítil ani to, jak si s rukou ohýbám prsty k sobě. Doufám, že to chápete. Vůbec mě to nebolelo, což by jiní lidi nedokázali. Jsem prostě talent.
Kouknul jsem se na hodiny a bylo půl jedenácté. Aha. Docela ten čas letí. Dobře, chill. Mám půl hodinky na to se připravit. To stíhám.
Vylezl jsem rychle z postele a šel do koupelny. Svlékl jsem ze sebe tepláky a boxerky a nahý jsem zalezl do sprchy.
Vlažná voda dopadla na mou rozpálenou pokožku a to bylo více než uklidňující. Nejdřív se Vám do sprchy nechce, ale pak by jste pod ní vydrželi hodiny a hodiny. Tak blažený pocit. Vymáčkl jsem na sebe trochu šampónu a pak si ho rozetřel po celém těle. Šampón jsem pak opláchl a chtěl vylézt ven ze sprchy, ale zapoměl jsem si umýt vlasy. Normálně bych to nijak moc neřešil, protože se mi málo mastí, ale kvůli Nicole všechno. Chci se jí líbit. Tak jsem tedy zalezl zpět pod sprchu a umyl si vlasy.
Když jsem byl hotový, šel jsem zpátky do pokoje a musel se dát nějak dokupy. I když teda nemám nějaké elegantní oblečení nebo tak něco, tak jsem si na sebe dal nějaké černé chachi momma kalhoty, bílé tílko a na to takovou šedou mikinu bez rukávů. Swag.
Vzal jsem si mobil zpod polštáře a kouknul se na hodiny. Mám pět minut. Okay. Hodil jsem nohy na ramena a utíkal dolů po schodech. Obul jsem si červené boty a šel jsem do garáže. Nastoupil jsem do své tygrované audi a vyrazil ke skate parku.
* * *
,,Ahoj Justine" řekla Nicole, aby upoutala mou pozornost. Stál jsem k ní zády.
,,Ahoj" otočil jsem se a usmál se. ,,Můžeme jet?" poukázal jsem má své auto a Nicole letmo přikývla.
Přešli jsme ke straně spolujezdce a já jí otevřel dveře. Děkovně se na mě podívala a já za ní zavřel. Obešel jsem auto a nasedl na místo řidiče. Nastartoval jsem motor a vyjeli jsme.
Omlouvám se, že část nebyla dlouho, ale je to kvůli mému nevlastnímu otci -.- Doufám, že se Vám alespoň tato část trochu líbila a já se pokusím napsat další, co nejdřív :)
ČTEŠ
Fate or bet ?
FanfictionCopyright ©2014 |Michelle309| Každým dnem mám pocit, že potřebuju umřít. Nemám co ztratit. Žiju s otcem, který mě týrá. Nemám sourozence, ani mámu. Chci umřít, nebo ... najdu snad někdy, někde nový domov? Budu konečně jednou zas...