Fate or bet ?

19.část

Z POHLEDU NICOLE

Uběhla čtvrtá hodina a Justina jsem ještě neviděla. Nevím, kde je. Vlastně, počkat! Mělo by mi to být jedno. Nesmím se s ním bavit. Musím se mu výhybat. Určitě by se vyptával, na tu záležitost, u nás doma. Je hodně tvrdohlavý a tak si nedá pokoj, ale já mu to nemůžu říct. Né, ted. Možná mu to jednou řeknu, ale o tom silně pochybuji. I kdybych mu věřila, tak mu to neřeknu. Já prostě nechci a nepotřebuju, aby lidi věděli co prožívám. Myslím si, že by to bylo ještě horší než doposud.

Zazvonilo se na další hodinu, což mi napovědělo, že mám chemii. Bože, jak já ten předmět nesnáším. Vzala jsem si svoje učebnice, zabouchla skřínku a šla do třídy. Když jsem vcházela, uviděla jsem Justina a vedle něho Miley, jak se mu hrabe ve vlasech. Divím se, že už nemá ty ruce zlomené. Justin nesnáší, když se mu někdo hrabe ve vlasech. Teda, co jsem alespoň slyšela.

Zazvonilo se a já usedla do volné lavice, zase úplně vzadu. Ještě než přišel učitel, si vedle mě někdo sednul. Ten někdo, byl Justin.

,,Ahoj" řekl a usmál se na mě, čímž na mě vycenil ty svoje bílé zoubky. I když je právě teď úplně k sežrání, tak se nesmím nechat obalamutit.

,,Hmmm..." zamrmlala jsem a opět si vytáhla svůj blok. Justin na mě kouknul a nadzvedl jedno obočí. Ignorovala jsem ho, ale on se prostě nedal.

,,Co je? Stalo se něco? Řekneš mi už, co se stalo ten den, kdy jsem u Vás doma byl?" promluvil ke mě. Kouknul se na mě prosebným pohledem, alé já mu to prostě neřeknu. Proto jsem se přihlásila a čekala jsem na to, až mě učitel vyvolá.

,,Ano slečno Smith?" kouknul se na mě učitel tázavým pohledem.

,,Udělalo se mi nějak nevolno" řekla jsem a snažila se znít slabě, což se mi taky podařilo.

,,No, nevypadáte nejlépe. Dobrá, pro dnešek Vás pustím domů" letmo se na mě usmál a já mu úsměv oplatila. Vzala jsem si svůj batoh, hodila si ho na záda a chtěla vyjít ze třídy.

,,Počkat, mohl bych Nicole doprovodit?" řekl Justinův hlas za mnou. Hbitě jsem se otočila a když jsem viděla jak se ke mě blíží, tak jsem začala utíkat. Ano, začala jsem utíkat po celé škole, abych našla východ.

,,Nicole, stůj!" zakřičel na mě Justin a když jsem chtěla otevřít hlavní dveře od budovy školy, narazila jsem Justinovi do hrudi.

,,Au" zasyčela jsem, když jsem dopadla zadkem na zem.

,,Uh, promiň. To jsem nechtěl. Jsi v pohodě?" podal mi Justin ruku a já jí přijmula.

,,Děkuju za pomoc, ale teď už jdu domů. Není mi dobře a chci se prospat" uhnula jsem pohledem a chtěla obejít Justina, ale on mi pokaždé zaterasil cestu. ,,Justine" dupla jsem si nohou.

,,Ne, dokud mi neřekneš, co se tady děje. Navíc, není ti tak špatně, když si tady před pár minutama utíkala po celé škole, předemnou" zašeptal mi do ucha, až mi z toho naběhla husí kůže.

,,Řeknu ti to..." odmlčela jsem a vyběhla ze školy. ,,Až se mi bude chtít!" zakřičela jsem za běhu a u toho se smála jak blázen. Běžela jsem přes silnici a tam zrovna jel kamión.

Z POHLEDU JUSTINA

,,Řeknu ti to..." odmlčela. Pak mě obešla a bežela ven ze školy. ,,Až se mi bude chtít!" zakřičela a bežela se smíchem dál. Okamžitě jsem běžel za ní. Holka si chce hrát na honěnou jo? Zrovna když běžela přes silnici, jel tam kamión.

