Fate or bet ?

12.část

Z POHLEDU NICOLE

Nevěděla jsem, zda si ty zprávy mám přečíst nebo je smazat. Né, já nemám to srdce, abych je smazala musím si je přečíst. Ale vím, že toho budu litovat, protože pak mu to rychle odpustím. Nesmím se podat jemu, nesmím se podat svým citům k němu. Ano, možná něco začínám cítit...

,,Promiň, moje reakce byla přehnaná. Nevím co jsem to udělal a moc mě to mrzí. Nikdy bych neuhodil holku. Promiň, odpusť mi to. -Justin" přečetla jsem si první zprávu. Nechtěla jsem odepisovat, dělal by si zbytečné naděje, že mu to odpustím. Možná ho to doopravdy mrzí, ale trochu ho potrápím, přece jenom to udělal. I když ho to zřejmě mrzí.

,,Nicole, já to tak nemyslel. Si v pořádku? Jsi doma? Mám o tebe strach. Odepiš mi -Justin" nebudu odepisovat. Musím to překonat. Možná by byla lepší ta druhá volba. Nečíst si to a jednoduše zprávy smazat. Než jsem se nadála, přišla mi další.

,,Napiš nebo zavolej mi. Prosím, odpusť mi to. Záleží mi na tobě! -Justin" teď už mě dostal. Počkat, co když je to lež? Co když mu na mě nezáleží a jenom to píše z důvodu, abych mu odepsala? Nevím čemu mám věřit. Bylo by lepší, kdybych se trochu vyspala.

Šla jsem tedy ještě pět minut domu, dokud jsem se neocitla přímo před našimi vchodovými dveřmi. Vytáhla jsem klíče z kabelky a odemkla dveře. Překvapivě byly zamčené, což zmemanalo, že otec není doma. Vešla jsem dovnitř, rozsvítila si a šla nahoru do svého pokoje. Ještě jsem musela za sebou zhasnout, abychom nesvítili na celou ulici jak tatarové ve dvě v noci.

Zalezla jsem si do pokoje, zavřela dveře a po cestě se vysvlékla ze svého oblečení. Jen ve spodním prádle jsem skočila do postele a v okamžiku usnula.

* * *

,,Asi umřu hlady" převalila jsem se na posteli a otevřela oči. Kručí mi v břiše jako nikdy, to je asi proto, protože jsem od včerejška nic nejedla. Ani ten popcorn jsem si nedala. Jakmile jsem se zamyslela nad popcornem, vzpoměla jsem si na včerejšek. Natáhla jsem se pro mobil, který ležel na zemi a koukla se jestli někdo nenapsal.

Šest zmeškaných hovorů od Justina, tři zprávy od Justina a jedna zpráva od..táty. Už jsem si myslela, že je někde zakopaný a, že by si najednou vzpoměl, že má dceru? Jak směšné.

,,Ahoj Nicole, večer přijedu, tak buď doma -Milovaný otec" úplně jsem se zadusila vlastní slinou. 'Milovaný otec'? To snad nemyslí vážně. Já husa hloupá, mohla bych utéct, teď hned! Sbalit si pár věcí a jít k Justinovi. No ano, ale co když mě Justin nebude chtít u sebe? Já nevím co mám dělat. Teď mám nejvyšší čas utéct, ale něco mi říká, abych to nedělala. Sakra proč ne? To se mám trápit dál?

Počkat, co je dneska za den? Koukla jsem na mobil a uviděla, že je úterý. Cože?! To jsem až tak mimo? No nevadí, ale dneska už musím jít do školy, táta by se pak divil. Rychle jsem vyskočila z postele a přeběhla ke skříni, kde jsem si vzala fialové tričko s modrými kraťasy. Přece nepůjdu do školy v kalhotách, když je vedro.

Seběhla jsem schody dolů, obula si boty v chodbě a běžela na zastávku. Dneska to nestihnu pěšky. Uviděla jsem v dálce autobus a běžela ještě rychleji. Když jsem se snažila skočit na obrubník, šlápla jsem blbě a zřejmě si vymkla kotník.

,,Au!" zařvala jsem na celou zastávku. Přijel autobus a já se kulhavým pohybem dostala do autobusu, kde jsem si sedla na poslední volné místo.

Z POHLEDU JUSTINA

,,A hele kdo přišel, Bieberko" zasmál se zhulený Chaz. Tyjo, takhle zrychtovanýho jsem ho dlouho neviděl.

