Fate or bet ?

10.část

Z POHLEDU NICOLE

Koukla jsem ještě na sebe v zrcadle a usoudila jsem, že vypadám dobře. Seběhla jsem schody dolu, obula si boty a otevřela dveře. Stál tam Justin v celé své kráse. I když měl oblečení úplně obyčejné, jeho úsměv ho zdokonalil. Ale co to melu, on je sám o sobě dokonalý.

,,Ahoj" řekla jsem a usmála se. Justin se na mě taky usmál a prohlížel si mě od hlavy až k patě. Nic neříkal, jenom mě neustále pozoroval. Kdyby to viděl někdo jiný, jak tady na mě Justin zírá, myslel by si, že je to robot, a že mě skenuje pohledem. Hah, moje bujná a nenormální fantazie.

,,Sluší ti to" vypadlo z něho po chvíli. Uff, už jsem se lekla, že tu takhle budeme stát celý den.

,,Vtipálku. Tak jdeme?" vzala jsem ho za loket a společně jsme šli po chodníku až do parku. Cestou jsme si hodně povídali a já jsem se furt snažila zjistit o něm ještě něco víc. Pak jsme přicházeli do parku, ale nepřestávali jsme si povídat.

,,Justine? Proč to děláš?" zeptala jsem se o. Musela jsem se zeptat. Chci znát nějaké logické vysvětlení.

,,Co co dělám?" zřejmě nechápal situaci nebo dělal blbýho.

,,No, tohle všechno. Travíš se mnou čas. To se ti prostě nepodobá a navíc mě nenávidíš...a ani nevím proč" tu poslední větu jsem si spíš pro sebe zamumlala.

,,Takhle to vůbec není. Proč bych s tebou prostě nemohl trávit čas jen tak?" zeptal se mě, ale já ho nepřerušovala, protože jsem věděla, že ještě neskončil. ,,Každý přece dělá chyby. Ta moje byla úplně zbytečná a já se ji snažím napravit. Každý si přece zaslouží druhou šanci. Jinak, napsala si mi ty, jestli nechci někam jít" mrknul na mě a usmál se. Je sladkej, když se směje. Sakra, teď jsem se přistihla jak se nad ním rozplývám, jak se rozplývám nad jeho úsměvem. To neni dobrý.

,,Fajn, já jsem byla ta, kdo ti napsal, to přiznávám, ale přijde mi to divný...podezřelý" sklopila jsem hlavu. Vám by to nepřišlo podezřelý? Nejoblíbenější a nejpřitažlivější kluk na škole, jehož jméno je Justin Bieber, se najednou úplně z čista jasna začal bavit s takovou obludou jako jsem já? Ne, samozřejmě...to je úplně normální. Je to zázrak. Jinak, když už jsme u té obludy, můj obličej sem trochu zamaskovala make-upem, ale stále jsou někde vidět modřiny. Nenávidím svého otce za to, co udělal. Mám více důvodů ho nenávidět, né jenom za tuhle maličkost. Nenávidím ho za to, že bil mou mámu. Ona kvůli němu trpěla a já husa líná, blbá jí nepomohla. Za všechno můžu já!

,,Nicole, jsi v pohodě?" mával mi rukou před obličejem Justin. Zasmál se, ale mě to teda vtipné nepřišlo.

,,Co? Jo jasně, jenom jsem se zamyslela" mávla jsem rukou, aby to neřešil.

,,A nad čím jsi se zamýšlela?" zeptal se a já polkla. Sklopila jsem zrak, protože jsem se mu nechtěla koukat do očí. Stačilo by se do nich na vteřinu podívat a všechno bych mu řekla. ,,Koukni se mi do očí" řekl a chtěl vzít mou bradu a otočit si tak mojí hlavu k té jeho, ale nestalo se, protože jsem sebou cukla.

,,Justine, prosím neřeš to ano?" řekla jsem mu. Už sem nechtěla na to myslet.

