Fate or bet ?

60.část

Z POHLEDU NICOLE

Nevěděla jsem, co na to říct. Byla jsem zaskočená a zmatená.

,,Justine, budu upřímná," nadechla jsem se, ,,ty víš, že chodím s Jaxonem. Teď to nejde, ale třeba jednou budeme spolu, ale to záleží na osudu. Co se má stát, stane se. Ale i na to možná nedojde, protože ty si dominantní typ člověka a prostě takovej úplně odvázanej a já jsem takovej zaprdlík," zasmála jsem se. Justin se díval pořád do stropu. Znervózňovalo mě to.

,,Skvěle bychom se doplňovali," řekl zničeho nic Juss. Já jsem si jenom oddychla, protože takovouhle sentimentální chvilku jsem u něj nečekala. Nevěděla jsem, co mu na to mám říct. Není to jen o vzájemném doplňování, jde o víc. Důvěru, intimitu a všechno okolo. Já jsem v tomhle nováček, ale potřebuju, aby všechno bylo perfektní. Zakládám si na tom. 

Podívala jsem se na Justina, pak jsem vstala a odešla. Absolutně beze slov. Prošmejdila jsem si zbytek horního patra a pak jsem narazila na Jaxonův pokoj. Vstoupila jsem a nějaké oblečení bylo na zemi, něco na posteli a celkově tu byl trošku nepořádek. Přešla jsem k jeho stolu, kde měl spoustu kabelů, předpokládám od počítače a.. mou fotku. Podívala jsem se na ni a usmívala jsem se hrozně moc. Měl mě tu od začátku vztahu, protože tahle fotka byla z našeho prvního rande. Srdce mi bylo strašně rychle, krev mi kolovala v žilách a dech se zrychloval. Ihned jsem vytáhla telefon a napsala mu zprávu.

,,Strašně moc mi chybíš lásko. Doufám, že si co nejdřív zavoláme! Dej mi vědět, až budeš mít čas. Miluju Tě ♥ -Nicole"

Zandala jsem mobil opět do kapsy a odešla z pokoje. Scházela jsem po schodech když v tom mi přišla sms.

,,Taky mi strašně chybíš. Cítím se tak hrozně sám, jak tu nejsi. Přileť zamnou baby. Zavoláme si dneska v 8 večer tvého času. Buď na skypu a buď přesná lásko! Taky Tě miluju!!! - Jaxon"

Začala jsem se červenat. Nevím, jak zvládnu tak dlouhou dobu bez něj. 

Z POHLEDU JUSTINA

Zase jsem to posral. Nevím, proč mi na tom tak záleží. Proč mi začíná záležet na ní. NE! Dost! Žádné další podobné myšlenky. Hoď se zase do svého stylu Justine. Víš, co ti udělala ta poslední. Všechny jsou stejný. Nepodléhej. Soustřeď se. 

Vstal jsem z postele a rozhodl se, že po zbytek dne ji budu ignorovat. Dneska večer si půjdu zapařit, abych si připomněl starý časy. 

Sešel jsem dolů po schodech a zamířil si to do obýváku, ale v tom mě zastavila mamka.

,,Justine? Nerozmysleli jste si to? Nechcete povečeřet s námi?" Vím, že by si Nicole přála jít spíš na večeři, ale zase nemůžu být až tak hodný. Už jsem chtěl mamce říct, že zůstaneme, ale zas mě něco zarazilo. Nechci ji zkazit 18. narozeniny tím, že na ní budu hnusný a večeři jsem už ji slíbil.

,,Promiň mami, ale dneska ne. Stavím se jindy slibuji," dal jsem ji pusu na čelo. 

,,No dobře, ale beru Tě za slovo, takže jestli na to zapomeneš tak uvidíš!" vztyčila prst a zasmála se. 

,,Nevíš kde je Nicole?" zeptal jsem se mamky. 

,,Myslím, že se šla podívat na zahradu. Jinak moc milé děvče," usmála se a otočila se zpět ke své práci v kuchyni. Vyšel jsem na terasu a u bazénu seděla Nicole. Máčela si nohy do ledové vody a vlasy ji vlály ve větru. Jak z filmu.

,,Omlouvám se," přisedl jsem si. ,,Zapomeneme na to, co se stalo, ano? Už se to nikdy nebude opakovat," podal jsem ji ruku jako náznak slibu. Potřásli jsme si a usmáli se. 

,,Jo a ještě jsem Ti chtěl říct, že tak za deset minut vyrazíme, abychom se stihli převléknout. Máme přece rezervaci na večer, takže si vezmi ty šaty ze skříně, které jsem Ti koupil," usmál jsem se na ni a ona jenom přikyvovala.

,,Děkuju Ti moc za ty nejhezčí narozeniny. Nevím, jak Ti tohle všechno oplatím, protože tohle pro mě ještě nikdy nikdo neudělal a jsem z toho pořád v rozpacích. Vážně ani nevíš jak moc to pro mě znamená." Objala mě.

,,Jednou mi to oplatíš, to se neboj..."