Fate or bet ?

39.část

Z POHLEDU NICOLE

Vyběhla jsem ven a běžela jsem, co mi nohy stačily. Zastavila jsem se tak v půlce a klekla jsem si na kolena. Zrychleně jsem dýchala, až jsem si myslela, že vyplivnu plíce z pusy. Na omdlení mi bylo a ruku jsem necítila. Koukla jsem se na ní a dlaň společně s prsty jsem měla nafialovělou. Idiot.

Pomalu jsem se zvedla a šla jsem k loďkám, kde se Jaxon zrovna domlouval s postarším pánem. Dorazila jsem k němu, když si zrovna podávali ruce.

,,Děkuju ještě jednou mnohokrát" usmál se na něj Jaxon. Ten chlap jenom přitakal a podal Jaxonovi do ruky klíčky. Super, asi to vyšlo.

Jestli se ptáte, proč nejsem ve škole, tak mě táta omluvil. Vlastně jsem jeho hlas hrála já a tak jsem se na pár dní omluvila. Kluci zatahují pořád, ale stejně prasklo potrubí a skoro celé první patro je vytopené, takže se budou dělat opravy. Alespoň něco se daří. Stejně známky už jsou uzavřené a jelikož jsou opravy náročné, předpokládám, že do konce školního roku se do školy nepůjde. Takže už máme všichni teoreticky volno.

,,Tak pojď" vzal mě Jaxon za ruku a já šla za ním.

,,Strašně se těším" natěšeně jsem řekla a usadila se na palubu. ,,Počkat, ty to umíš řídit? A já nemám plavky sebou! Nemám sebou nic" řekla jsem a koukala jsem na Jaxonův pobavený výraz ve tváři.

,,Klid, stačí spodní prádlo" mrknul na mě. ,,Nebo nemusíš použít ani to" kousnul se do rtu. Převrátila jsem oči a otočila se před sebe. Jax nastartoval motor a my jsme pomalu vypluli z přístavu.

Kochala jsem se čistým tyrkysovým mořem, po kterém jsme pluli. Bylo to nádherné! Tak okouzlující. Kdybych sebou měla foťák, všechno bych zaznamenala fotkami, ale bohužel ho nemám. Nebylo by však špatné prozkoumat tuto loď. Třeba tu něco na zaznamenávání fotek najdu.

Zvedla jsem se z palubky a šla za Jaxonem. Objala jsem ho kolem pasu a užívala si tento moment.

,,Užíváš si to?"

,,Naplno" dala jsem mu pusu na tvář a šla se podívat, zda tu najdu fotoaparát. Šla jsem do podpalubí a hledala jsem v různých skříňkách. Bylo to tu moc krásná. Klidně bych si takovou loď koupila a plavila se s ní kolem světa. V poslední skříňce jsem našla foťák. Super. Okamžitě jsem rychle vylezla zpátky nahoru na loď, abych mohla fotit.

,,Co to máš?" zeptal se mě Jaxon, když jsem jak střela letěla k zábradlí, abych vyfotila průzračnou vodu.

,,Úsměv" otočila jsem se směrem k němu a vyblejskla jsem ho. Zubil se jak zubatka. Nevím, zda něco takového existuje, ale koho to zajímá.

,,Tohle budou mé nejhezčí dny" řekla jsem si sama pro sebe a koukala jsem na ostrov před sebou.

Z POHLEDU JUSTINA

Já jsem takovej idiot! Co jsem to udělal? Tohle jsem nechtěl.

Vyběhla ven jako o závod a ani se jí nedivím. Musela si myslet, že jsem monstrum. Když, já jsem žárlivý a nedokážu snést pomyšlení na to, že bude patřit Jaxonovi. Nebýt toho dne, kdy se potkali v tom padělaném obchodě, je moje. Je kurva moje!

Ale když si můj bratr chce hrát, budeme si hrát. Nenechám to takhle.

Opřel jsem se o nějaký prkno, ale vztekem jsem ho shodil na zem. A s ním i dalších pět.

Vyšel jsem ven, z té chajdy a šel jsem zpět k baru.

,,Kam šla?" zeptal jsem se té holky za barem, které jsem i zaplatil, aby se okolo mě motala. Šlo o to, aby Nicole žárlila, ale nakonec jsem zase žárlil já.

,,Kam šel kdo?" dělala hloupou a nechtěla mi to říct.

,,Ta holka. Ta bruneta. Kam šla?!"

,,K přístavu" odpověděla jednoduše. Šel jsem rychlým krokem do přístavu, kde nebyla. Tak, dělá si ta blbka ze mně prdel nebo tu fakt není? Určitě někam odjela s Jaxonem. Bratře, tohle si ještě vyřídíme.

* * *

Jel jsem za mámou a tátou. Doma sám, bych nevěděl, co dělat. Takže jsem se rozhodl pro tuto možnost.

,,Justine, můžeš mi prosím pomoci na zahradě? Potřebuji posekat trávu a zarovnat keře" řekl táta a já šel za jeho hlasem. Byl venku na slunci,které děsně hřálo a byl zplavený. Zasmál sem se nad tím, jak vypadal.

,,Můžeš začít" řekl a já si povzdechl. Jak jinak.

Šel jsem k sekačce a začal jsem sekat metr po metru. Rodiče měli fakt velkou zahradu, takže tato práce byla velmi náročná a unavující.

* * *

Trvalo mi to dvě hodiny. Dvě hodiny, než byla celá zahrada krásně upravená. V tom mi v hlavě projela myšlenka, že bych sem někdy chtěl vzít Nicole.

Vidět ji v bílých šatech, jak jí vlajou. Vidět její nádherné vlasy plálající ve větru. Být tu s ní a vzít jí za ruku.

,,Justine, ještě ty keře!" z mého myšlení mě vyrušil táta, který vcházel do domu se ochladit. Převrátil jsem očima a začal rovnat keře, když v tom mi začal zvonit mobil. Koukl jsem se, kdo volá a byl to Ryan.

Nechtěl jsem to zvedat, protože stále si vybavuju, jak osahával Nicole a pak jsme se kvůli tomu poprali. Chtěl jsem si držet odstup a chtěl jsem, aby věděl, že to myslím vážně a že mi nemá lézt na oči, ale na poslední chvíli jsem to zvedl.

,,Ano, prosím?" zeptal jsem se zdvořile a dělal, že nevím, kdo volá.

,,Ahoj Justine, tady já, Ryan" povzdechnutí bylo zřetelně slyšet. ,,Chtěl jsem se ti omluvit za to, jak jsem se choval. Zním jak baba, ale nedokázal jsem ti to říct do očí. Mám z tebe respekt, kámo a fakt sorry za to, že jsem ti dal přes hubu" zasmál se.

,,Podotýkám, že já, dál přes hubu tobě. Jo, zníš jak baba a poslední věc, co jsem chtěl, že příště se prostě neser do Nicole a budeme v pohodě" pohodil jsem rameny, i když to nemohl zaznamenat.

,,Ale chápeš, že se to stejně jednou dozví a ty budeš v prdeli. Pak budu mít šanci já, takže jo. Nebudu se ti do toho srát, protože ona pozná, kdo je lepší" řekl a zavěsil. Omluvil se, ale hned mě zas nasral. Aha, dobrý teda.

Omlouvám se, že se části nejsou už tak dobré. Všímám si toho, že píšu sr*čky. Pokusím se Vám to nějak vynahradit. Děkuju, že toto čtete a zkusím se do toho více pustit a promýšlet to, aby se Vám to více líbilo. Mám Vás ráda :)