Fate or bet ?

41.část

Z POHLEDU NICOLE

Z Jaxonových slov jsem se doslova rozplývala jako mléčná čokoláda na jazyku. Ale pokud se mě těmito slovy snažil získat do postele, tak se mu to nepovede, protože nejsem jedna z naivních holek.

,,Pojď, ještě je tu jedna věc, co ti musím ukázat" promluvil po chvíli ticha Jaxon. Vzal mě za ruku a následně na záda a utíkal se mnou na nějakou horu. Doslova to byla hora a když mě donesl až nahoru, zjistila jsem, že je to útes, pod kterým se nachází úplně průhledné moře. Byl to vskutku nádherný pohled. Sami na ostrově, kde Vás obklopuje průzračné moře.

,,Není to nádhera?" řekl Jaxon.

,,Dokonalost" opravila jsem ho. Usmála jsem se a pak jsem se otočila a vydala jsem se zpátky k lodi. Jaxon mě doběhnul a vzal mě za ruku.

,,Už jsem se zmínil, že jsem nejšťastnější kluk na světě?"

,,Myslím, že ano, ale můžeš to klidně říct znovu" koukla jsem na něj a kousla se do rtu. Vlasy mu spadly do obličeje a koukal na mě jeho hnědými oči. V tom se Jaxonův obličej změnil na Justinův a křičel na mě Děvko. Zastřásla jsem hlavou a opět jsem viděla krásný Jaxonův kukuč, kterým si mě získal i v tom obchodě.

,,Neměli bychom se vrátit už domů?" zeptala jsem se Jaxona, který byl v podpalubí, zatímco já jsem si četla nějaký magazín o módě a opalovala se.

,,Proč?" řekl Jaxon, který se objevil vedle mě se sklenicí pomerančového džusu. ,,Pitnej režim, zlato" usmál se na mě. Vzala jsem si od něho sklenku a napila se. Osvěžující.

,,No, co tady chceš ještě dělat? Nic zvláštního tady není" pokrčila jsem rameny.

,,Ty si teda romantik" povzdychl si a odvázal loď od pařezu. Vydali jsme se směrem k pevnině. Zpět domů.

* * *

,,Můžu si zkusit kormidlovat?" zeptala jsem se asi po hodině, když už jsem se nechtěla opalovat. Podívala jsem se na Jaxona a ten jen přikývl. Vyletěla jsem jako střela za ním.

,,Hlavně pomalu jo?" zasmál se. Zběsile jsem přikyvovala. Předal mi kormidlo nebo-li volant lodě a teď sem to tu měla pod kontrolou já. ,,Tohle je jako sen" řekl Jaxon.

,,Co?" otočila jsem se na něj na chvíli a pak zpět před sebe.

,,Ty a já. Sami dva na moři a jenom takhle ve spodním prádle mi tu kormidluješ přímo před očima. Pohled na tvůj krásný a pevný zadek mě dělá nadrženým, zlato" přišel ke mně a obejmul mě na podbříšku. Zachvěla jsem se, když jsem ucítila jeho bouli v těsných boxerkách. Zavrtěla jsem zadkem, načež mi Jaxon slastně vzdychl do ucha.

,,Potřebuju, aby si mě udělala, lásko" kousl mě do ušního lalůčku.

,,Dej si odstup, chlape. Mám nějakou práci, budeš si muset vystačit sám" sáhla jsem po námořní čepici a nasadila jsem si ji na hlavu. Plácla jsem se po zadku a mrkla na Jaxona, který na mě prosebným a vzrušeným pohledem koukal. Prosil mě o to, abych ho udělala. Otočila jsem se dopředu a užívala si pocitu, že jsem mu to celkem nandala.

Z POHLEDU JUSTINA

Ráno jsem se vzbudil na gauči s pivem v ruce. Nějaká kalba? Všiml jsem si, že hned na sedačce vedle ležel vytuhlej táta. Pařba s tátou? Vyvalil jsem oči. Nakonec jsem si vzpomněl na včerejšek a hned mi došlo, že nic nebylo. Jenom jsme kecali, popíjeli, komentovali filmy a fandili sportovním týmům. Zvedl jsem se z pohovky a šel jsem do sprchy. Nevoněl jsem úplně nejlépe a sprcha je start do nového dne.

Svlékl jsem ze sebe všechno oblečení a dopřál jsem si pár minut klidu a teplé sprchy. Poté, co jsem se umyl, jsem vyšel do svého pokoje s ručníkem okolo pasu a ze skříně jsem si vybral nějaké čisté boxerky a nějaké bílé džíny s červenou košilí. Vrátil jsem se zpět do koupelny a jen tak si prohrábl vlasy a následně navoněl. Vrátil jsem se do pokoje, který jsem si důkladně prohlédl. Šel jsem do svého šatníku, ve kterém jsem měl tajnou krabici. V té krabici jsem měl fotky s mojí holkou. Bývalou. Vypadala jako Nicole. Už jsem o tom mluvil. Zlomila mi srdce. Vyspala se semnou a pak utekla druhý den. Slehla se po ní zem.

Prohlížel jsem si fotky a všechny vzpomínky se mi vybavily. Všechny dny s ní jsem žil jako by byly moje poslední. Byl jsem neuvěřitelně šťastný. A konečně jsem našel někoho, kdo mi ho pomalu vrací. Ta osoba je Nicole. Ale moje debilita je větší a já jí nadávám a bože! Choval jsem se jako největší idiot. Musím s ní mluvit. Musím to napravit. Vzal jsem tu krabici do ruku a s ní jsem sešel schody dolů, kde jsem si vzal klíče a opustil dům.

Nasedl jsem do auta a jel až na kraj města, kde byla taková velká zřícenina hradu. Nikdo tam už nechodí, ale hned pod tím bývalým hradem je moře. Dá se říct, že teď je z toho útes. Velká skála. Velká zřícená skála útesu. Dobře, slovní hříčky mi moc nejdou. Konečně jsem byl na dálnici, po které jsem to ještě více rozpálil. Netrvalo dlouho a už jsem odbočoval na opuštěnou lesní cestu. Zastavil jsem, z auta jsem vystoupil společně s krabicí v ruce. Běžel jsem co nejrychleji a když jsem byl skoro u konce, otevřel jsem krabici a tu jsem hodil do moře. Najednou se rozlétlo milión fotek. Spolu s fotkami se rozlétly i moje vzpomínky. Trochu mě to bodlo do srdce, ale jsem muž a musím to ustát.

Díval jsem se, jak fotky pomalu dopadají na hladinu moře, které následně braly vlny. Cítil jsem pocit úlevy. Můžu začít znovu.

S pohledem Justina jsem spokojená :) To je asi poprvé, ale přijde mi to hezky napsané :D Trochu si zvednu sebevědomí, ale jsem spokojená a doufám, že vy taky :) Snad se Vám část líbila a potěší mě každé vote a komentář :3 Děkuju! ♥

A všichni buďte happy a jezte čokolády a usmívejte se, protože mám dneska narozeniny :3 Takže tohle je taková malá narozeninova část O:)