Fate or bet ?

24.část

Z POHLEDU NICOLE

Jelikož jsem měla na tílko a kraťasy, rozhodla jsem se, že si je koupím. Přešla jsem tedy k pokladně a podala prodavačce svoje oblečení. Zaplatila jsem a ona mi přes pult podala tašku, ve kterém bylo moje nové oblečení. Nic moc, ale v jednoduchosti je krása.

Vyšla jsem z obchodu a zase jsem si prohlížela různé obchody. Občas, když jsem šla, viděla jsem nějaké stánky s jídlem. Jednou jsem si koupila bagetu, podruhé muffin, prostě takové lážo plážo. Když jsem procházela okolo stánku s hodinkami, jedny mě velmi zaujali. Byly bílé a takové zářivé. Kamínky zářily a blýskaly se, zároveň zdobily okruh hodinek. Oči jsem na nich mohla nechat.

,,Líbí se ti?" vyrušil mě chlapecký hlas. Otočila jsem se a pohlédla do nádherně hnědých očí. Ten kluk, měl blonďaté vlasy, místy i světle nahnědné. Na sobě měl bílou košili a přes to šedivé sako. Rukávy měl vyhrnuté, takže byli vidět jeho, dá se říct, svaly. Na nohou měl obyčejné kalhoty. Trochu volnější. 

,,A-Ano, líbí" usmála jsem se.

,,Já jsem Jaxon" taktéž se usmál. Vzal mou ruku do svých dlaní a políbil mě na hřbet ruky. Gentleman.

,,Já jsem Nicole. Moc mě těší" on jen přikývl na souhlas. 

,,Můžu Tě pozvat na nějaký zákusek?" zeptal se. Přijde mi blbé ho odmítat, ale na druhou stranu, nemůžu jít jen tak s někým pro nic za nic na zákusek, když ho ani pořádně neznám. Ale pravda je, že jak jinak mohu navazovat kontakty? Jak jinak, mohu poznat nové lidi? Jak jinak, se s někým seznámit? Musím se naučit být trochu vyrovnanější, klidnější a akčnější. Víc dobrodružná. Risk je zisk ne?

,,Ale, ovšem že ano" začervenala jsem se. Kývl a já šla za ním. Došli jsme do kavárny a sedli si k nějakému volnému stolu. ,,Řekneš mi něco o sobě?" zeptala jsem se tiše. Byla jsem docela nervózní.

,,A co si dát vzájemně otázky?" kousl se do rtu. Fajn, na tohohle si musím dávat pozor. Ten má něco v úmyslu udělat. Neodpověděla jsem a jenom jsem přikývla. 

,,Jsi za-" ani to nedořekl, přišel číšník.

,,Dobrý den, dáte si něco?" usmál se na nás. Úsměv jsme mu vrátili a začali si objednávat.

,,Já bych si dal jeden cheese cake a-" přerušila jsem ho gestem. Taky jsem si chtěla dát cheese cake, tak jsem mu ukázala prstem dva. ,,Tak dva cheese cakes a já bych si dal latté"

,,Pro mě prosím obyčejnou jemně perlivou vodu. Děkuju" číšník přikývl a odešel.

,,Tak, kde jsem to skončil? Už vím. Jsi zadaná?" zvedl jedno obočí.

,,Ne nejsem. Teď já. Měl jsi nějaký důvod mě oslovit?" na tohle jsem byla zvědavá.

,,Popravdě? Neskutečně moc si mě přitahovala. Nešlo si nevšimnout tvého krásného úsměvu" mrkl na mě. Aww, tak tohle bylo sladký. ,,Kolik ti je?" 

,,Sedmnáct, ale za pár měsíců mi bude osmnáct a tobě?" byla jsem upřímná. Jaxon se mi začal zamlouvat.

,,Osmnáct" vycenil své bílé zuby, V tu chvíli, se Jaxonův obličej změnil na Justinův. Úplně jsem se polekala. Co to sakra má být? Jaxon si toho všiml a začal reagovat. ,,Co se děje?" ustaraně se na mě podíval a chytl mě za ruku. Nechala jsem to tak, nebudu se chovat jak malá. Jsme v obchodním domě, nic mi udělat nemůže.

,,A-Ale to nic. Jenom, jsem se nějak zamyslela" oklepala jsem se.

,,Aha. Nechceš jet ke mně?" dořekl to a já jsem zpanikařila. K němu domů? Vždyť ho znám sotva patnáct minut. Co když mě někam zaveze a zbije? Nebo znásilní? Ne, tak tohle ne.