Fate or bet ?

20.část

Z POHLEDU NICOLE

Ráno jsem se vzbudila celá usměvavá a do růžova. Právě teď ležím v posteli, se zavřenýma očima a oddychuju. Sluníčko mi svítí do očí a tak je těžka otevírám. Otevřu je a cože? Kde to jsem?! Kouknu se vedle sebe a tam leží, sladce se usmívající, Justin. Chvíli jsem se na něj ještě koukala, ale pak jsem se vzpamatovala. Nahla jsem se opatrně přes něj a podívala se, zda tam nemám svoje oblečení. 

Jsem vážně vystrašená. Ležím tady s Justinem, v jedné posteli, a jenom ve spodním prádle. Ze včerejška si pamatuju jen jedno a to, že jsem běžela přes silnici a jel tam kamión. Justin mě zachránil, protože já se nemohla vůbec hnout. Dopadla jsem na jeho svalnatou hruď a on mi začal šeptat uklidňující slova do ucha. Pak jsem musela usnout.

Když jsem se tedy natahovala pro svoje oblečení, přes Justina, tak mi omylem ujelo koleno a já na něj spadla. Okamžitě se vzbudil, chytl mě, hodil mnou o postel a dostal se nademně. 

,,P-Promiň" vypadlo ze mě a přitom jsem se hrozně začervenala. Bylo mi trapně. Ležím tu pod Justinem, jenom ve spodním prádle. Vlastně ležíme na sobě, jen ve spodním prádle. Kdyby nás někdo viděl, myslel by si Bůh ví co. 

,,Uh, Nicole. To já se omlouvám..Panebože, to je trapas" poslední větu, spíš zamrmlal, ale i tak jsem to slyšela.

,,V pohodě" zasmála jsem se na odlehčení situace. Justin ze mě slezl a šel se obléknout. Vytáhl si ze skříně čisté boxerky a nějaké šedivé tepláky. Vzal si to do koupelny a tak jsem se rozhodla, že se zbalím a vypadnu.

Tak jsem tedy vstala z postele a posbírala si svoje věci. Oblékla jsem si je a když jsem chtěla otevřít dveře, otevřely se mi přímo před nosem. V těch dveřích stál Ryan.

,,Uh" odmlčel, kouknul se za sebe a pak zpět na mě. ,,Nicole, co tady děláš? Ty a Justin? Vy-" přerušila jsem ho dřív, než by řekl nějakou kravinu.

,,Ne! Ne, ne, ne...Já a Justin? Pff, ne! To ani náhodou" začala jsem drmolil slovo za slovem.

,,Aha, no...Nemáš hlad? Dole je snídaně" usmál se na mě. Musím říct, že se krásně usmívá. Přikývla jsem, zavřela dveře od Justinova pokoje a šla s Ryanem na snídani.

,,Hm, voní to báječně" zalichotila jsem mu. Ryan se na mě podíval a znovu se krásně usmál.

,,Dáš si lívance se sirupem nebo ovocné palačinky?" furt se na mě usmíval, jako kdyby mu právě jeho vysněná dívka, řekla, že s ním bude chodit.

,,Lívance se sirupem, ale možná si dám i ty palačinky" zasmála jsem se a Ryan společně se mnou. Jsem hroznej jedlík, tak se mi nedivte. Jídlo, je prostě to nejlepší na Zemi. ,,Umh a co tak, že se na mě pořád usmíváš? Máš holku?" mluvila jsem z plnou pusou.

,,Ne, to je. Jenom mě baví Tě pozorovat, jak se láduješ lívancema. Vypadáš opravdu k popukání" mrknul na mě a zase se zasmál. 

,,Tak promiň, ale já lívance miluju. Jak se říká, snidaně je základ dne" pro tentokrát jsem na něj mrkla já.

