Fate or bet ?

71.část

Z POHLEDU NICOLE

Vzbudilo mě štěkání Buddyho. Rychle jsem se posadila na postel a z ničeho nic mě ovanul studený vzduch. Naskočila mi husí kůže a podívala jsem se k oknu. Bylo otevřené úplně dokořán. Zavřela jsem ho a v tom udeřil blesk a spustil se prudký liják. Buddy se schoulil do klubíčka a kňučel. Sehnula jsem se k němu a začala ho utěšovat.

,,Neboj se, je to jenom bouřka," hladila jsem ho po hlavičce. ,,Jsem tu s tebou. I když taky nejsem úplně fanoušek bouřek," zakřenila jsem se. Vstala jsem a šla se podívat do ledničky. Měla jsem hlad. Při myšlence z čeho mi tak vyhládlo jsem se usmála. Včerejší večer byl tak super. Jaxon si vážně vzal do hlavy to, že ho chci poznat víc a tak krom vášnivých chvil jsme měli i příjemné a hlubokomyslné konverzace. Vytáhla jsem si mléko z lednice, natáhla jsem se po cereáliích a misce. Když jsem zalévala cereálie mlékem, někdo zazvonil a leknutím jsem mléko rozlila vedle po lince. Zanadávala jsem si a začala jsem utírat rozlité mléko. Znovu se bytem rozezněl zvonek. ,,Už jdu!" Přiběhla jsem ke dveřím a otevřela je. Stála tam celá zmoklá Chelsea se svým pejskem. 

,,Ježíši, co tady děláš?!" vyhrkla jsem a vtáhla ji do objetí.

,,Můžu dál?" sklopila hlavu. Horlivě jsem přikyvovala a zatáhla jsem ji za ruku dovnitř. Řekla jsem ji ať se svlékne, dala jsem ji své suché oblečení a ještě ji přikryla dekou.

,,Dneska to není úplně sluníčkové californské ráno že?" odlehčila jsem tu situaci.

,,To ne," usmála se a hladila Buddyho a Cigyho po hlavě (pozn.: Cigy = pes Chelsea).

,,Dáš si kafe, čaj nebo kakao?" zeptala jsem se.

,,Kakao, prosím."

,,Dobře, kakao je na cestě. A co tu vlastně děláš? Teda, né že bys mě nějak otravovala, ale jen tak z čistého nebe se tu objevíš..." podívala jsem se na ni.

,,Byla jsem s Cigym na procházce, když začalo lejt a tvůj barák byl blíž než náš a co si budem, domu se mi nechtělo a navíc jsem tu jednu noc zmizela a nedala pak o sobě ani vědět." V tu chvíli jsem si vzpomněla, jak u mě měla Chelsea spát, ale chtěla dojít pro Cigyho, jenže se pak už neozvala a já usnula.

,,Pravda, vidíš to, já úplně zapomněla promiň. Musela jsem pak usnout a ráno jsem si nevzpomněla, že jsem ti nenapsala nebo tak." Nahodila jsem smutný výraz a Chelsea to přijala. ,,To je v pohodě," dodala. Donesla jsem ji kakao a společně jsme si sedly na postel.

,,A jak to doma u Vás vůbec vypadá?" 

,,Máma je vystresovaná z táty, kterej není prostě ve svý kůži. Nevím, co je s ním furt špatně," soucítila jsem s Chelsea. Při představě, že jsem její sestra a tajím ji to, mi běhá mráz po zádech. ,,A co vůbec tvoje rodina?"

,,Mamka umřela při autonehodě. Už je to docela dávno," sklopila jsem pohled. Chelsea mě pohladila po zádech. 

,,A co tvůj táta?" Spolkla jsem knedlík v krku, když ho zmínila. Ani nechci vědět, co dělá. Ten člověk pro mě skončil.

,,Dobrý, asi." Neměla jsem vážně náladu se o něm bavit a Chelsea to dle mého tónu hlasu poznala a na víc se neptala. Zbytek jsme strávili povídáním si, teda dokud nepřešla bouřka a silný déšť. Hnedka potom jsme vyrazily s pejsky na procházku. Bylo to osvěžující, vyjít na chodník, nadechnout se čerstvého vzduchu a nevdechovat ten smog aspoň na chvíli. Zašli jsme do takového menšího parku, kde jsme pustily Buddyho a Cigyho na volno, aby se proběhli a pohráli si. Sedly jsme si na lavičku, kde jsme měly o všem přehled.