Fate or bet ?

4.část

Z POHLEDU NICOLE

Ráno jsem se vzbudila na sucho v krku. Venku bylo hnusně a pršelo, no mě to nevadilo, protože to byl nádherný den na ležení v posteli a koukání na film. 

Ukazováčkem jsem si setřela ospálky z očí a šla dolů do kuchyně. Vzala jsem si pomerančový džus a nalila ho do sklenice a tu sklenici položila na tácek. Pak jsem si připravila ingredience na lívance. Ty byly hotové a já si je polila medem a okolo toho jsem si dala nakrájené jahody. Dala jsem to na tácek spolu se skleničkou. Ze šuplíku jsem si ještě vytáhla vidličku a nůž a to tam taky položila. Uchopila jsme tác do ruky a vynesla si ho nahoru do pokoje. Položila jsem si ho na postel a došla si pro notebook, který jsme měla položený na stole. Vzala jsem si ho taky do postele. Naorvnala jsem si polštář, přikryla se dekou, protože byla celkem zima u mě v pokoji a na břicho si položila tácek s jídlem a na kolena notebook. 

Najela jsem na složku 'Filmy' a první jsem jen tak jezdila s myší nahoru a dolu a přemýšlela co si pustím a nakonec jsem si pustila "PAŘBA VE VEGAS" Miluju ten film. Koukala jsem se, když uprostřed filmu jsem slyšela bouchnutí hlavních dveří. 

,,Nicole!" zařval táta až jsem z toho nadskočila. Nic jsem neřikala, jenom jsem tam mlčky seděla. ,,Nicole, tak sakra ozvi se!" znovu zakřičel a já rychle sklapla noťas a opověděla mu: ,,Tady jsem. Nahoře, u sebe v pokoji" řekl jsem trochu vyklepaným hlasem. Notebook jsem dala na stůl a opět skočila do postele. 

,,Tady jsi. Proč mi nebereš mobil?!" zakřičel a začal se ke mně přibližovat. ,,Já jsem nevěděla, že si mi volal" odmlčela jsem a natáhla se pro mobil ,,nic mi nepři-. Aj. Tati promiň já jsem nic neslyšela" řekla jsem a v půlce se mi zlomil hlas. Jenom jsem pocítila štiplavou bolest na mé tváři, kterou dobře znám. Otočila jsem hlavou tím směrem a hned mi na druhé tváři přilítla další.

,,Přestaň mě bít!" zakřičela jsem, ale přitom jsem to šeptala. Vytáhl mě za ruku a shodil mě na zem. Kopnul mě do břicha. A víte za co? Za to, že jsem mu nebrala mobil, vždyť jsem nic neslyšela. Mlátil do mě hlava nehlava. Pak mi dal ještě pěstí do obličeje a doufám, že už bylo po všem, protože víc si nepamatuju. 

Vzbudila jsem se a snažila se zvednout, ale nešlo to. ,,Mami!" zakřičela jsem, ale nic. Moje máma už tu dávno není, je tu ten zazobanej debil, kterej mě mlátí do bezvědomí. Nevím co je lepší, jestli tu zůstat a překonat to, nebo prostě skoncovat to a jít za mamkou. Slza mi stekla po tváři. ,,Mami, proč. Proč nemůžu jít za tebou? Proč mě k tobě nepustíš? Už tu dál nechci být, mami" zašeptala jsem a pevně se držela za břicho. Pak jsem zase měla před sebou tmu.

♣♣♣

,,Nicole, jestli někomu něco řekneš, to co se stalo, zabiju Tě" řekl mužský hlas. Byl to otec. Co tady dělá? A kde to jsem? 

Rozlepila jsem oční víčka a ostré světlo mě zasáhlo do očí tak jsem si hned rukou zakryla oči, ale problém byl v tom, že jsem tu ruku nemohla ani zvednout.

,,Nebojte slečno, my se tu o Vás postaráme" řekl pro mě neznámý ženský hlas. ,,Kde jsem?" zašeptala jsem skoro neslyšně. ,,V nemocnici" řekla a dál už jsem nevnímala.

Z POHLEDU JUSTINA

,,Dobře lidi, to by stačilo!" zastavil jsem se a to samé udělal i Chaz. Samozřejmě, že všichni byli celý rozespalý teda až na mě a na Chaze. My jsme se pořádně proběhli po baráku.

Všichni šli k televizi a já si šel do kuchyně pro pití a pro něco k jídlu. Kluci zapli telku, která byla slyšet až do kuchyně takže jsem to slyšel taky.

