Fate or bet ?

61.část

Z POHLEDU NICOLE

Justin mě vzal na krásnou večeři. Měli jsme předkrm, polévku, hlavní jídlo, dezert..dvěma slovy spoustu jídla. Byla jsem z toho všeho tak nadšená, že jsem úplně zapomněla na Jaxona. Rychle jsem popadla notebook a snažila se ho zapnout. Vždycky, když něco potřebuju urgentně všechno trvá nekonečně mnoho hodin, ale když nikam nespěchám nebo něco příliš zbabrám, ví o tom během sekundy každý. Zákon schválnosti tohleto. Bylo za dvě minuty 8 a já připravená na skypu vyčkávala na příchozí hovor. Jaxon mi zdůraznil, abych byla přesná jako hodinky, takže to musím dodržet. 

Upravovala jsem si vlasy, pohlédla na hodiny, upravovala si tričko, pohlédla na hodiny, podívala se na mobil, podívala se na hodiny.. Takhle to pokračovalo asi hodinu. Začínala jsem si myslet, že na mě zapomněl.

Bylo něco po deváté a já se rozhodla, že se půjdu umýt. Nemělo to cenu. Ležet a čekat na hovor. Ale tak stane se, že člověk zapomene, jen mě to mrzí.

Svlékla jsem se a zalezla si do sprchy. Umývala jsem si vlasy a celé tělo a přemýšlela u toho, co Jaxon dělá. Jakou bude mít výmluvu? Proč vůbec zapomněl? Klasicky hlava plná otázek bez žádných odpovědí. Vylezla jsem ze sprchy, odběhla si do pokoje pro kalhotky a volné dlouhé triko a vrátila se zpět do koupelny. Stáhla jsem si mokré vlasy do culíku a nanesla si na obličej masku. Přece jen když je ten čas a nechce se mi spát, můžu si udělat chvilku pro sebe. Je třeba o sebe pečovat. Vrátila jsem se na postel a přitáhla si notebook. Během těch 30 minut, co se maska bude vstřebávat jsem si pouštěla nějaká vtipná videa. Normálně bych se některým videím strašně moc smála, ale teď jsem nemohla, ptotože jsem byla zklamaná, že Jaxon nezavolal. Začala na mě padat únava, když v tom mě probralo hlasité vyzvánění skypu.

Jaxon: ,,Lásko? Lásko si tam? Moc mě to mrzí, že jsem se zpozdil o hodinu a půl. Seš tam Nicole?" 

Nicole: ,,Ano jsem," narovnala jsem se. ,,to nevadí, stane se." 

J: ,,Mně to vadí, nechal jsem Tě čekat ani jsem se neozval." Jakmile to dořekl ušklíbla jsem se a jenom přikyvovala. Neviděl mě, takže jsem si to mohla dovolit. ,,Copak děláš lasko moje?"

N: ,,Ležím na posteli ty?" nezaujatě jsem se zeptala. Slyšela jsem jeho oddych.

J: ,,Seš na mě naštvaná že jo? No my jsme teď měli oslavu, pořád máme, takovou uvítací a seznamujeme se tady a je to fajn. Právě sedím u sebe v pokoji, je obří mimochodem, támhle je velká postel...-" v tu chvíli jsem nevnímala a ani jsem se nedívala, co mi ukazuje, protože mi to bylo jedno. Chtěla jsem slyšet jen, že mu strašně chybím a chce zamnou. Zní to sobecky, ale on mi tak zatraceně moc chybí. I když byl dnešní den úžasný, pořád mi tu chybí on, co dělá šedý mrak tomuto dni.

J: ,,...a co si dneska dělala ty?"

N: ,,Chybíš mi, Jaxi." Sklopila jsem hlavu.

J: ,,Zapni si kameru a ukaž se mi," udělal psí očka.

N: ,,Ne, mám pleťovou masku, vypadám jak trotl."

J: ,,Prosím lásko, nechci to říkat dvakrát, nebo přiletím a dostaneš přes zadek," zasmál se.

N: ,,Tak to nehodlám zapnout vůbec," založila jsem si ruce na hrudi. ,,Lekneš se mě.

J: ,,Děleeeeeeeeeeeeeeej!" smál se a já to zapla. ,,Ježiši," poskočil. 

N: ,,Hej!" Ihned jsem to vypla.