Z POHLEDU JUSTINA

"Umh, nechceš si zajít na zmrzlinu? Zvu Tě" mrknul jsem na ni a usmál se. Chtěl jsem, nebo-li spíš musel změnit téma, protože se o něčem nechtěla bavit. Trápí mě, že mi to nechce říct, ale i tak doufám, že mi to jednou řekne. Když mi to řekne, budu tak na dobré cestě k vítezství sázky. Kouknul jsem zpět na Nicole, která se usmála a přikývla. Bože můj, ten její úsměv mě jednou přivede do hrobu. Teď si nedělám legraci, myslím to smrtelně vážně.

Vzal jsem Nicole za ruku a myslel si, že bude nějak protestovat, ale mýlil jsem se. Ruka v ruce jsme došli ke stánku se zmrzlinou a společně se postavili do fronty.

,,Jakou si dáš?" zeptal jsem se jí a otočil se k Nicole čelem.

,,Hmm, asi čokoládovou. Klasika" zachichotala se.

,,Prosím jednu čokoládovou a jednu borůvkovou" usmál jsem se na prodavače, zatímco on pokukoval po Nicole.

,,Tady máte" podal nám jí a já za nás oba zaplatil. Šli jsme k lavičce, kousek od toho stánku a když už jsme si sedali, ten prodavač na nás zakřičel.

,,Jéé, slečno, něco jste tu nechala" držel něco v ruce, tak se Nicole zvedla a šla k němu. V klidu jsem si jedl zmrzlinu, dokud jsem nezaslechl tichý hlásek Nicole, který jak si zněl o pomoc.

Prudce jsem se zvedl z lavičky, div, že jsem jí nepřeklopil a přímo běžel k tomu úchylovi. Když jsem tam přišel, on už měl jenom na sobě boxerky a zhrozil jsem se, jestli Nicole nebude nahá. Kouknul jsem se na ní a když sem viděl, že jenom nemá tričko, spadl mi kámen ze srdce.

,,Ty debile!" vrhnul jsem se na toho prodavače. Dal jsem mu asi šest ran a už byl mrtvej. Né doopravdy, ale jako byl celkem dezorientovaný. Nicole se mezitím oblékla a tak jsme mohli jít.

,,V pohodě?" zeptal jsem se. Omg, jsem idiot..Jasně Bieber, je okay. Hlavně, že teď mohla být znásilněna. Sakra, mohla být právě znásilněna!

,,Jo, však se nic nestalo" řekla s klidem a já na ní koukal s vykulenýma očima. Takže, to jsem jí tam měl nechat?

,,Nic se nestalo?" řekl jsem ironicky. ,,Málem Tě mohl znásilnit a ono je to fajn? Dobře, příště Tě tam nechám" povzdychl jsem si.

,,Promiň, takhle jsem to nemyslela" řekla a objala mě. Awww..ona mě objímá. Ano, jsem o level výš. Objetí jsem jí vrátil a pohladil ji po zádech. ,,Děkuju, že jsi mě zachránil. Jseš můj hrdina" řekla a věděl jsem, že se usmála.

,,Máš tady borůvky" odtáhla se ode mě a smála se mi. Vytáhla ze své kabelky vlhčené ubrousky a jeden mi přiložila k ústům. Začala mi stírat špínu a já chytl její ruku do té své.

Koukala na mě a v jejích očích byli malé jiskřičky. Byla roztomillá. Až teď jsem si všiml jejich dokonalých očí.

Začal jsem se k ní přibližovat. Naše obličeje byli od sebe jen pár milimetrů a než by jste řekli "švec", moje rty byli přitisknuté na jejích rtech.

Omlouvám se za chyby a překlepy. Je to nudná část, I know :/ Ale stejně, hope u like it a zanechte vote a komentář, ať vím, že má cenu pokračovat ;)

Věnování pro @HeartAttack94 ..Děkuju za krásný komentář :3 Jinak děkuju všem za krásné komentřáře, ale věnování jde jen pro jednoho :) Btw, na příští část a popříští je věnování zamluvené, ale chtěl by někdo na 13. část věnování ? ♥ Pište si !