Fate or bet ?

44.část

Z POHLEDU NICOLE

,,Děkuju ti, za krásný den" řekla jsem, když jsem stála u dveří před svým domem.

,,Já děkuji tobě, že jsi mi odpustila" usmál se.

,,On někdo říkal, že ti odpouštím?" zvedla jsem jedno obočí. Justin zabodl pohled do země, ale já mu hlavu zvedla. ,,Odpustila jsem ti hned" usmála jsem se. Objala jsem ho a pak jsem šla domů. Opřela jsem se o dveře a spokojeně vydechla. Koukla jsem se z okna a viděla jsem, že Justin sedí v autě a kouká na mě. Zamávala jsem mu on mně taky a pak odjel. Kousla jsem se do rtu a šla jsem nahoru do pokoje.

Ze stolu jsem si vzala notebook a najela na stránky se skateboardy. Chci si koupit novej a sama si ho navrhnout. Ten můj je hodně starej, ale rozhodně si ho nechám na památku.

Byla jsem tak ponořená do výkresu svého nového skatu, že jsem neslyšela bouchnout hlavní dveře.

,,Williame, jsi tak vtipný" někdo se zasmál a já jsem zpozorněla.

,,Drahá, to ty jsi vtipná. Co kdybychom si dali nějaký drink?" uslyšela jsem otce. Pomalu jsem se přesunula ke dveřích, abych lépe slyšela. Zřejmě se oba dva přemístili do kuchyně, kde si dali ten drink. Zalezla jsem zpátky do pokoje, pod stůl.

,,Pojďme se přesunout nahoru" řekl otec. Prosím, ať jdou dál a nekoukají se sem.

,,A co je tady, za těmito dveřmi?" zeptala se nějaká žena. Podle hlasu taková vyspělá by to mohla být. Ale taky to mohla být děvka s červenou rtěnkou a silikony.

,,Tam je kumbál. Nepotřebné věci a staré věci" slyšela jsem. Haha, debilnější výmluvu jsem nikdy neslyšela. Když jsem věděla, že je všechno v pořádku, potichu jsem se vydala z pokoje pryč. Scházela jsem schody, když v tom jsem uslyšela výstřel.

Byla jsem v kuchyni a všimla jsem si, že pistol není na skříní. Bože můj! Vzala jsem si skate, kterej byl u dveří a jela jsem pryč. K Justinovi. Vlastně za Jaxonem, ale ten bydlí u Justina.

Nejen, že je můj otec tyran, je to taky vrah. Je to monstrum. Proč jí sakra zabil?! Bojím se ho čím dál tím víc. Jsem ráda, že jsem se mu vyhla.

Ale když se mu nevyhnu příště, může se mi stát to samé. Doufám, že žádné příště nebude nebo zas někam odjede.

Z POHLEDU JUSTINA

Potom, co jsem odjel od Nicole, jsem jel domů, kde rozhodně musel být Jaxon. Musel jsem si s ním něco vyřídit. Jel jsem co nejrychleji, abych to stihl. Zaparkoval jsem v garáži a z garáže jsem šel do kuchyně, odkud se ozývaly něčí hlasy. Byl tam Chaz a Jaxon.

,,Čau Justine" pozdravil mě Jaxon, který si mě všiml jako první. Chaz se na mě otočil a kývnutím hlavy mě pozdravil.

,,Hele, Jaxone, potřebuju s tebou mluvit" řekl jsem. ,,O samotě" kouknul jsem na Chaze. Zvedl ruce nad hlavu a šel do obýváku.

,,Jasně, o co jde?" zeptal se sebevědomě

,,Jde o to, že si musíš najít práci. Nemůžeš tady bydlet a my budeme platit vše za tebe. Elektřinu, vodu, proud, jídlo, různé opravy na dům a věci okolo. Každý tady má nějakou práci a platí" řekl jsem mu to na rovinu. Jenom přikyvoval.

,,Našel jsem ti už jednu práci, ale je v zahraničí, takže by si musel jezdit tak dvakrát do roka na dva měsíce pryč" pohodil jsem rameny.

,,Není ještě něco jiného? Nemůžu odjet na tak dlouho. Je tu Nicole" řekl a její jméno řekl tak hezky. Pohrál si s tím na jazyku.

,,Nevím, ale tohle je hodně dobře placené a máš už vše zařízeno. Bydlel by si v špičkové ville, all inclusive" usmál jsem se. ,,Žil by sis jako prase v žitě" zasmál jsem se, abych odlehčil situaci.

,,Můžu si to ještě rozmyslet?" zeptal se.

,,Můžeš, ale máš jen dvacet-čtyři hodin, protože musím dát vědět tomu šéfovi. O tu práci má zájem poměrně dost lidí, Jaxone. Využij šanci poznat něco nového" mrknul jsem na něj, když zrovna někdo začal klepat na dveře.

,,Jdu tam" prohlásil Jaxon. Stál jsem stále v kuchyni a čekal, kdo přijde.

,,Jaxone!"

,,Nicole? Co se stalo? Co tady děláš?" zaznamenal jsem Jaxonův hlas. Vykouknul jsem z kuchyně a viděl, jak je Nicole v Jaxonovo náruči. Zatnul jsem pěsti, abych nevybouchnul.

Jestli nepřijme tu práci, budeme to muset vyřešit jako chlap s chlapem.