,,Co jste mu dali?" zasmál jsem se. Chtěl jsem změnit téma, protože vím na co Chaz narážel.

,,Tak co? Proč si se mnou nemohl mluvit? Že by si Nicole stahoval kalhotky?" zasmál se Fredo. Okamžitě jsem mu dal pohlavek.

,,Buď zticha. Prostě jsem v tu chvíli nemohl mluvit, to je všechno, chápeš? Nehledej v tom žádnou vědu" řekl jsem a mrknul na něj. Zvedl ruce na obranu a dál si jel svoje. Já se rozhodl, že půjdu spát. Přeci jenom je zítra škola a já ji dneska zameškal.

Vyšel jsem nahoru do svého pokoje a vlezl si do sprchy. Umyl jsem si vlasy a tělo a následně ze sprchy vylezl. Šel jsem zpět do mého pokoje a lehl si na postel. Převalil jsem se na bok a usnul.

* * *

Ráno jsem se vzbudil na zvonění mého budíku. Vypnul jsem ho a vstal. Dneska vstávám nějak dobře. Vždycky ještě ležím ještě tak hodinu a do školy přijdu něco málo po zvonění.

Vzpoměl jsem si na včerejšek. Rychle jsem popadnul mobil a kouknul se jestli mi neodpověděla nebo tak nějak, ale zase nic. Ach jo, holky no..I když se jim omluvíte a udělali by jste pro mě první a poslední, stále Vás budou nenávidět. V životě je tolik jiných věcí, tolik jiných problémů a ony trucujou kvůli facce. V životě jich ještě dostanou hodně, tak takhle se alespoň dozví jak ostré můžou být. Jéžiš co to tu plácám. Přiznávám, byl sem až moc krutý, že jsem ji neměl uhodit, ale ona uhodila mě. Měla na to právo.. Ozvalo se moje svědomí. Ahá, takže teď jseš na straně Nicole ano? Jsem divnej, už si sám se sebou povídám..

Lenivým krokem jsem se dostal ke skříni, kde jsem si vzal černé rifle s bílým tílkem. V šuplíku jsem si vzal bílé boxerky Calvin Klein a přešel do koupelny. Tam jsem si opláchl obličej a vyčistil zuby. Oblékl jsem si na sebe připravené věci a sešel schody dolů, do kuchyně.

Ještě jsem nakoukl do obýváku, jestli tam náhodou nespí kluci, protože po včerejšku celkem pochybuju, že se sami dostali do svých pokojů. Ale asi ano, protože tam nikdo nebyl. Vzal jsem si jablko a kouknul na hodiny. Hm..Myslím, že bychom už mohli vyrazit. Ještě vzbudím kluky a jedeme do školy.

Zase jsem vyběhl schody nahoru a přitom jedl své jablko. Vtrhnul jsem Fredovi do pokoje a probouzel ho, samozřejmě se mu nechtělo a tak sem ho polil studenou vodou.

,,Blazníš Bieber?" okamžitě se postavil na nohy a propaloval mě pohledem. Já jenom přikývl a šel vzbudit Chaze s Ryanem. Když jsem vešel k Ryanovi do pokoje, našel jsem v jeho posteli i Chaze. Ou, ani nechci vědět, co se tady dělo.

,,Vstávat, jde se do školy" řekl jsem a stále na ně koukal.

,,Óó, Justin je nějaký rozumnější" řekl Ryan a posadil se. ,,Ach sakra, co tady děláš Chazi?!" zařval na něj, bylo vidět, že se ho lekl. Chaz byl taky mimo..Postavil se a bezeslova odešel z pokoje. Taky jsem odešel a když jsem procházel chodbou zařval sem na všechny.

,,Za sedm minut v autě!" zařval jsem, aby mě všichni slyšeli. Sešel jsem schody dolů, přemístil se do chodby a tak si obul boty. Dneska už jsem šel po těch schodech potřetí že? Vzal jsem si klíče od auta, otevřel dveře a šel do garáže, kde jsem měl zaparkované svoje auto. Nasednul jsem do něj a vyjel před barák. Motor jsem měl vypnutý a čekal než přijdou ty hovada zezhora.

Wow, další část..Omlouvám se za chyby a překlepy, žádný učený z nebe nespadl..:) Někdo věnování ? :3 Na závěr, děkuju za všechnu podporu ♥ Love you all !

Věnování pro @DanielaBiebs56 Děkuju za všechny krásné komety a za všechny votes :D Ty naše chaty v inboxu :'33 No nemálo se nesměju s tebou :)* ilysm ♥