Z POHLEDU JUSTINA

Šel jsem se do koupelny osprchovat, protože při sprchování se dá dobře přemýšlet. ve skutečnosti moc nevím o čem bych měl přemýšlet. No, maximálně tak nad sebou a svým debilním nápadem. 

Ano, asi nebylo nejlepší jí nechat spát v mé posteli, to přiznávám. Nebo, spíš takhle. Proč jsem jí prostě nenechal ležet u sebe a šel spát dolů na gauč? A proč mě tohle zrovna nenapadlo? Ach jo. Ale co se stalo, stalo se. Už to nevrátím zpět. Ale jsem celkem rád za to, že jsem s ní alespoň mohl ležet v posteli. Musím ještě dodat, že tohle bylo moje nejžhavější ráno a také nejkrásnější. I po ránu vypadá dokonale. 

Vyšel jsem ze sprchy, usušil se a oblékl si svoje nachystané věci. Vyšel jsem z koupelny, následně i z pokoje a scházel schody dolů do kuchyně. Slyšel jsem smích. Vlastně, proč si trochu nezahrát? Šibalsky jsem se usmál nad svojí genialitou a šel do kuchyně.

,,Ááách, dobré ráno" pozdravil jsem je a přešel k Nicole. Objal jsem jí zezadu a dal jí pusu na spánek. ,,Dobré ráno miláčku, jak ses vyspala? Včerejší noc, byla úžasná" jakmile jsem to dopověděl, Nicole se mohla málem zakuckat lívancema a Ryan zrudl vzteky.

,,Cože co?" Nicole se přímo dusila.

,,Ty si to nepamatuješ? Přivedl jsem Tě domů, dali jsme si nějakého toho panáčka, ty si jich měla asi deset a pak si se na mě vrhla. Nemohl jsem odolat" při svém výkladu jsem se usmíval jako sluníčko.

,,Justine, jak jsi mohl?!" přešla ke mě a vrazila mi facku. ,,To není možné, to není možné!" furt si pro sebe mrmlala dokola. ,,To není možné! Usnula jsem, nic se nemohlo stát!" začala brečet. Chtěl bych si hrát dál, ale sázku chci vyhrát a tak končí sranda.

,,Dělám si srandu. Pojď sem" přitáhl jsem si ji k sobě.

,,Idiote, blbečku!" začala se vztekat. Chtěla odemně pryč, ale já svůj stisk zpevnil a tak neměla šanci. Furt do mě bušila a nadávala mi. Vzlykala, ale po nějaké době se uklidnila. Hodně jí to vyčerpalo.

,,Už je to v pohodě?" promluvil jsem asi po dvaceti minutách, co jsme tam stáli.

,,Už mi tohle nikdy nedělej!" varovně na mě podívala a přitom vztyčila ukazováček. Přísahal jsem, že už jí to nikdy neudělám. Ale nikdy neříkej nikdy. Naposledy jsem jí objal a ona se odemně pak odtáhla. ,,Co budeme dělat?" koukla se na mě Nicole. Nudila se.

,,Tak co třeba, kdybychom šli do skateparku si zajezdit. Viděl jsem, že jezdíš na sketu" usmál jsem se na ni.

,,Jakto? Kdy si mě viděl?" byla velmi překvapená.

,,No, jednou jsme s klukama šli si zahrát fotbal, no a čistě náhodou jsme šli okolo skate parku a já Tě viděl. Byla jsi taková smutná, ten den" dopověděl jsem a kouknul na ní.

,,Aha, tak to je fajn. No, můžeme jít?" rychle změnila téma. Bylo mi to divné, ale nějak jsem to nechtěl řešit. Něco mi říkalo, že to mám nechat být.

Moc jste mě potěšili na minulé části a doufám, že to takhle půjde i dál :) Děkuju za 11,920+ reads a 1,000+ votes a 700+ komentů :3 Nevím, jak Vám mám poděkovat ...Moc si toho cením ! Chtěl by někdo věnování na další část ? Stačí si napsat ♥