Fate or bet ?

23.část

Z POHLEDU NICOLE

,,Co si to udělala?!" zařval na mě můj otec a šťouchl do mě. No, on do mě nešťouchl, on do mě vrazil, až jsem spadla na zem.

Proč se říká, že člověk dvakrát do stejné řeky nevstoupí? Proč? Já se v ní namáčím pořád dokola a už mě to opravdu přestává bavit!

Člověk, aby furt čekal, než dospěje a mohl si dělat co chce. To jako budu muset čekat jeste čtyři roky, než mi bude dvacet jedna? Tak na to zapomeňte. Až mi bude osmnáct, což se pomalu, ale jistě blíží, tak už se pakuju.

Je pravda, že jsem to mohla udělat už dávno, ale podle mě by to nedopadlo dobře..

Nevěděla jsem, o čem mám teď mluvit. Ani nemám sílu vydat hlásku, natož na něj z plných plic křičet. Ale přece nechci, aby ostatní ženy trpěli, to budu radši trpět já.

,,Tati! Vždyť ty ženy kvůli tobě trpí. Jsi ubožák! Každý den si přitáhneš nějakou a akorát jí ublížíš. Pomyslel si někdy na to, že má třeba děti, kteří o ní umírají strachy, protože ještě není doma. Nebo, pomyslel si na to, že má třeba muže, který jí nadevše miluje a ty jí taky znásilníš a zbiješ? Ááá, počkat..Ty si na to nikdy nemyslel, protože jsi jenom bezcitný hajzl!" začala jsem se pomalu zvedat a otec se ke mě nebezpečně přibližoval. 

Byla jsem už u hlavních dveří a tak jsem se rozhodla, že alespoň pro dnešek strávím noc jinde než tady s tímhle bezcitným nemilosrdným a krutým idioten. 

Nahmatala jsem kliku, prudce otevřela dveře a vyběhla ven. Otec nečekal a běžel za mnou, ale stále jsem měla viditelný náskok. Jestli se teď zastavím, budu toho nesmírně litovat. Proto jsem zase naplno rozeběhla, až se mi z toho lýtka zapalovala.

Rovinka. Doprava. Doleva. Rovně. Už mi docházel kyslík. Ještě jednou zabočit a jsem tady. Ohléhla jsem se, zda běží táta za mnou, ale při mém trocha štěstí, neběžel. Začala jsem se neskutečně radovat. 

Koukla jsem se, kde jsem a byla jsem před nákupním centrem. Hmmm, tady jsem dlouho nebyla, ale zase, když nemám peníze, nemám tady co dělat. Můžu se tady maximálně procházet a koukat na oblečení. 

Vešla jsem dovnitř a ovál mě přijemný klimatizovaný vzduch. Nadechla jsem se a zamířila k výloze s nějkým oblečením. Zrovna měli takovou bílou soupravu ve slevě. Znáte to. Bílé šortky a bílé tílko. Měli to za šest dolarů. To je vskutku skvělá cena, no nevím, zda moje chudá peněženka má v sobě tak moc. 

Mluvím, jako kdybych byla nějaké postižené dítě. Jako kdybych byla někdo, kým by nikdo nechtěl být. Jako kdybych byla chudá. Jsem ráda, že alespoň nemám oblečení po tátovi. To bych ani tak nenosila. Povzdychla jsem si a zahnala svoje myšlenky do kouta. Vešla jsem do toho obchůdku, no spíš obchodu a vzala si to tílko a ty kraťasy, které se mi tak líbily. 

Šla jsem do kabinky, abych si zkusila, jestli mi to padne. Oblékla jsem si to a vypadalo to vskutku krásně. Ano, jsem narcis.

Z POHLEDU JUSTINA

S Fredem jsme na sebe koukali jako sovy. Velký oči. Fredo ukázal gesto rukou, jakože co se mu stalo a já jenom pokrčil rameny, že nevím. Jediné, co se dalo zpozorovat byl on v podnapitém stavu. S Fredem jsme se pomalu postavili a šli jsme nahoru do Ryanova pokoje. 