,,Ne!" zařval jsem z plných plic. Viděl jsem jak se zastavila a nemohla dál. Skočil jsem po ní, vtáhnul jí do náruče a odtáhl jí pryč. Dopadli jsme na trávník. ,,Jsi normální?!" zakřičel jsem na ní, div, že jsem jí nepoprskal svými slinami. Za tenhle den, jsem minimálně šestkrát na někoho zařval. Především na Nicole.

Když Nicole dlouho neodpovídala, kouknul jsem se na ní a viděl její vykulené oči. Byl jsme celkem zděšený z toho, že nevím co se děje. Jak mám tuhle sázku vyhrát, když mi nic neříká?

,,Nicole, co se děje? Řekni mi to. Podržím Tě. Neboj se. Jestli ti někdo ublíží něbo ti už ublížil, musíš mi to říct. Takhle nevím jak ti mohu pomoc. Nemusíš se ničeho bát. Já jsem tu pro tebe, vždycky budu" šeptal jsem jí do ucha uklidňující slova. Oči už neměla tak veliké, spíš se jí zavíraly. Byla tak krásná, tak nevinná. Problém, je v tom, že si moc nepamatuji, kde bydlí. Byl jsem tam asi jednou nebo dvakrát. Proto jsem jí vzal do náruče a šel s ní ke mě domů.

Ano, šel sem s ní asi dvacet minut v náručí. Když už jsme byli konečně u mých dveří, tak jsem musel zazvonit, protože klíče jsem měl někde v kapse a vytáhnout jsem je nemohl, probudil bych Nicole. Tak jsem teda zazvonil a čekal asi deset minut, než mi přišel otevřít Chaz.

,,Justine, nečekal jsem, že Nicole znásilníš. Víš, až si to budete rozdávat, má být při vědomí" Chaz se zasmál, ale mě to moc vtipné nepřišlo. Ještě, kdyby zmínil tu sázku, no tak by to Nicole mohla slyšet a já bych nevyhrál. Což by bylo fakt špatný, protože Bieber neprohrává, nikdy.

,,Pššt, chápeš, že Tě mohla slyšet?" oprsknul jsem ho a vynesl Nicole nahoru, do svého pokoje. Otevřel jsem dveře, za sebou je zas zavřel a položil jí na postel. Přemýšlel jsem, že jí nechám spát v oblečení, ale to není nikomu příjemné. Proto jsem se rozhodl, že jí alespoň svléknu do spodního prádla.

Přešel jsem tedy k ní a mikinu, společně s tričkem, jí přetáhl přes hlavu. Na sobě měla černou krajkovanou podprsenku. Musel jsem se držet. Už jenom to, že jí tady vidím ležet v podprsence mě vzrušuje. Klídek Justine. Tak jsem se zpět vrátil k tomu, v čem jsem skončil. Rozepnul jsem jí její kytičkované kalhoty a stáhnul je dolů. Hm, černá tanga. Ta holka mě hodně překvapuje. Jak ležela na té posteli, jenom ve spodním prádle a já měl v trenkách bouli jak zeměkoule, měl jsem chuť jí políbit. Měl jsem chuť jí vzbudit a ukázat jí, jak dobrý v posteli jsem. Ale musím se krotit.

Proto jsem si sundal svoje oblečení a lehnul si k ní. Přitáhnul jsem si jí co nejvíce k sobě a nasával vůni jejích vlasů. Takhle jsem usnul. S nádhernou dívkou v mém pokoji, v mé posteli a v mém objetí.

Tu sázku musím vyhrát.

Já sem kutil :D Né, dělám si srandu..Takže, doufám, že se Vám tahle část líbila a doufám, že se Vám ještě story vůbec líbí :) Pokud jste spokojení tak napište koment a dejte vote :3 Pokud nejste spokojení, napište mi do komentářů svůj názor a proč a co bych měla vylepšit ! Jinak děkuju za komentáře na minulé části..Byla bych ráda, kdyby to takhle bylo pořád. Nicméně, koukala jsem, že story už má přes 10,300+ reads a byla bych ráda, kdyby se zvedli votes.. Nedělám limity (zatím), ale ani to nijak nemám v plánu. Pokud se nezhoršíte :( Chce někdo věnování na další část ? Věnuji to tomu nejkrásnějšímu komentáři ♥

Věnování pro @HeartAttack94 Snad se ti líbila a děkuju za komentář O:)