(song →)

,,Včera večer byla mladá dívka přivezena do kalifornské nemocnice jako vážný akutní případ. Nikdo neví jak se jí to stalo a její otec se nám svěřil, že nebyl doma. Okolo 2 hodiny ráno, byla operována a na sále byla 3 hodiny. Pak ji převezli na lůžko, kde je pod neustálým dohledem lékařů. Pokud jste byli svědkem, že ji někdo napadl, zavolejte na 158. Pomůžete tak jí a i jejímu otci" dořekla to ta moderátorka a všichni byli z ticha. Já jsem stihnul zahlédnout její tvář a stál jsem tam jako přikovaný. Přišla ke mě Accacia a objala mě, ale já jí odstrčil. Proč vlastně tohle dělám? Mělo by mi to být jedno, ale není. A proč? Já sám neznám na tuto otázku odpověď.

Popadl jsem klíče od auta a vyjel k nemocnici. Jel jsem jako šílený. Sakra proč? Nevím. Ale jedním jsem si jistý. Tohle si nikdo nezaslouží a ani Nicole. Přejel jsem k nemocnici. Ani jsem nedoparkoval a už jsem bežel do nemocnice.

,,Dobrý den. Jak je na tom Nicole Smith, potřebuju jí teď hned vidět" řekl jsem na tu recepční, která se na mě jenom přiblble usmívala. ,,Dobrý den. Omlouvám se, ale za slečnou Smith jít nemůžete" řekla a já jenom zavrtěl nechápavě hlavou. ,,Proč ne?!" zvýšil jsem na ní trochu hlas. ,,Je v komatu a navíc je po operaci a potřebuje klid" řekla a začala se přehrabovat v nějakých papírech. Bouchl jsme pěstí do stolu a začal si jí hledat sám. 

,,To nesmíte pane!" řekla, ale já ji ignoroval. Šel jsem až nakonec chodby a tam jsem zabočil do prava. Tam byli speciální lůžka. Možná, že právě tam je. Nevím co to do mě vjelo a ani nevím proč to dělám, ale mám pocit, že je to vůči Nicole správné. Došel jsem tam a přes žaluzie viděl jak tam leží napojená přes přístroje. Ah! V okamžik kdy jsem ji tam takhle spatřil, mě zasáhla obrovská rána do srdce. Kouknul jsem zas na ní a nespustil jsem oči. Ani jsme nemrkal, nic. Jenom jsem na ní tak tupě zíral přes žaluzie.

,,Pane, co tu děláte? Sem nesmíte!" řekl mužský hlas za mnou a tahal mě pryč. ,,Ne prosím, já tu musím být" ,,Nemůžete!" řekl a tahal mě pryč. ,,Tak mi alespoň řekněte, jestli přežije a půjdu" řekl jsem a zastavil se. 

,,Kdo jste? Jste její příbuzný?" zeptal se mě a já nevěděl co odpovědět. Když řeknu, že nejsem, nic mi neřekne, ale když...,,Jsem její přítel" řekl jsem a poškrábal se na zatýlku. ,,Dobře, takže Vám to tedy povím" odmlčel a za tohle bych ho klidně i zabil. Sakra, já už to chci vědět. ,,Určitě tu šance je, byl to sice akutní případ, ale, že by to bylo na úmrtí to ne. Měla silné krvácení břicha a spoustu ran na obličeji, ale dostane se z toho. Nevíme nebo nemůžeme odhadnout za jak dlouho ji budeme moci pustit. Je mi to líto" řek a odešel.

Až toho hajzla najdu, zabiju ho.

Musím říct, že nevím proč jsem to takhle zdramatizovala, ale něco mi vlítlo přes nos a takhle to je. Příjde mi to..nevím. Ani já jsem to takhle nečekala, takže pokud se Vám část nelíbila, pochopím to :// :DD Ale i tak doufám, že se Vám to líbilo. Kdo by chtěl věnování, nebojte se a napiště si o něj. Budu jedině ráda ! ♥

Jinak část věnuji @ivoka44 Ten tvůj koment. Bože...musím si ho číst furt dokola a když jsem ho četla poprvé usmívala jsem se jak debil :33 Ty naše chaty..nevím. Prostě přijdeš mi jako fajn holka atd. Mohla bych tady psát esej o tobě, ale podle mě to nepotřebuješ slyšet. Ty to sama musíš vědět :)) Love you! ♥