Otevřeli jsme dveře a on už byl rozvalený přes celou postel a oddychoval. Musel jsem se zasmát. Pošeptal jsem Fredovi, že bychom ho měli nechat spát a ráno ho vyzpovídáme. Šli jsme zpátky dolů. Já jsem šel do kuchyně, abych si něco uvařil, protože jsem měl neskutečný hlad a Fredo se šel koukat asi na telku.

Já jsem si vyndal suroviny na toasty. Dostal jsem na ně fakt velkou chuť. Chtěl jsem si udělat ty zapečené. Nebo opečené? To je jedno. Vytáhl jsem si toustový chleba, sýr, šunku a rajčata. Nějak jsem to splácal dohromady a bylo to. Udělal jsem jich pro jistotu víc, protože člověk nikdy neví, kdy zas dostane chuť a kdo bude chtít taky.

Začal jsem dávat tousty do toustru a začal si je opýkat. Snad víte, vo myslím.

Začal jsem nad jídlem slintat, protože vůně toustů se mi rozplývala přímo pod nosem. Už ss těšim, až si to pořádně vychutnám.

Najednou slyším dupot po schodech. To se do kuchyně žene stádo buvolů?

Už jsem chtěl podat první dva tousty na talířek, ale oba dva mi vyletěly z rukou. Otočil jsem se a viděl Ryana a Chaze. Fredo to samozřejmě nestihl.

Byl jsem docela překvapený, kde se tady najednou vzal Chaz, protože jsem ho ani neslyšel přijít domů. No, však se to dozvím potom.

Ryan a Chaz si přehazovaly tousty z ruky do ruky, protože byly teplé, přímo vařící.

Otočil jsem se zpět k malému toustru a dal do něj zapéct další dva tousty. Sakra, sliny se mi zbývají! Padají mi úplně Niagárské vodopády z pusy. Asi se zbláznim.

*      *     *

,,Díky Justine, že jsi nám udělal večeři. Jseš ten nejlepší, nejochotnější a nejschopnější kamarád, jakého si můžeme přát" zarecitoval jsem to, co bych chtěl slyšet momentálně od kluků.

Pff, jen tak si sem nakráčí, sežerou mi večeři a ani nepoděkujou? No, kde to žijeme?

,,Díky Justine!" všichni řekli sborově. První bylo ticho, ale pak jsme vypukli do obrovského smíchu. Když jsme se zas utišili, Fredo začal téma, které mě hrozně zajímalo.

,,Ryane? Můžeš nám říct, proč si dneska přijel domů úplně na mol? Ani si nepozdravil, nic. Ignoroval si nás" Fredo si u toho podupával nohou. 

Všichni jsme seděli u stolu. Ježiš, teď mi to něco připomělo. Víte jak mají holky takový ty poradny nebo se o někom baví. Vždy si sednou do kroužku, ať sedí u stolu nebo jinde, ale právě teď si takhle připadám. 

Stává se ze mě ženská, to snad ne. Ale, pro jednou to neuškodí, snad, doufám.

,,No, já jsem byl v baru" promnul si Ryan za krkem. Tenhle kluk, nám něco tají. Ale co? Vždycky to byl takový strašpytel a většinou se vezl se skupinou, ale teď mi přijde jako vyměněný. 

,,Bez nás?" zešílel Fredo. A je to zpátky. Jeho mentální stránka...

Doufám, že část dávala smysl a že se vám líbila. Zanechte koment a vote..Část jsem chtěla přidat už dřív, no zasekla jsem se u pohledu Justina a proto je část až dneska. Zkusím si pár částí kdyžtak předepsat, ale nic neslibuju :D Děkuju, že to čtete..Moc to pro mě znamená a jsem ráda, že tady můžu být, můžu psát a být prostě mezi Vámi. Jste nejlepší:3

Část je věnována mé oblíbené, dneska už dospělé slečně. @ivoka44 tady máš věnování ! Část je bohužel nezáživná, no, pokusím se ti to jindy vynahradit. Přeju ti všechno nejlepší k jedinečným 18-tinám (?) ! Už jsem ti psala, tak doufám, že podruhé slohovku psát nemusím (i když tamta za moc nestála), ale hope you enjoy this part. Happy Birthday honey, I love you so much ♥